VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Východopedie - encyklopedie zajímavostí východních Čech

Východní Čechy - Vážení čtenáři, v každém sobotním vydání prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbližšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připomínky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně.

13.9.2015
SDÍLEJ:

Všesportovní stadion v Hradci Králové.Foto: archiv Deníku

Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno V (pokračování)

Všesportovní stadion

Výstavba sportovní dominanty Hradce Králové začala v roce 1959. Projekt architektů Františka Steinera a Františka Čížka stavebně realizovaly Vodní stavby Praha, Montas Hradec Králové a Eram Hradce Králové – stavělo se v tzv. akci Z, tedy s výpomocí občanů. Byl otevřen 11. května 1966 u příležitosti dojezdu 3. etapy populárního cyklistického Závodu míru. Etapu Harrachov – Hradec Králové (108 km) vyhrál Ital Benfatto za 2:25:08, náš Kvapil byl sedmý. Následoval mezinárodní přátelský zápas domácího Spartaku s brazilským týmem Vasco de Gama, který vyhráli domácí 3:2.

Historicky nejvyšší návštěva byla 12. 8. 1972, kdy v I. kole po postupu do nejvyšší soutěže hradecký Spartak ZVU  před 32 000 diváky (oficiálně se uvádělo 25 690) porazil pražskou Spartu 3:2 (branky: 2. Lubas, 33. Kuchař, 60. Schmidt – 52. vlastní Kuchaře (srazil si střelu Jurkanina), 68. Stránský.

V listopadu roku 1974 začala při zápase s Libercem fungovat velká informační světelná tabule. 20. května roku 1975 se poprvé rozsvítily osvětlovací panely o vnějším průměru 10,5 metru  na 55 m vysokých a 45 tun vážících sloupech v rozích stadionu – okamžitě se vžilo jejich pojmenování Lízátka. Měly by figurovat i v názvu nového stadionu – RS Arena Pod Lízátky.

V sezoně 1984-1985 byla na Všesportovním stadionu, jehož vlastníkem je město, rekonstruována travnatá plocha, poslední větší úpravy plochy (vyhřívání) i zázemí se pojí s rokem 2012. Oficiální kapacita stadionu byla 25 000 míst (17 000 sezení, 8000 stání), podle nových opatření je však k dispozici 7000 míst k sezení na samostatných sedačkách.

Potřeba nového stadionu, který musí vyhovovat licenčním požadavkům FAČR a standardům UEFA, vyústila ve vypsání výběrového řízení, které vyhrála německá developerská firma ECE. Ta přišla s projektem Park Malšovice, který obsahoval výstavbu stadionu a obchodního centra. Zároveň po dobu deseti let garantovala pravidelný finanční příspěvek pro fotbalový klub. Po vleklých problémech při získávání územního rozhodnutí a stavebního povolení nakonec firma od smlouvy odstoupila a zaplatila městu smluvní téměř pětimilionovou  pokutu. Nedopadl ani pokus předat realizaci výstavby nového stadionu firmě HB Reavis.

Nový stadion by  mělo postavit za zhruba 400 milionů korun město podle návrhu Tomáše Vymetálka. Během výstavby by se nemuseli fotbalisté nikam stěhovat, pracovalo by se na etapy. Pokud by šlo vše hladce, mohlo by se na něm hrát v roce 2018.

VŠCHT Pardubice

Vysoká škola chemická byla zřízena 27. června 1950, výuka na nově vzniklé univerzitě byla v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky zahájena 15. října 1950. V následujícím akademickém roce získala k užívání budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií. Tato budova nedávno prošla rozsáhlou rekonstrukcí a je dodnes součástí hlavní budovy Fakulty chemicko-technologické. V listopadu roku 1953 se status školy změnil a nařízením vlády vznikla Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT).

Původní čtyřleté studium se změnilo v pětileté a studenti si mohli postupně vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie, jejichž počet se v pozdějších letech zdvojnásobil. S ohledem na stále narůstající počet studentů i učitelů bylo nutné zajistit nové posluchárny a laboratoře. Během postupné výstavby pedagogického, vědecko-badatelského i sociálního zázemí, která trvala více než patnáct let, byl na počátku 60. let na okraji města postaven pavilon pro technologické katedry, a k historické budově v centru města bylo navíc přistavěno severní a západní křídlo. Dále byly na pravém břehu Labe vybudovány nové vysokoškolské koleje, menza a tělovýchovná zařízení, které slouží studentům dodnes.

Významným mezníkem v historii školy se stal 17. leden roku 1991, kdy byl přijat nový statut, v němž byla poprvé zakotvena existence dvou fakult: Fakulty chemicko-technologické a nově zřízené Fakulty územní správy, základ budoucí univerzity. Otevřením Fakulty územní správy, která byla v roce 1993 přejmenována na Fakultu ekonomicko-správní, reagovala VŠCHT na aktuální potřebu kvalifikovaných odborníků pro oblast státní správy a samosprávy i pro nově vznikající soukromé firmy.

Všichni dobří rodáci

Téměř už legendární film režiséra Vojtěcha Jasného začíná v jedné malebné moravské vesnici v květnu 1945. Lidé tady prožívají nejkrásnější dny svého života, večer se všichni scházejí v hospodě U Vola při vínku a muzice, kde hlavní prim vede bezstarostný piják Zášínek. Přichází však únor 1948. Vesnice se rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Poklidné časy rodáků končí…

Režisér Vojtěch Jasný sbíral materiál pro Rodáky od roku 1946. Vycházel ze své rodné vesnice Kelč na Valašsku, vlastní natáčení však probíhalo v Bystrém na Svitavsku (některé scény se točily ve Sněžném). Byly zde vhodnější exteriéry a Jasný využil hodně neherců z řad místních obyvatel.

Jasný spolu s Kachyňovou a Procházkovou Nocí nevěsty přinesl pravdivé svědectví o poválečných osudech vesnice, především o dramatickém přelomu padesátých let. Je to jeden z nejkrásnějších a myšlenkově nejhlubších filmů v celé historii naší kinematografie. Premiéru měl v roce 1968, ale v období normalizace byl ukryt v trezoru. Přesto mezi lidmi koloval na stovkách videokazet. Není to pouhé popisné vyprávění, ale básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Vojtěch Jasný ve filmu, který mu mimo jiné přinesl cenu za režii z MFF v Cannes 1968, poskytl mimořádnou příležitost plejádě našich hereckých osobností a životní roli Františka nabídl především Radoslavu Brzobohatému. V roli Očenáše byl Vlastimil Brodský, Jořka s pyskem hrál Vladimír Menšík, Zášínka Waldemar Matuška, Bertina Pavel Pavlovský, Jožu Trňu Karel Augusta, krejčího Frantu Lampu Václav Babka, dále ve filmu hráli Věra Galatíková, Eva Blažková, Marie Málková, Josef Hlinomaz, Václav Lohniský, Ilja Prachař a další. Kameramanem filmu byl Jaroslav Kučera, střihačem Miroslav Hájek a hudbu složil Svatopluk Havelka.

Výborný Miroslav

Právník a někdejší politik se  narodil 19. února 1952 v Chrudimi. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií pracoval v advokacii nejprve jako advokátní koncipient, poté jako samostatný advokát v Chrudimi. V roce 1992 byl zvolen poslancem České národní rady, následně v letech 1992 – 2002 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zde působil jako člen Ústavně-právního výboru a jako předseda Mandátového a imunitního výboru. Působil i ve vládních funkcích. V letech 1996 – 1998 byl ministrem obrany ve vládě Václava Klause, poté ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady ve vládě Josefa Tošovského.

3. června 2003 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky, kde působil deset let. Následně se stal soudcem Nejvyššího správního soudu, kterým byl jmenován 17. října 2013.

Výrazně se angažoval v komunální politice. V letech 1998 – 2003 byl starostou Heřmanova Městce. Do roku 2003 byl členem KDU-ČSL – v roce 1995 byl zvolen místopředsedou strany, znovu ho do této funkce zvolil sjezd strany v roce 2001. Od roku 2003 je členem správní rady Univerzity v Pardubicích a v letech 2005 až 2009 byl i jejím předsedou.

Vyhnálek Milan

Rodák z Hnátnice na Orlickoústecku (18. října 1925) úspěšně absolvoval mlékárenskou školu v Kroměříži (1945). V tehdejším Československu neviděl možnost vysněného uplatnění v oboru, a tak  v roce 1949 emigroval do Německa. Ani tady se však jeho představy nenaplnily, a proto se v roce 1950 vydal lodí do Austrálie. V roce 1955 vybudoval v Burnie v Tasmánii největší sýrárnu na jižní polokouli Lactos, která hned v prvním roce vyprodukovala 50 tun sýrů. Po devíti letech však vyhořela, ale Milan Vyhnálek vybudoval sýrárnu novou, s moderním vybavením. Během dalších sedmi let se stala největším australským dodavatelem sýrů, navíc vyvážela i do Japonska a USA. V roce 1977 však sýrárna vyhořela podruhé. Opět za necelý rok byla výroba obnovena a navíc se rozšířil vývoz i do Evropy. Vyhnálek se jako vynikající manažer stal poradcem australského ministra pro zahraniční obchod.

Za svoje zásluhy získal Milan Vyhnálek  Řád Austrálie, anglickou královnou byl vyznamenán Řádem britského impéria a v roce 1985 vyhlášen tasmánským Mužem století.

Přes všechny úspěchy v druhém domově nikdy nezapomněl na ten svůj rodný v Čechách. V Hnátnici sponzoroval opravu kostela, zakoupil dva zvony, na jeho náklady byla opravena Křížová cesta a postavena tělocvična pro Sokol.

V ČR finančně podporoval stáže absolventů VŠ zemědělské. V roce 1994 mu bylo uděleno rektorem Zemědělské univerzity v Brně čestné uznání, od Ministerstva zahraničí ČR dostal v roce 1998 cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména ČR ve světě, má i čestnou medaili od Agrární komory ČR.

V roce 2006 se vrátil zpět do vlasti, žil v penzionu v Ústí nad Orlicí, kde 10. března 2013 zemřel. Je pohřben na hřbitově v Hnátnici.

VÚB Ústí nad Orlicí

Akciová společnost, která je nástupnickým subjektem Výzkumného ústavu bavlnářského a hedvábnického, založeného v Ústí nad Orlicí v roce 1949. Firma s dlouholetými zkušenostmi a tradicí v oboru textilu i textilního strojírenství. V 60. a 70. letech zde vznikly nové textilní technologie světového významu – rotorové předení a víceprošlupní tkaní.

Dnešní akciová společnost byla počátkem 90. let výrazně restrukturalizována až do podoby dnešní soukromé akciové společnosti, která se orientuje nejen na výzkum a vývoj, ale i na výrobu, obchod a služby. S tím souvisela i výrazná redukce a reorganizace málo efektivních činností s cílem zvýšit konkurenceschopnost celé firmy.

Východočeské divadlo Pardubice

Je nejnavštěvovanějším divadlem v Pardubickém kraji, každý rok do něj přijde přes 100 000 návštěvníků. Budova na náměstí Republiky vznikla v roce 1909 podle návrhu architekta Antonína Balšánka.

Svoji kariéru zde začínala celá řada renomovaných hereckých osobností, např. Slávka Budínová, Josef Vinklář, Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Petr Haničinec, Jana Štěpánková, Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Věra Galatíková, Jiří Císler, Jiří Kodet, Gabriela Wilhelmová, Milan Sandhaus a další.

Východočeské divadlo hraje v Městském divadle, na Malé scéně ve dvoře a v letních měsících pak využívá i amfiteátr na vyhlídce hradu Kunětická hora. Dnešní čtyřiadvacetičlenný soubor ročně uvede kolem osmi premiér, jsou to komedie, dramata, ale i pohádky a muzikály. Celorepublikově známou akcí je Grand Festival smíchu, při kterém se každoročně v Pardubicích představí nejlepší komedie z českých i moravských divadel.

V roce 2002 došlo k rekonstrukci interiérů divadla, v roce 2003 byl kompletně opraven i vnější plášť budovy. Divadlo má od roku 2003 novou oponu (replika původní) a od roku  2006 i lustr (podle Balšánkových nerealizovaných návrhů).

Východočeské muzeum Pardubice

Sídlí v budově pardubického zámku, který je národní kulturní památkou. V držení má kolem osmi set tisíc sbírkových předmětů. Jeho historie sahá až do roku 1880, kdy byly schváleny stanovy Musejního spolku založeného partou místních nadšenců. Spolek pak ve spolupráci s městem v roce 1920 zakoupil zámek. Nyní jsou zde k vidění expozice sbírky českého skla, zbraní, pohlednic. Dále numismatická, přírodovědná expozice, sbírka hraček.  V budoucnu by měla vzniknout i expozice archeologie a historie. Zároveň se tu koná řada krátkodobých výstav. V současné době se můžete v muzeu seznámit například s historií trampingu na Pardubicku a Chrudimsku, či si prohlédnout fotografie Josefa Pírka. Ročně muzeum navštíví přes 50 tisíc lidí.

Východočeský kraj

Územní jednotka, která vznikla 11. dubna 1960, kdy vstoupil v platnost zákon č. 36/1960 Sb. o členění státu. Tvořilo ho jedenáct okresů – Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Svitavy, Trutnov a Ústí nad Orlicí. Krajským městem byl Hradec Králové, území spravoval Krajský národní výbor, o stupínek níže byly okresní národní výbory. Zaujímal rozlohu více  než 11 000 kilometrů čtverečních s hustotou zalidnění 110 obyvatel na kilometr čtvereční. Žilo zde přes 1,2 milionu obyvatel.

Východočeský kraj zanikl 31. 12. 1999. Od 1. 1. 2000 se jeho nástupcem staly Královéhradecký kraj s okresy Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov a Pardubický kraj s okresy Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí. Okres Havlíčkův Brod byl přiřazen ke kraji Vysočina a okres Semily k Libereckému kraji.

Autor: Redakce

13.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Před volbami dali přednost rodině a vstoupili do svazku manželského

Před volbami dali přednost rodině a vstoupili do svazku manželského

Počítání volebních hlasů.
AKTUALIZUJEME
70

Volební místnosti se zavřely. ANO jasně drtí své soupeře

Manželé Doležalovi z Náchoda volili v hlavním městě Švédska

Stockholm, Náchod - Eva a Michal Doležalovi z Náchoda měli cestu do Stockholmu naplánovanou už dlouho před volbami. "Nebyla nám však lhostejná naše budoucnost a pokud chci věřit v demokracii, je nutné, aby byla volební účast co nejvyšší," říká maminka třech dětí.

Svůj hlas hodil do volební urny jen pár vteřin před uzavřením volební místnosti

Božanov - Je krátce před čtrnáctou hodinou a do uzavření volebního okrsku zbývají tři minuty.

Manželé Žočkovi volili doma, komise za nimi přijela s přenosnou volební urnou

Rožmitál u Broumova - Celkem 50 voličů z evidovaných 129 přišlo během pátku odevzdat svůj hlas v nejmenším volebním okrsku na Broumovsku.

OBRAZEM: V Jaroměři volí mezi historickými vlaky

Jaroměř /FOTO/ - Železniční muzeum Výtopna v Jaroměři se v pátek 20. října proměnilo ve volební okrsek číslo 18.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení