Její plastiky byly mnohdy k vidění na výstavách v regionu, v posledních letech například v Dobrušce či v Novém Městě nad Metují. Ve své dílně v Křovicích vyráběla originální šperky z bronzu s příměsí mosazi – technikou lití na ztracený vosk a doplňovala je krásnými polodrahokamy - například obsidiány, jaspisem, opálem, tygří rudou – ale i perletí.

Nejen její plastiky, ale i šperky mají jména – většinou biblická a mytologická - například Jonáš ve velrybě, Tristan a Isolda, Anděl s kufrem, Anděl s erbem, Král Artuš, svatý Kryštof, Kleopatra, Houpačka, Alinace, Odyseus a Sirény, Dáma s jednorožcem a podobně.

Obdobné názvy mají i její plastiky – Anděl u bankomatu, Rajská zahrada, Vyhnanci, Pustá Země, Břemeno, Procesí do Vambeřic – některé z nich jsou inspirované místem, kde Vojtěška Vlčová žila – jako Západ slunce v Halíně nebo možná i Hořící skládka.

Na chalupě v Říčkách. Alois Fišárek se sem rád vracel. Na snímku s Jiřím Králíčkem (Abakus Opočno).
Odešla filmová legenda. Pro rodiče Aloise Fišárka se Opočno stalo útočištěm

„Nemám velký vztah ke šperkům, ráda je dělám, ale sama je pak ani nenosím. Mám vždycky oblíbené ty nové, které vytvořím, jako každý člověk, který něco tvoří. Pak už tak ne. Já jsem člověk práce, mám ruce sedřené, věčně špinavé, takže můžu těžko nosit šperky, aby mě zdobily,“ řekla mi kdysi Vojtěška Vlčková v rozhovoru.

Vojtěška Vlčková (29. 5. 1948 – 4. 11. 2023) vystudovala turnovskou šperkařskou školu, pak pracovala celá léta v pražském zlatnickém družstvu, a po roce 1989 začali s bratrem podnikat.

V domku v Křovicích měla tři dílny, kde pracovala ona i její bratr Jan Vlček, který jí nejen se šperky pomáhal, ale sám vyráběl z kovu - bronzu s příměsí mosazi - betlémy.