V úterý časně z rána se policisté vydali do objektu bývalých prokopových závodů – „téemesky“. Tady už bylo „obyvatel“ poněkud více.

S pomocí policejních psů prohledali celou bývalou továrnu. A výsledek? Dvacet nocležníků.

Nejvíce se jich zdržovalo v budově u Palackého třídy. Zde se nalézá přímo několik vybavených „bytů“ – včetně nábytku, koberců nebo postelí. Stejná budova, které v prosinci roku 2007 shořela střecha. Zatímco na jedné místnosti je patrná snaha o udržení čistoty a pořádku, jen o kousek dál nám smradem málem slzely oči.

V místnosti, která zapáchá hůř než zmoklý popelník, se nachází čtveřice mužů. Policisté jim kontrolují občanky a vykazují je z budovy.

I v dalším objektu továrny jdou policisté takřka najisto. Jedna z částí je také plně obydlená. Policisté tady zažijí dokonce překvapení. Jedny z dveří od „kutlochu“ jsou dokonce opatřeny zámkem, o patro výš pak v ukryté komoře najdou rovněž větší propanovou lahev. „V případě požáru by to asi bylo pro hasiče překvapení, nemá to tu co dělat,“ říká jeden z policistů a lahev odnáší.

„Celkem bylo při prohlídce v areálu Prokopky v úterý ráno nalezeno a legitimováno dvacet lidí. Jeden z nich byl předveden na oddělení za účelem zjištění totožnosti,“ uvedla Markéta Janovská, tisková mluvčí pardubické policie.

Nalezené bezdomovce, z nichž většina jsou místní "známé firmy", policie z objektu vykázala. Otázka, kam ale tyto osoby půjdou, zůstává nezodpovězenou.

„Nedělám si iluze, že se nevrátí, ale už jen proto, že mezi nimi jsou mnohdy i hledané osoby, má tato akce smysl,“ sdělila starostka prvního městského obvodu Hana Tomanová, která byla akci také přítomna.

„V případě obývání opuštěných objektů bychom snad i mohli projevit velkou dávku tolerance, pokud by ale chování těchto lidí bylo v únosné normě. Jenže stížnosti obyvatel z okolí mluví jasně proti. Těmto lidem nikdo nebrání využít možnost ubytování v azylovém domě, kde mají i potřebné zázemí a k dispozici též pomoc zkušených pracovníků. Jenže v těchto zařízeních platí určitá pravidla, třeba zákaz alkoholu, se kterým se oni nedokáží smířit,“ uzavřela Hana Tomanová.