„Jezdím pětkrát v týdnu dvakrát denně. Turisty učíme, aby řídili saně s psím spřežením sami. Často pak říkají, že to byl největší zážitek jejich života,“ tvrdí Aleš Schejbal, který s turisty brázdí Krkonoše. Program je u něj tříhodinový. Začíná instruktáží, pokračuje zapřažením psů a saní. Hlavním zážitkem je vyjížďka na 15 až 20 kilometrů po horách kolem krkonošských bud, při které turisté řídí spřežení o čtyřech až šesti psech pod dozorem zkušeného mushera. Na závěr napojí psy, uklidí saně a sněžný skútr je odveze zpět do Pece pod Sněžkou.
Zážitek musherem na vlastní kůži stojí 4818 Kč, agentura na zážitky nabízí i noční verzi. „Zájem je opravdu veliký. Někdy mi kvůli tomu nezbývá ani čas na tréninky,“ říká Aleš Schejbal.
Kvůli tomu, že turisté sami řídí psí spřežení, volí takovou trať, aby byla bezpečná a nedocházelo k riskantním situacím. „Volím takovou trasu, aby klienti při jízdě nepadali a nezranili se. Nejčastěji jezdíme od Zahrádek v Peci pod Sněžkou kolem horských bud, přes Krkonošskou magistrálu na Černé hoře,“ popisuje musher Schejbal.
„Jezdíme tři spřežení najednou. Nejtěžší je start, kdy psi jsou nabuzení, ale pak si to sedne. Stává se, že klienti občas spadnou, přesto jsou nakonec nadšení. Součástí zážitkové jízdy je také povídání o psech a vysvětlení techniky jízdy,“ dodal.
Komerčním jízdám se věnuje také účastník předních evropských musherských závodů v Evropě Jiří Vondrák z Rudníku. Hodinová jízda na 14 kilometrů stojí 3550 Kč, dvouhodinová jízda na 28 km vyjde na 6450 Kč, celodenní jízda na 60 km 11 900 Kč.

„Zájem je pořád velký, nechceme z toho ale dělat žádnou průmyslovou atrakci. Máme limity pro počet klientů, chceme se jim věnovat naplno a dopřát jim co nejlepší zážitek,“ vysvětluje špičkový český musher Jiří Vondrák z Rudníku, vítěz největšího evropského závodu La Grande Odyssée 2013 a 2017 v Savojských Alpách ve Francii na 1000 km, který se při mushingu specializuje se svými aljašskými husky na dlouhé tratě.
„Na komerční projížďku beru dva lidi najednou, nechci za sebou vozit vláčky. Skandinávci dokážou vozit za sebou pět až deset lidí. Mají jezera, řeky, je to relativně bezpečné. U nás v Krkonoších se musíme smířit s tím, že kolem nás jezdí běžkaři, rolby, skútry. Nechci proto dělat z jízdy s klienty zbytečný adrenalin, ale aby si to opravdu užili,“ říká.
Vondrák vozí turisty po klidnější části Krkonoš. „Naše základní stanoviště je Dolní Dvůr, to je pro nás země zaslíbená. Není tam taková frekvence běžkařů a dalšího provozu,“ dodává.
