Nejen kouzlu jasanových prkének propadl před lety David Adamský, který dnes žije v Mastech na Rychnovsku. S partičkou stejně naladěných nadšenců začal objíždět závody na historických lyžích, a to i v zahraničí. A aby jaksepatří reprezentovali svoji domovinu, znovuvzkřísili orlický kroj a spolu s ním i zapomenuté umění vyšívání opasků pavím perem. David ho dotáhl k dokonalosti, za což si nyní vysloužil titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje za rok 2021. Jeho opasky byly k vidění nejen na závodech, které ostatně "jasankáři" z Orlických hor i sami pořádají, ale třeba i na výstavách v Praze, putovaly také na výstavy do italského Milána, Izraele i do zámoří.

Co kus, to originál, výzdoba opasků charakterizovala své nositele a ti si na ně někdy vyšívali dokonce svá jména - pavím perem. Byly jednou z nejcennějších součástí východočeských krojů. Každý takový výrobce přitom svůj postup práce pečlivě tajil. S nimi a s tradicí nošení krojů řemeslo zaniklo, tedy do doby, než se ho chopil David Adamský.

Opasky vyprávějí příběhy

Motivy na jeho opascích dokážou vyprávět celé příběhy. Jsou v nich zakomponované vzory známé z historických předloh, ale i něco navíc, co charakterizuje osobní vztah majitelů k opaskům a ke krajině, v níž žijí.

V Kounově se pracuje na novém mostě.
Nákladní auto najelo v Kounově do mostu

"Harfička tam je proto, že jsme hudební rodina, strom se objevuje i na starých opascích, ale pro mě je to švestka, z jejichž plodů taťka pálí slivovici. Tady jsou šípky na marmeládu, úl a včely, které má synovec, koník se objevuje na historických předlohách, je to domácí pomocník a formani ho používali na práci. Na opasku je i mamčina zahrádka, pohádka o řepě. Tato květina je z mého pohledu růže a je tam proto, že je vypracovaná jinou technikou, která se objevuje směrem do Litomyšle. Kohout představuje plodnost, ale zároveň je ochráncem stavení," popisoval mně před dvěma lety David Adamský jeden ze svých nejcennějších výtvorů.

A symboliky v něm bylo ukryto ještě více. Do obrazců kromě toho zasazuje české granáty, které se v minulosti vkládaly třeba do čepců. Vymyslel dokonce vlastní steh - pomlázku, kterou jsou jeho opasky olemované. Vyšívání pavím perem se stalo jeho největším koníčkem a možná tak trochu i posedlostí. Dnes už jsou jeho výrobky opravdovým kumštem, ale jak zdůrazňuje, není to jen jeho zásluha, ale i těch ostatních řemeslníků, kteří do vzniku opasků vložili kus svého umu.

I řemeslo může být adrenalin

Začátky nebyly lehké. S kamarády se pustil do pátrání po odkazech tohoto umění nejen v literatuře, ale i v muzeích či u sběratelů. Zatímco krojů z oblasti Orlických hor a podhůří moc nezůstalo, opasků, které byly jejich součástí, se dochovalo dost. A protože tu chyběl někdo, kdo by je mohl kvalitně zhotovit nebo alespoň poradil, bylo třeba každý steh pečlivě prostudovat a zkusit metodu pokus - omyl, do níž se asi s největším zápalem vrhl právě David Adamský.

Ilustrační fotografie.
Volby v Rychnově: o hlasy se uchází kapelník, detailér i spánkový specialista

Starou techniku se mu podařilo rozklíčovat. Dnes byste u nás těžko hledali někoho jiného, kdo by ji ovládal lépe. Vpichy, kterými provléká úzké proužky pavího pera, dokáže vykouzlit na kůži až neuvěřitelné kreace. Stačí přitom jeden vpich šídlem jen o milimetr vedle a několikatýdenní práce může přijít vniveč. "Když už člověk tomu věnuje tolik své práce, času, energie, je to adrenalin," tvrdí s úsměvem David Adamský.

A své zkušenosti si nenechává jen pro sebe, předává je svému synovi Jindřichovi, také přednáší a publikuje texty.

Stál u zrodu tradice podkovářských dnů

Druhý oceněný Zdeněk Vítek již padesát let působí v Jaroměři na střední škole řemeslné, kde učí odborným znalostem a dovednostem budoucí řemeslníky. Zpočátku se zaměřil na výuku podkovářství včetně podkování koní i oprav zemědělské techniky, později vyučoval umělecké kovářství, zámečnictví nebo pasířství. Pro žáky třetích ročníků vytvořil pravidla pro ročníkové práce. Výsledkem je galerie na chodbách školy a práce jeho žáků pravidelně získávají ocenění v soutěžích a na výstavách.

Z klášterních zahrad. Azbestové domky se mění v trosky.
Azbest z kláštera v Opočně mizí, v areálu vznikne komunitní zahrada

Pro dospělé řemeslníky podkováře vytvořil Zdeněk Vítek tradici takzvaných podkovářských dnů, kde předváděl ukázkové kování na nejrůznějších setkáních u nás i v zahraničí. Zdeněk Vítek se také podílel na vzniku publikace „Podkovářství“ a elektronické učebnice v oboru kovářství a podle jeho rámcového vzdělávacího programu se dnes učí podkováři a umělečtí kováři.

"Šikovné řemeslníky stále potřebujeme"

„Jsem nesmírně rád, že v našem kraji žijí nejen šikovní, ale také pracovití a cílevědomí lidé, kteří se s láskou a péči věnují řemeslům. Musím smeknout před úsilím Davida Adamského, který doslova oživil zaniklou tradici vyšívání pavím brkem do kůže. Stejně tak kovář Zdeněk Vítek, který své zkušeností a dovednosti už padesát let předává dalším generacím. Jsem přesvědčen o tom, že i v dobách vyspělých technologií šikovné řemeslníky stále potřebujeme a jako kraj chceme podporovat, aby tradice zůstaly zachovány,“ uvedl hejtman Martin Červíček.

Nominovat řemeslníka mohl každý. Z návrhů následně komise složená z odborníků v oboru tradiční lidové kultury, zejména muzejních etnografů, doporučila Radě Královéhradeckého kraje ocenit dva nominované.

„Smyslem udílení titulu Mistr tradiční rukodělné výroby je především ocenit dovednosti výrobců a jejich snahu předávat dál. Je to způsob, jak podporovat zachování tradičních technologií a postupů. Děkuji všem řemeslníkům, že se tradiční řemeslné výrobě věnují, a navíc ji vyučují a předávají dalším lidem,“ doplnila krajská náměstkyně Martina Berdychová.

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje uděluje každým rokem Rada Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury. Každoročně jsou oceňováni tvůrci, řemeslníci v oborech tradičních lidových řemesel, ale také ti, kteří se o jejich rozvoj a udržování významně zasluhují. Návrh na ocenění Mistra tradiční rukodělné výroby může podat kdokoliv. Výzvu k předložení návrhu na ocenění vyhlašuje každoročně Regionální pracoviště pro lidovou kulturu, specializované pracoviště historického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje.