Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (dokončení)

Sýkornice

Přírodní park o rozloze 252 hektarů v centrální části Novopacké vrchoviny mezi Novou Pakou a Peckou, jehož součástí jsou vodopády.

Horní „Malý" je jen čtyři metry vysoký, při slabším průtoku vodní proud nespadá ani přes skalní hranu, ale jen se prodírá úzkou štěrbinou. Dolní „Velký" má osm metrů a pod jeho zpevněnou hranou je skalní amfiteátr o šířce patnáct metrů a hloubce šest metrů. Pod vodopádem je balvan s vytesaným nápisem Vivat Kordina. Připomíná místního obrozeneckého kněze Josefa Pravoslava Kordinu, který po neúspěšné revoluci 1848 musel opustit Čechy.

Při jarním tání a vysokém průtoku vody, zvláště za mrazivých zim, poskytuje vodopád nádhernou podívanou. Je chráněnou přírodní památkou a od roku 2006 k němu vede naučná stezka Sýkornice, kterou připravili mladí ochránci přírody ČSOP z oddílu BIOS z Nové Paky. Začíná u hotelu Štikov u Štikovské rokle a má pět zastavení.

Synové hor

Český film, který je adaptací povídky Františka Kožíka, natočil v roce 1956 režisér Čeněk Duba s kameramanem Josefem Střechou. Příběh o přátelství na život a na smrt zachycuje skutečnou událost, ke které došlo v Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata.

Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ženy Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněžit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý život, který Hanč i Vrbata nakonec prohrávají. Do rolí nerozlučných kamarádů byli obsazeni Josef Bek a Jiří Vala, dále ve filmu hrají Jaroslav Vojta, Svatava Hubeňáková, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý, Miroslav Homola a celá řada dalších.  Točilo se v Horní Rokytnici, Labské a Vosecké boudě, Sněžných jamách.

Hudbu složil Josef Šust, o výpravu se postaral Karel Černý, kostýmy vytvořil Jaromír Lauda a film stříhali Antonín Zelenka s Janem Chaloupkem.

Synthesia

Chemická firma sídlící v Pardubicích – Semtíně. Její historie se začala psát v roce 1920, kdy byla založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Sesterský závod Synthesia vznikl v roce 1928. V roce 1994 pak došlo k transformaci na akciovou společnost Synthesia.

V areálu o rozloze 4,4 kilometrů čtverečních zaměstnává firma 1 625 zaměstnanců. Obrat v roce 2014 přesáhl 3,72 miliardy korun. Podnikatelské aktivity jsou zacíleny do tří tržních segmentů pokročilých organických intermediátů, derivátů celulózy a pigmentů a barviv.

Mezi klíčové zákazníky Synthesie patří především výrobci z odvětví nátěrových hmot a tiskových barev, barviv pro textilní, papírenský a kožedělný průmysl. Dále se společnost řadí mezi významné výrobce produktů pro farmaceutické koncerny, zbrojařské firmy, producenty kosmetiky, či podniky z oblasti zemědělství. Produkce Synthesie je zaměřena nejen na tuzemský trh, tři čtvrtiny výroby jsou určeny pro export na vyspělé evropské trhy či do zámoří.

Sýs Karel

Český básník, který se narodil 26. 7. 1946 v Rychnově nad Kněžnou. Maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969). Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. V roce 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen.

Jeho tvorba měla z počátku, přestože byl oblíbencem režimu, kladný přístup k erotice a zachovával si i smysl pro humor. Po listopadu 1989 své výsadní postavení v české literatuře ztratil. V letech 1990 – 1992 redigoval erotický časopis Sextant, v roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař.

Chtěl se stát senátorem, v roce 1996 však neúspěšně kandidoval za KSČM ve volebním obvodu č. 81 Uherské Hradiště.

Písmeno Š

Šafka Jiří

Šestadvacetiletý student Karlovy univerzity v Praze (Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd) a rodák z Hradce Králové vyhrál v roce 2014 premiérový ročník televizní soutěže Nejchytřejší Čech. Přihlásilo se do ní 2000 lidí, ve finále bylo 24 nejlepších.

Milionovou výhru proměnil v pět čtyřicetidukátů v ryzím zlatě s portrétem Jana Amose Komenského, které vyrobila Česká mincovna. Ač už šest let bydlí v Praze, je stále hradeckým patriotem. Jeho inteligenční kvocient má hodnotu 152. Už v roce 2012 vyhrál televizní soutěž Fenomén.

Ščerbakov Jiří

Malíř a grafik se narodil 12. 12. 1926 v Hradci Králové.  V Jablonci nad Nisou vystudoval Střední odbornou školu pro umělecký průmysl (1948). Pokračoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, kde byl žákem prof. Emila Filly a studia ukončil v roce 1953.

V Hradci Králové měl ateliér v Hořické ulici, v 50. a 60. letech minulého století se soustředil zejména na linoryt a agitační grafiku. Navrhoval plakáty, ilustroval knihy a dělal užitou grafiku. Po roce 1968 se věnoval malbě – maloval krajiny, zátiší a historické postavy. Známé jsou i jeho  nástěnné malby v interiérech – např. na stropě obřadní síně v Hradci Králové (1975), ve vinárně Čerťák v Harrachově (1985) a ve vinárně v Hradci Králové (1987). Jiří Ščerbakov, který zemřel 24. 9. 2007 v Hradci Králové, měl více než 40 samostatných výstav, vystavoval i v Kolíně nad Rýnem a je zastoupen v Galerii moderního umění v Hradci Králové, ve Východočeské galerii v Pardubicích.

Ščigol Michail

Malíř z Českého ráje si v letošním roce připomíná dvě svá významná jubilea.  Jednak pětadvacet let života i tvorby v Čechách a koncem léta oslaví své sedmdesátiny. Narodil se 26. srpna v Čeljabinsku. Až tam se dostala jeho židovská rodina ve válce, při útěku před hitlerovskými vojsky. Později se vrátili na Ukrajinu a studoval v Kyjevě. Po dokončení škol v tomto městě pracoval ve státním a pak i soukromém ateliéru.  Tragická smrt jeho ženy ho velmi zasáhla a zůstal sám s osmiletým synem Danielem , postiženým mozkovou obrnou. Když pro něho hledal v roce 1990 nějakou účinnou pomoc, našel ji v tehdy specializované a proslulé léčebně v Železnici na Jičínsku. Tady začíná nová kapitola Michaila Ščigola. V Kyjevě hlavně architekta, po rozhodnutí odejít, se u nás začal věnovat především malířství. Seznamoval se rychle s prostředím i lidmi. Nadchla ho tvorba Karla Šlengra z Jičínska a jihočeského krajináře Karla Valtera. Ale především toho, ke kterému měl po celou dobu nejblíž – Vladimíra Komárka. Stali se velikými přáteli, Komárek pomáhal Ščigolovi hlavně v jeho začátcích, zahajoval mu i výstavy. Ščigol mu jeho pomoc vrátil v době, kdy nemocný dokončoval  Křížovou cestu pro kostel v Konecchlumí.

Vedle jednotlivé tvorby začaly Ščigola brzy uchvacovat obrazové cykly, především pro možnost lepšího vyjádření myšlenky. Z pražského pobytu vznikl Tančící dům, okouzlen Kuksem vytvořil závažnější cyklus Se Šporkem a Braunem. Uměleckou zralost, podpořenou i studiem historických dokumentů osvědčil v jeho snad nejznámějším obrazovém cyklu. A.V.E. Vladštejn aneb Barokní sny  Albrechta Václava Eusebia. Patnáctidílné dílo o slavném vojevůdci spjatém s Jičínem a krajem, kde malíř žije a tvoří, mělo vernisáž  25. února 2004 v tehdy nevábných prostorách kostela Kartuziánského kláštera ve Valdicích. S úvodním slovem tehdejšího ředitele této věznice. Z dalších obrazových cyklů to jsou například Pocta Vladimíru Komárkovi, pařížský cyklus, nebo ten poslední,  věnovaný Franzi Kafkovi – v černobílém provedení.

Desítky výstav doma i ve světě – např. Německu, USA, Rakousku, Itálii,  podpora řady charitativních akcí Michailem Ščigolem, dvě obsáhlé monografie zachycující jeho dílo, prestižní cesta s Valdštejnovým cyklem do Bruselu, kde vystavoval v sídle Evropské unie, ale i třeba ocenění  Ščigola jako člověka v někdejší populární akci všech východočeských Deníků Oskar za lidskost a statečnost – to všechno patří k pracovitému umělci.

Michail Ščigol se úspěšně zapojil i do některých mimořádných projektů. Jako například nápad Šárky Horákové-Maixnerové z roku 2009 uspořádat výstavu, která zachytila historický moment z dubna 1950, kdy policie v Akci K zavřela všechny mužské kláštery u nás. Ščigol k dokumentům vytvořil obrazový cyklus. Po premiéře v Rajhradu putovala výstava po Čechách i se zastavením v pražském chrámu svatého Víta. Malířův obrazový cyklus zaujal i básnířku Martinu Komárkovou  k napsání básní. Tak vznikla kniha Modlitebník, vydaná v roce 2010 za významné pomoci Dominika Duky.

Šebánek Jiří

Scénárista, spisovatel a jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana je trutnovským rodákem (8. 2. 1930). V šedesátých letech minulého století pracoval v Československém rozhlase – byl redaktorem armádního vysílání, ale také jedním z průvodců z fiktivní Nealkoholické vinárny U Pavouka, kde poprvé zaznělo jméno Járy Cimrmana. Myšlenka založit divadlo tohoto českého génia padla 29. října 1966. Pro nový soubor Šebánek napsal jednoaktovou komedii Domácí zabijačka. Po dvou letech z divadla kvůli tvůrčím neshodám odešel a založil vlastní sekci Salón Cimrman. Oba soubory propojovala kromě minulosti jen osobnost Járy Cimrmana a osoba herce Miloně Čepelky, rovněž Východočecha (rodák z Pohoří u Opočna). Šebánkův osobitý rukopis se později uplatnil také v televizi. Jeho jméno je spojeno se dvěma  večerníčky Bob a Bobek a …A je to! či s pořadem Chcete mě, který chystal už od roku 1992. Byl scénáristou filmu Stůj nebo se netrefím, napsal knihy o „největším Čechovi" Já, Jára Cimrman, Byli jsme a buben nebo Za Cimrmanem až do hrobu. Jiří Šebánek zemřel 4. dubna  2007 v Praze.

Šebrle Roman

Vynikající atlet, dnes i úspěšný golfista moderátor hlavní zpravodajské relace Prima FTV  se narodil 26. listopadu 1974 v Lanškrouně. Gymnázium začal studovat v Rychnově nad Kněžnou, čtrnáct let hrál aktivně fotbal. S atletikou začínal v Týništi nad Orlicí (1990) a jeho parádní disciplínou byl skok do dálky. Později se dostal k vícebojům, přešel do Pardubic (1993) a od roku 1996 byl členem pražské Dukly. Jako první desetibojař překonal hranici 9000 bodů – hodnota jeho světového rekordu z rakouského Götzisu z května roku 2001 byla 9026 bodů.

Vyhrál olympiádu v Athénách (2004), o čtyři roky dříve byl na OH v Sydney druhý, když ho o zasloužené zlato připravila zrušená diskvalifikace Estonce Erkiho Noola za přešlap v disku. Z mistrovství světa má tři medaile (Ósaka 2007 zlato, Paříž 2003 a Helsinky 2005 stříbro) a  dvakrát vyhrál mistrovství Evropy (Mnichov 2002, Göteborg 2006). Na halových MS získal dvě zlata a tři bronzy, na halových ME pak tři zlata, jedno stříbro a dva bronzy.V roce 2004 vyhrál prestižní anketu Nejlepší sportovec České republiky, pětkrát v řadě byl vyhlášen Atletem roku České republiky (2002-2006).

Šediváčkův long

Etapový závod psích spřežení v Orlických horách s centrem v Deštném měl svůj nultý (a později uznaný za první) ročník v únoru roku 1997. Den před samotným startem utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi. Jeden z nich – sibiřský husky jménem Šedivák – byl u vzdálené vesnice zastřelen místním občanem. Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na památku této smutné události byl závod pojmenován jednou pro vždy „Šediváčkův Long". Z původně lokálního závodu se postupem let, kvalitní organizací i výběrem náročných tras, stal podnik celoevropského významu a jeden z nejtěžších závodů svého druhu na starém kontinentu. V roce 2004 se v Deštném při něm dokonce bojovalo o medaile mistrovství Evropy! Lednový 19. ročník byl čtyřetapový s jedním povinným bivakem. Zúčastnilo se 88 musherů z Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Polska, Maďarska.a Česka, na tratích se objevilo téměř 500 psů.

Šejba Jiří

Bývalý hokejový reprezentant se narodil 22. 7. 1962 v Pardubicích, kde také s tímto sportem začínal. Byl členem reprezentačního mužstva, které v roce 1985 získalo na mistrovství světa v Praze zlaté medaile. O nich rozhodoval duel s Kanadou, ve kterém byl absolutní hvězdou právě on. V utkání, které jsme vyhráli 5:3, dal tři góly, z toho jeden v oslabení po sólu z vlastního obranného pásma. V reprezentaci odehrál celkem 134 zápasů a dal v nich 33 gólů. Kromě zmiňovaného zlata má z MS ještě dvě bronzové medaile (1987, 1989). Na vojně v jihlavské Dukle a pak v pardubické Tesle získal tři tituly mistra republiky (1985 resp. 1987 a 1989). Za třináct sezon odehrál 479 prvoligových zápasů a dal v nich 226 branek. Zahrál si i NHL (11 zápasů v dresu Buffalo Sabres) a v nižší soutěži AHL v dresu Rochestru odehrál 106 zápasů (48 gólů). Po skončení aktivní hráčské kariéry se stal úspěšným trenérem – v Pardubicích trénoval mládež i dospělé. V průběhu sezony 2004-2005 u mužstva vystřídal spolu s Vladimírem Martincem Františka Výborného a spolu získali extraligový titul. Později trénoval Mladou Boleslav, byl i na Slovensku a s týmem GKS Tychy získal letošní mistrovský titul v Polsku.