Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (pokračování)

Spartak Hradec Králové

Fotbalový klub, založený v roce 1905, byl prvním venkovským oddílem, který získal titul mistra Československa. Do té doby si tituly dělily kluby z Prahy (Slavia, Sparta, ČAFC Vinohrady, DFC, Viktoria Žižkov, ÚDA, Dukla) a Bratislavy (Sokol NV).
V sezoně 1959 – 1960 byli hradečtí fotbalisté nováčky nejvyšší soutěže, přesto dokázali zvítězit. Definitivní rozhodnutí padlo
v posledním kole, ve kterém na hřišti u nemocnice hradecký Spartak porazil Nitru 4:0 (2:0). Kádr mistrovského celku tvořili brankáři Paulus a Jindra, v poli pak Andrejsek, Černý, Runštuk, Hledík, Pičman, Krejčí, Michálek, Tomášek, Čermák,  Kvaček (nejlepší střelec – 15 gólů), Pokorný, Macek, Malík, Buranský. Trenérem byl Jiří Zástěra.

Za výhru v lize dostali hráči kožené peněženky s dvacetikorunou a oddíl mohl odjet na zájezd do Sovětského svazu a na Dálný východ. Během měsíce sehrál deset zápasů: sedm vítězných, dva remízové a prohrál až ten poslední s vojenskou jedenáctkou Pekingu 0:3. Výprava nacestovala během července 20 000 kilometrů letadly a 3000 kilometrů vlakem.

Zisk titulu Sp. Hradec Králové zajistil účast v Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce dnešní Ligy mistrů). Východočeši se po výhře doma s řeckým mistrem Panathinaikos Athény 1:0 a remíze 0:0 v Řecku probojovali do čtvrtfinále proti slavné FC Barceloně. Před 130 000 diváky prohráli první zápas  0:4. Odveta, která se hrála v Praze na Strahově před  45 000 diváky (odhadoval se zájem o více než 125 000 vstupenek)  a přenášela ji Československá televize, skončila 1:1 a autorem vyrovnávacího gólu byl Zdeněk Zikán.

K novodobým úspěchům klubu patří výhra v Poháru českomoravského fotbalového svazu (1995) a následná účast v Poháru vítězů pohárů: výhry s lichtenštejnským Vadúzem (5:0 a 9:0), další postup přes FC Kodaň (5:0, 2:2) a vyřazení s Dynamem Moskva po výsledcích 0:1 a 1:0 na penalty.

Srdce pro Václava Havla

Plastika, kterou ze zbytků svíček zapalovaných po smrti prvního českého prezidenta Václava Havla vytvořili Lukáš Gavlovský a Roman Švejda, je od dubna roku 2014 trvale umístěna ve sklepení zámku Litomyšl  spolu se sousoším Olbrama Zoubka nazvaným Strážci ztvárňujícím Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se na protest proti sovětské okupaci upálili v lednu resp. v únoru roku 1969.

Ke vzniku plastiky se podařilo shromáždit 5000 kilogramů svíček, ze kterých bylo získáno  2300 kilogramů vosku a 2700 kilogramů vytříděného odpadu. Srdce, do kterého je možné vstoupit,  je vysoké dva metry a bylo složeno ze 115 dílů o průměrné váze 20 kilogramů.

Uspořádání expozice navrhl architekt Josef Pleskot. Po celém obvodu samostatné místnosti, v jejímž středu je srdce, umístil svítící verš z prologu knihy Kazatel. Na dotykové obrazovce si mohou návštěvníci prohlédnout fotografie zachycující vznik plastiky, zhlédnout dokumentární film Viktora Portela a přečíst si text rozhovoru s autory. Expozici provozuje obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl.

Stachelberg

Součást pohraničního opevnění proti hitlerovskému Německu mezi Trutnovem a Žacléřem na vrchu terénního hřbetu nad vesnicí Babí byla rozestavěna v říjnu 1937 jako největší československá dělostřelecká tvrz a jedna z největších pevností svého typu v celosvětovém měřítku. Výstavbu přerušila mnichovská dohoda a odstoupení pohraničí Německu v říjnu 1938. Stachelberg měl mít 12 bunkrů spojených rozsáhlým podzemím. Za necelý rok výstavby se podařilo vylámat podzemní prostory a na povrchu vybetonovat jeden bunkr.

Pevnost s expozicí a zajímavým podzemím je dnes přístupná v pěchotním srubu T-S 73, jediném vybetonovaném objektu na pevnosti. Jedná se o unikátní bunkr – svojí kubaturou betonu (3177 metrů krychlových) představuje jeden ze tří největších pěchotních srubů československé pevnostní výstavby. Důležitou součástí jsou trojrozměrné exponáty – pěchotní zbraně a modely pevnostních objektů. K vidění je i plastický stůl o rozměrech 8x2,5 metru, zachycující dělostřeleckou tvrz Stachelberg po dostavbě. Podzemí Stachelbergu je unikátním systémem. Jedná se o 3,5 km podzemních chodeb a sálů v hloubce 25 až 60 m pod povrchem. Za 11 měsíců výstavby tvrze se podařilo toto podzemí vylámat a z menší části vybetonovat.

Mělo být týlovým zabezpečením pro 800 mužů posádky, počítalo se s kasárnami, velitelstvím pevnosti, sklady munice a materiálu, elektrárnou atd.

Staré Hrady

Renesanční komplex hradu a zámku s figurálními sgrafity v obci na Jičínsku. Původně se jednalo o gotický hrad s přistavěným renesančním zámkem a podzámčím. První zmínka o objektu pochází z roku 1340.

Po roce 1945 se majitelem stal stát, o patnáct let později se uvažovalo o demolici celé památky.  Naštěstí se zásluhou iniciativy předsedy MNV Vladimíra  Holana, pracovního nasazení důchodců a celé řady trampských letních brigád podařilo objekt zachovat. Pak vlastnictví přešlo na obec Staré Hrady (1994), která ho po několika letech prodala manželům Sukovým (2007).

V roce 2008 byl objekt po opravách znovu otevřen a dnes nabízí veřejnosti tři prohlídkové okruhy, které jsou přístupné celoročně. Okruh  Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I. zachycuje  prostřednictvím řady zajímavých exponátů život prostých lidí, měšťanů a šlechty v době vrcholu habsburské monarchie. Zvláště děti potěší návštěva Dračí královské komnaty, kde vládne moudrý dračí král Rozumbraďák XVI. Další dva pohádkové okruhy – Zámecké pohádkové sklepení a Hradní pohádková půda – jsou rovněž věnovány především dětem, i když laskavý humor pohádek čaroděje Archibalda I. rádi ocení i dospělí.

V sezoně se ve Starých Hradech koná řada kulturních akcí, řada z nich je určená dětem. Sklepení zámku bylo prohlášeno evropsky významnou lokalitou Natura 2000 kvůli letní kolonii kriticky ohroženého vrápence malého.

Starokladrubský kůň

Jediné hospodářské zvíře, na které je oficiálně nahlíženo jako na živé umělecké dílo, srovnatelné s obrazy, sochami nebo architekturou raného novověku. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem.

Starokladrubští koně, chovaní více než 400 let, patří k nejstarším na světě. Jde o teplokrevné plemeno vzniklé na podkladě starošpanělské a staroitalské krve. Současní koně mají evidované předky až do poloviny osmnáctého století a tvoří čtyři bílé a čtyři vrané kmeny. Jedná se o jediné plemeno vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Vzhledem ke své unikátnosti bylo v roce 1995 vyhlášeno národní kulturní památkou.

Stašek Antal

Český spisovatel (vlastním jménem Antonín Zeman), který se narodil 22. července 1843 a zemřel 9. října 1931 v Praze. Studoval gymnázium v Jičíně (1853-1858), ve středoškolských studiích pokračoval v Krakově. Během studií práv (1866 promován na univerzitě v Krakově) učil na českém dívčím ústavu češtinu a dějepis, přispíval i do novin a časopisů (Národní listy, Květy). Byl advokátním pomocníkem v Kolíně a v Praze, působil i jako soukromý vychovatel v Petrohradu. Od roku 1877 byl advokátem v Semilech, kde se začal angažovat i politicky – byl zemským poslancem.
V roce 1913 se natrvalo přestěhoval do Prahy, kde žil se spisovatelkou  Helenou Malířovou a synem Ivanem Olbrachtem.  Antal Stašek začínal jako básník lyrických a vlastenecky patetických veršů. 
V pozdější próze se projevil jeho smysl pro charakteristiku lidových podkrkonošských postav. K jeho nejznámějším dílům patří  povídky Blouznivci našich hor a román  O ševci Matoušovi a jeho přátelích.

Stehno František

Československý reprezentant v jízdě na vodních lyžích, který to z písníku v Mělicích pod trenérským vedením svého otce dotáhl až ke světovým a evropským medailím. Narodil se 7. července 1949 v Pardubicích a s vodními lyžemi začal ve čtrnácti letech, o dva roky později už jezdil republikové závody a  v sedmnácti letech se vydal do Evropy. Z tří disciplín  – skok, slalom a figurální jízda – se specializoval na tu poslední. Dostal šanci trénovat v Anglii, což okamžitě zúročil ziskem titulu mistra Evropy (1972). Na šampionátu starého kontinentu triumfoval i v letech 1973,1975 a 1976. Má i dvě medaile z mistrovství světa – v roce 1975 v Londýně byl druhý a v roce 1977 v Miláně třetí. Svůj poslední světový šampionát jel v roce 1979 v Torontu, kde skončil osmý.

Svou „profesi" předal dceři Petře, která se stala pod jeho vedením juniorskou mistryní Evropy a třetí juniorkou světa.  V současné době podniká v areálu v Mělicích, který má veškeré potřebné vybavení pro tento sport a konají se tu všechny významné závody, včetně nedávného mistrovství Evropy.

Sternbergová Diana

Majitelka zámků v Častolovicích a Zásmukách, bytová architektka a autorka knihy o bydlení.

Narodila se 22. února 1936 ve Vídni, ale vyrůstala na rodovém sídle v Častolovicích. V roce 1941 musela rodina odejít do Prahy a zámek byl zabrán Němci. Po válce žila Diana na zámku až do roku 1948, kdy byla i s matkou Cecilií Sternbergovou a otcem Leopoldem Sternbergem nucena zámek opustit. Část života prožila v emigraci v USA a na Jamajce. V roce 1957 se provdala za Henryho Ogdena Phippse, kterého poznala během svého pobytu v Evropě. Její manžel, dědic jedné z nejbohatších amerických rodin, zemřel po pěti letech manželství v New Yorku (1962). Měli spolu jednu dceru Alexandru (v současnosti žije se svojí rodinou v Rakousku), po smrti manžela žila nějaký čas v Anglii. Pracovala jako bytová designérka, napsala knihu o zařizování interiérů s názvem Affordable Splendor.

V roce 1988 se jí podařilo přijet na americký pas poprvé do Čech a navštívit častolovický zámek. Od té doby přijížděla do republiky častěji. Při tom se  seznámila s rodinou Václava Havla a zejména s jeho manželkou Olgou. Po pádu komunistického režimu pomáhala manželům Havlovým se zařizováním bytových prostor na Pražském hradě a v Lánech.

30. června 1992 se Diana Sternbergová dočkala navrácení rodového majetku v restitucích.