MUDr. Tomislav Švestka, CSc. je zkušeným endoskopistou.MUDr. Tomislav Švestka, CSc. je zkušeným endoskopistouZdroj: Deník/Zdena LackováTrávicí potíže jsou v naší populaci hodně časté. Endoskopické vyšetření proto čeká někdy v životě téměř každého z nás. Když ho lidé mají absolvovat, ptají se svých lékařů, jestli by to přeci jen nešlo jinak.

„Endoskopie je důležitá, ve většině případů tak přesně stanovíme diagnózu, včetně histologického vyšetření, tedy zhodnocení buněk, zda nejsou zhoubné. Toto vyšetření už navíc není jen diagnostická metoda, ale i léčebná. Třeba u krvácení do trávicího traktu jsme schopni mnohdy zdroj krvácení odhalit, a dokonce ho zastavit pomocí speciálního vybavení,“ vysvětluje gastroenterolog Tomislav Švestka, který působí na IV. Interní klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Je to jen chvilka

Na endoskopii, tedy na vyšetření vnitřních orgánů zrakem za pomoci optického přístroje, musí pacienti nejčastěji kvůli trávicím potížím. Mezi nimi převažuje bolest nad pupkem, pocit na zvracení, samotné zvracení, či pálení žáhy.

Ladislav Kužela u endoskopu. Svým pacientům se snaží lidsky vysvětlit, jak probíhá endoskopie a kolonoskopie
Zachraňte svá srdce. Sám prodělal infarkt, teď Ladislav Kužela radí pacientům

„Přístupem přes ústa vyšetříme jícen, žaludek a část tenkého střeva,“ vysvětluje doktor Švestka a hned přidává i jednu z pacienty nejčastěji požadovaných informací: „Je to chvilka. Když není komplikovaný nález, vyšetření trvá tři až pět minut.“

Diagram ukazuje, kudy přes trávicí ústrojí optický přístroj prochází.Diagram ukazuje, kudy přes trávicí ústrojí optický přístroj procházíZdroj: Wikimedia Commons, Cancer Research UK, CC BY-SA 4.0

Pacient musí spolupracovat

Lidé, kteří jsou před endoskopickým vyšetřením ve stresu, se obvykle domáhají podání léků na uklidnění. To se podle gastroenterologa běžně dělávalo ještě v 90. letech minulého století. Dnes v tom ale lékaři nevidí výhodu.

Operace. Ilustrační snímek
KVÍZ: Lobotomie či trepanace. Vyznáte se v lékařských zákrocích?

„Po takové anestezii se mohou objevit komplikace – snížení pozornosti a reakce, někdy i celkové změny, kdy citlivější pacient může na aplikovanou dávku zareagovat například útlumem dechového centra, či poruchou srdečního rytmu. Provádět vyšetření bez utlumení je lepší i proto, že potřebujeme, aby s námi pacient při něm spolupracoval,“ vysvětluje doktor Švestka.

Endoskop zevnitř nejlépe ukáže, jak to vypadá v žaludku v jícnu a v části tenkého střeva.Endoskop zevnitř nejlépe ukáže, jak to vypadá v žaludku v jícnu a v části tenkého střevaZdroj: Deník/Zdena Lacková

Dávicí reflex máme všichni

Podání analgosedace, tedy utlumujících látek, by mělo přijít až jako poslední. Zásadní je, aby lékař a zdravotní sestra s pacientem správně komunikovali. Když se pacientovi dobře a vlídně vysvětlí, jak bude vyšetření probíhat, tak to na člověka působí psychicky pozitivně. Pacient se přestane bát, a to zjednoduší průběh vyšetření. Je také zbytečné obávat se zvýšeného dávivého reflexu, který by způsobil, že by hadička od endoskopu nešla spolknout.

Aneta už absolvovala tři těžké operace, s nádorem na mozku bojuje již několik let.
Nádor na mozku a tři operace. Co dál? Mladá žena má poslední šanci

„Tento reflex máme všichni. Zabraňuje, aby se nám jídlo nedostalo do dýchacích cest, abychom se neudusili. Když si někdo čistí zuby kartáčkem, a už se mu z toho zvedá žaludek, stále to není kontraindikace k provedení endoskopie, ani důvod, že by měl mít analgosedaci,“ je přesvědčen gastroenterolog.

Polknout a klidně dýchat

Před vyšetřením doktor Švestka pacientovi vždy vysvětluje, že nejnáročnější je samotný začátek, tedy zavádění endoskopu. Je to něco, jako by člověk polknul sousto potravy. Je třeba, aby byl pacient v klidu, nehýbal se, aby své negativní pocity a dávivý reflex potlačil tím, že bude klidně a pomalu dýchat nosem. Také je třeba nechat všechen obsah z úst volně vytékat. Většinou to lidé zvládají.

Pět nejčastějších chyb, které pacienti dělají při endoskopii

1. Přicházejí s negativistickým pohledem na vyšetření, s tím že slyšeli, že to je hrozné.

2. Nevědomky se brání zavedení přístroje, dávají si jazyk do krku a nechtějí polknout. Polknutí je při zavedení přístroje zásadní.

3. Během vyšetření začnou gestikulovat rukama.

4. Ojediněle se snaží endoskop vytáhnout. Mají pocit, že se dusí, ale to není pravda. Lékař přístroj zavádí do jiného otvoru v krku, nikoliv do dýchacích cest. Takže není žádný důvod k nedostatečnému přívodu vzduchu. Jde spíše o pocit cizího tělesa v krku…

5. Pokud pacient nenechá volně vytékat sliny, ale začne je během vyšetření polykat, měkká část patra se dotýká přístroje a pacient může mít sliznici po vyšetření otlačenou. Pacient je vždy obložen savou buničinou, vše je ošetřeno. Není tedy třeba stydět se za slintání.