V místním golfovém klubu, kde jsem zaparkoval auto, na nás již čeká rezervovaná kánoe.

Jako v pralese
Cílem výletu je projet se po historickém Opatovickém kanále. Toto středověké vodní dílo bylo vybudováno v letech 1498 až 1521. Stavitelem kanálu byl pernštejnský fišmistr – Kunát Dobřenský z Dobřenic. Kanál v době vzniku dosahoval délky přes 34 kilometrů a bylo na něm postaveno 32 mlýnů, z nichž dva jsou dodnes v provozu. Od golfového klubu přenášíme kánoi asi 150 metrů lesem podél Ždánické stoky.

Narážíme na mostek přes Opatovický kanál kousek nad Novým Zábranským rybníkem. Rozhodli jsme se pro plavbu proti proudu (jestli se tu dá ovšem hovořit o proudu, spíš se jedná o téměř stojatou vodu tzv. volej). Nalodění proběhlo v pořádku, vyrážíme. Kanál je místy široký i přes dvanáct metrů. Je poměrně dost zarostlý a okolní příroda je jako zapomenutá časem. Připadáme si jako v pralese. Sem tam je vidět nějaká menší rybka. Nikoho zatím nepotkáváme, takže při vytažení pádel z vody můžeme vnímat naprosté ticho zatím neposkvrněné přírody. Kanál se stále kroutí jako had. Rovných úseků je minimum.

Asi po třech kilometrech vjíždíme pod mostek, kde jsou již první, ale opuštěné lodě jiných vodáků. Vytahujeme loď na břeh a následujeme je přes silnici asi 200 metrů. Dorážíme na břeh písáku Oplatil. Je zde kemp a bufet. Občerstvení U Komára. Zdálky už je slyšet vodácké Ahóóój. Je tu nádherně čistá voda. Na břehu sedí rybáři a duchem nepřítomným hypnotizují hladinu. Po chvilce oddechu a občerstvení se vydáváme zpět k lodi a stejnou cestou po kanále se vracíme zpět.

Celkem jsme urazili kanálem asi sedm nádherných kilometrů. Byl to pěkný zážitek, který jsme ještě umocnili prohlídkou Lázní Bohdaneč. Měli jsme štěstí, protože právě tuto sobotu se zde v lázeňském parku konal stíhací závod řemenových motocyklů. Do Bohdanče se sjelo na dvě desítky majitelů řemenáčů, aby je zde vystavili, oživili a rozehřáli na provozní teplotu a předvedli v plném lesku. Zdar všem nejen vodním turistům. ⋌(mč)