Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno V (pokračování)

Vokál Jan

Skutečnost, že řada českých kněží úspěšně působí v zahraničí, se často naplno projeví ve zlomových okamžicích dějin církve. Něco podobného se stalo v dlouhém období uprázdněného úřadu biskupa po odchodu Dominika Duky do Prahy. Proto byl zájem veřejnosti a médií o osobnost nově jmenovaného, v pořadí 25. hradeckého biskupa, enormní. Jan Vokál se narodil 25. září 1958 v Hlinsku v Čechách jako druhé ze tří dětí Jana a Anny Vokálových. Po studiu Střední průmyslové školy elektrotechnické v Pardubicích absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. V září 1983 emigroval přes tehdejší Jugoslávii do Říma, kde nastoupil do Papežské koleje Nepomucenum. Studoval filosofii a teologii na Papežské lateránské univerzitě. Dne 5. července 1988 byl v Ellwangenu v Německu vysvěcen biskupem Jaroslavem Škarvadou na jáhna a inkardinován do královéhradecké diecéze. Pokračoval roční jáhenskou praxí v St. Dominic Parish (Northfield) a na St. Thomas University (arcidiecéze St. Paul, Minneapolis, USA). Na kněze byl vysvěcen papežem Janem Pavlem II. dne 28. května 1989 v bazilice svatého Petra ve Vatikánu. V letech 1989–1990 sloužil jako farní vikář v Epiphany Church (diecéze Peoria, USA) a hned na to nastoupil do služeb Státního sekretariátu (Sekce pro obecné záležitosti) ve Vatikánu, kde pracoval až do svého jmenování biskupem. Kromě zpracování běžné agendy ve Státním sekretariátu se zabýval církevním i civilním právem. Vystudoval tak Utroque Jure na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde získal roku 2005 licenciát a roku 2008 doktorát. V roce 2009 absolvoval rigorózní řízení v oboru ústavního práva (JUDr.) na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1992–2005 zastával funkci osobního sekretáře kardinála Corrado Bafile.

Královéhradeckým biskupem byl papežem Benediktem XVI. jmenován 3. března 2011. 7. května 2011 ho v bazilice svatého Petra vysvětil na biskupa kardinál Tarcisio Bertone S.D.B. Do úřadu byl uveden dne 14. května 2011 v katedrále Svatého Ducha. V rámci biskupského sboru České republiky předsedá radě pro informační technologie a liturgické komisi. Jan Vokál ve své spiritualitě klade velký důraz na mariánskou úctu.

Voldánová Jolana

Populární moderátorka se narodila 12. ledna 1969 v Pardubicích, kde vystudovala gymnázium. Chtěla být herečkou, ale nebyla přijata na DAMU. Na konci roku 1989 začala pracovat v Československém rozhlase, od roku 1993 v České televizi. Po dvaceti letech, ve kterých se vypracovala až na moderátorku hlavní zpravodajské relace, z veřejnoprávní televize odešla. Čtyřikrát vyhrála diváckou anketu TýTý – v letech 1998, 2005, 2006 a 2010 převzala prestižní zrcátko v kategorii Osobnost televizního zpravodajství. Má i Novinářskou křepelku za významný žurnalistický počin novináře do 33 let.

Na vlnách Českého rozhlasu Pardubice měla vlastní talk show Rande s Jolanou, slyšet byla i v pořadu Českého rozhlasu Dvojka Je jaká je. Moderuje společenské události.

Je vdaná za podnikatele Petra Císařovského, vychovávají jeho dceru Terezu (20), svého syna z předchozího vztahu Vojtu (15) a společnou dceru Kateřinu (10). Žijí v obci Nepřevázka u Mladé Boleslavi.

Volejbalová Dřevěnice

Obec na Jičínsku s 200 obyvateli proslavil volejbalový turnaj, jehož premiérový ročník v roce 1954 hrálo 16 družstev. Od té doby získal světový věhlas, pod vysokou síti se na zdejších kurtech představili hráči 21 států čtyř kontinentů. Celkový počet zúčastněných družstev se blíží hranici 17 000, hráčů zde bylo přes 134 000. Turnaj má svoji hymnu – nazpíval ji Daniel Hůlka, který se v mládí turnaje zúčastňoval – nejdříve jako zapisovatel a později jako aktivní hráč.

Z turnajové kroniky vybíráme:

V roce 1963 byly zařazeny kategorie dorostenců a dorostenek, v roce 1968 byla poprvé vypsána kategorie veteránů, v roce 1970 se turnaj hrál poprvé o dvou srpnových víkendech (tradice trvá dodnes), v 1973 se turnajová utkání rozšířila i na dva antukové kurty v sousední Radimi, v roce 1979 v Dřevěnici hrála kompletní reprezentace ČSSR, v roce 1987 měl 34. ročník patronaci Mezinárodního olympijského výboru a zároveň i rekordní účast 589 družstev, v roce 1995 se ke 100. výročí světového volejbalu hrála exhibice bývalých reprezentantů a byla zavedena kategorie smíšených družstev (4 muži+2 ženy), v roce 1999 se uskutečnil premiérový přímý přenos České televize, v roce 2002 byla zavedena kategorie seniorek nad 40 let, v roce 2003 měl turnaj záštitu Českého olympijského výboru, v roce 2004 přijel do Dřevěnice poprvé i prezident České republiky Václav Klaus (další jeho návštěvy byly v letech 2005, 2007, 2009 a 2012) a byla zavedena kategorie žactva.

Vondráčková Helena

Zpěvačka se sice narodila 24. června 1947 v Praze, ale dětství a mládí prožila ve Slatiňanech. Od dětství hrála na klavír a zpívala. V roce 1964 vyhrála pěveckou interpretační soutěž Hledáme nové talenty a už o rok později ji její první hity Červená řeka a Pátá pomohly k vítězství v prestižní anketě Zlatý slavík. Po maturitě se stala členkou divadla Rokoko (1965-1968) a po odchodu z něj získala velkou popularitu v pěveckém triu Golden Kids s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. Po nástupu normalizace, zákazu Marty Kubišové a rozpuštění Golden Kids zpívala od roku 1970 sólově. V 80. letech často vystupovala v televizi, vytvořila populární pár s Jiřím Kornem, v roce 1982 byla jmenována Zasloužilou umělkyní.

Po listopadové sametové revoluci se dokázala prosadit v muzikálech a v řadě hudebních projektů. Např. vydavatelství Sony Music Bonton se rozhodlo kompletně zmapovat její kariéru a do roku 2006 ji vydal 16 CD. V roce 2001 získala od Akademie populární hudby ocenění Zpěvačka roku a zároveň byla uvedena do Síně slávy. V roce 2006 odehrála životní roli Dolly Leviové v muzikálu Hello, Dolly, kterou uvedla bratislavská Nová scéna.

Prosadila se i ve filmu – věhlas získala zejména za hlavní roli v pohádce Šíleně smutná princezna (1968), hrála i v Romanci za korunu (1975) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1978). K řadě filmů nazpívala titulní písně – Noc na Karlštejně, S tebou mě baví svět a Jak utopit doktora Mráčka.

Je podruhé vdaná. První manželství s německým hudebníkem Hellmutem Sickelem skončilo po osmnácti letech rozvodem (2001), v únoru roku 2003 se stala ženou podnikatele a manažera Martina Michala.

Její mladší bratr Jiří (1951) je úspěšným hudebním skladatelem (a také autorem řady jejich písní z repertoáru), jako zpěvačka a herečka dosáhla popularity také neteř Lucie (1981).

Voříšek Jan Václav Hugo

Český skladatel, varhaník a klavírista se narodil 11. května 1791 ve Vamberku jako syn ředitele školy, sbormistra a varhaníka. Otec mu poskytl dobré hudební vzdělání a už v sedmi letech zaskakoval za varhaníka v kostele. Studoval na gymnáziu v Praze a potom filozofii na univerzitě; současně se učil na klavír a pronikal do tajů kompozice. V roce 1813 se přestěhoval do Vídně, kde studoval práva a vedle toho také klavír. Osobně se seznámil s Ludwigem van Beethovenem a poznal i mnoho dalších významných hudebních osobností – přátelil se např. s Franzem Schubertem. Práva dokončil až v roce 1821 a krátce se jimi i živil, zároveň se však věnoval hudbě – skládal, dirigoval a učil hru na klavír. V roce 1824 získal místo prvního dvorního varhaníka ve Vídni. V té době však již trpěl tuberkulózou, nepomohl mu ani lázeňský pobyt ve Štýrském Hradci a 19. listopadu 1825 ve 34 letech zemřel.

Voříšek skládal zejména klavírní díla; v počátcích v duchu klasicismu (Dvanáct rapsodií), později v jeho tvorbě začínají převažovat prvky romantismu. Svou českou zpěvností a lyrikou je přímým předchůdcem Smetany. Složil jedinou symfonii, která ve své době byla srovnávána s prvními symfoniemi Beethovena. Voříškova díla byla inspiračním zdrojem pro řadu romantických skladatelů, např. Fr. Schuberta.

V prdeli

Tento nezvyklý název nese chrudimská slepá ulička vedoucí mezi domy u břehu řeky Chrudimky. Jde o místo, které se nachází v samém středu města. Mnoho lidí  si ji pamatuje také z počátku své řidičské kariéry, neboť v její blízkosti se nachází zkušební místnost a místo počátku zkušebních jízd autoškoly.

Ještě před několika lety připomínala Berlín krátce po skončení války, ale vše se změnilo v roce 2013. Místní developer nechal opravit několik domů a ulička vypadá o poznání lépe. Zůstala jen jedna ruina poničená požárem v roce 2010. Jste-li do těchto míst dnes v Chrudimi odkázáni, poslali vás do jedné z nejatraktivnějších lokalit k bydlení.

Vraclav

Barokní areál, který je odloučeným pracovištěm Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, tvoří kostel sv. Mikuláše, budova lázní a poustevna. Na počátku 17. stol. byla nad pramenem léčivé vody nejprve vybudována kaplička a zřízena poustevna. V letech 1711-1719 vznikly lázně s koupelnami. Na místě původní kaple byl v letech 1724-1730 postaven barokní kostel, jehož autorem je C. A. Canevalle. Úpadek lázní na konci 18. stol. zapříčinil celkové chátrání všech objektů. K náročné rekonstrukci došlo v letech 1976 – 1986.

Dnes jsou bývalé lázně využívány pro tematické barokní expozice. V kostele sv. Mikuláše je umístěn soubor unikátních barokních plastik, které pocházejí z poutní cesty z Králík ke klášteru na Hedči. Dřevěné polychromované plastiky v mírně nadživotní velikosti byly vytvořeny kolem roku 1740. Anonymní tvůrce pašijových scén pravděpodobně patřil k žákům M. B. Brauna.

Vraní hory

Plochou nevelké pohoří je součástí Broumovské vrchoviny a rozkládá se na státní hranici s Polskem, pouhých pět kilometrů od Žacléře. Všechny nejvyšší  vrchy leží na českém území – nejvyšším je Špičák (887 m n. m). Je zde řada zajímavých lokalit: např. Čertova rokle nad obcí Bečkov nebo silný pramen ve skalní stěně připomínající krasovou vyvěračku pod Bečkovským vrchem.

Hezké krajinné partie nabízí také polská část Vraních hor, které jsou z našeho území dobře dostupné přes hraniční přechod Královec – Lubawka. Lákavá je například zeleně značená polsko-česká hřebenovka.  Navštěvovanější a krajinářsky pestřejší je však okolí městečka Lubawka. Modrá značka vás zavede k přírodní rezervaci Kruczy Kamieň s vzácnými rostlinami a živočichy, která zahrnuje i soustavu skalních útvarů nazvaných Krucze skaly. A kde se vzal samotný název Vraní hory? Soustava vrchů je totiž více než podobná mohutnému letícímu ptáku, svoji temnou barvou zalesněných strání připomíná nejvíce právě vránu.

Vražda

Nejmenší ze tří rybníků v Jinolicích na Jičínsku má rozlohu 2,1 hektaru a jako jediný není vhodný ke koupání. Jeho název je odvozen od události z bitvy v roce 1866 – Prusové zahnali skupinu rakouských vojáků do rybníka, v němž většina utonula. Tuto smutnou událost připomíná pomníček pod lesem.

Rybník je chráněnou lokalitou, okolní louky a mokřady jsou útočištěm vzácných druhů rostlin. Tato lokalita patří k posledním bohatým nalezištím chráněného úpolínu obecného, ostřice Davallovy, prstnatce májového, skřípinky smáčknuté, kozlíku dvoudomého a dalších rostlin. Rybník je potravní základnou a někdy i domovem pro ohrožené druhy ptáků, obojživelníků i plazů. V roce 1999 byl na louce zlikvidován nálet dřevin a každoročně je kosena pomocí finančních dotací ministerstva životního prostředí ČR. Péči zajišťuje občanské sdružení Českého svazu ochránců přírody Křižánky.

Vrbata Václav

Rodák z Kruhu na Semilsku (11. října 1885), tkadlec, který se obětoval pro kamaráda a 24. března 1913 zemřel. Příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty se stal hrdinnou ságou českého lyžování. Oba spolu chodili do Sokola a velkými kamarády se stali poté, co spolu sloužili v císařské armádě. Osudný den pozval Hanč svého přítele na prestižní padesátikilometrový závod v běhu na lyžích, který chtěl opět vyhrát. V jeho průběhu se však výrazně zhoršilo počasí, ve kterém všichni přihlášení závodníci kromě Hanče závod vzdali. Ten bojoval dál na špici, ale docházely mu síly, takže se závod stal bojem o záchranu jeho života. Ve vánici ho hledali soupeři, na trať se za ním vydal i Václav Vrbata. Co se stalo mezi 12. a 14. hodinou se dnes již s určitostí  nedozvíme. Na základě faktů můžeme usuzovat, že Vrbata potkal Hanče ve velké mlze na Zlatém návrší a půjčil mu svůj kabát a čepici. Hanč pokračoval dál k Labské boudě a Vrbata zamířil k Mísečkám, pak si vše rozmyslel a zase se vrátil na hřebeny, kde už však Hanče hledal marně. Mezitím zcela vyčerpaného lyžaře objevil jeden z účastníků závodu Němec Rath a na dva pokusy ho dopravil do Labské boudy, kde však totálně vyčerpaný a podchlazený Hanč zemřel na selhání srdce. Následně byl mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším nalezen zmrzlý Vrbata.

Příběh o nezištné ale nakonec marné kamarádské pomoci dal vzniknout záchranné službě; následně 12. května 1935 i jednotné organizaci Horské služby v Krkonoších. 24. březen je slaven jako Den Horské služby. Obětavý čin připomínají dva pomníky – mohyla Hanče a Vrbaty na dnešním Vrbatově návrší a Hančův pomník mezi Vrbatovou a Labskou boudou. Jejich památce byl věnován film režiséra Čeňka Duby z roku 1956 Synové hor, v roli Hanče se objevil Josef Bek a Vrbatu hrál Jan Vala.

Vrbice

Turistická rozhledna na vrchu Kastel (445 m n. m.), která byla slavnostně otevřena v roce 2006 a nachází se při silnicí mezi Vrbicí a Suchou Rybnou na Rychnovsku. Původně zde měla armáda od roku 1937 triangulační věž vysokou 37 metrů, a ačkoliv nebyla přístupná, lidé si vždycky našli způsob, jak se na ní dostat. Dřevěná konstrukce však chátrala, a tak byla v roce 1946 stržena – třetina dřeva byla rozprodána a zbytek spálili vrbičtí občané v kamnech. O výstavbě nové rozhledny bylo rozhodnuto v roce 2004. Její výška je 29 metrů, vyhlídkové plošiny jsou ve výškách 11 a 25,5 metru. Na její stavbu bylo spotřebováno 50 m3 modřínové kulatiny, 45 m3 betonu a 10 tun oceli. Projektoval ji Antonín Olšina z Vysokého Mýta. Za rozhlednu zaplatila obec 1,3 milionu korun, finančně přispěly i Ministerstvo pro místní rozvoj a Královéhradecký kraj. Stavbu, na které místní dobrovolníci odpracovali téměř 700 hodin, si Vrbičtí dali jako dárek za úspěchy v soutěži Vesnice roku 2004 – vítězství v krajském a 3. místo v celostátním kole.