Soud se přiklonil k žalobě, že strážník měl udeřit jednoho zadrženého výtržníka do obličeje loktem a pěstí, až mu tekla krev, a dalšímu podnapilému cyklistovi dát facku, až krvácel z nosu. Strážník se na místě proti rozsudku odvolal, vinu odmítá.

„V rámci výkonu služby nepostupoval v souladu se zákonem o obecní policii a vůči poškozeným násilí použil…," konstatoval náměstek okresního státního zástupce Vladimír Štěpánek.

Sice připustil, že všechna svědectví nemusela podle něj být zcela pravdivá, ale jsou i další, která „sedí". „(některá svědectví, pozn. red)…měla tendenci a snahu panu obžalovanému minimálně uškodit, naproti tomu existují zde další svědecké výpovědi, které hodnotím jako věrohodné, ucelené v různých časových souvislostech," řekl Štěpánek. Odkázal například na výpověď muže, kterého měl obžalovaný strážník udeřit pěstí a loktem do obličeje. Tento svědek podle něj vypovídal stejně i v jiném soudním sporu, kde byl za výhrůžky a agresi proti zasahujícím strážníkům v té samé události sám odsouzen.

První případ, ze kterého je strážník obviněn, se měl stát 14. dubna 2011 na ulici 5. května v Jaroměři. Tehdy tři strážníci včetně Jurišty vyjeli k případu opilého výtržníka. Když ho objevili, ignoroval jejich výzvy k prokázání totožnosti. Začal je nevybíravým vulgárním způsobem slovně napadat, měl je napadat i fyzicky. Bránil se převozu na policejní služebnu, kam ho chtěli předvést, když se odmítal prokázat. Strážníci ho zpacifikovali pomocí donucovacích prostředků a nasadili mu pouta. Následně ho měli povalit do služebního vozu. Státní zástupce tento postup strážníků nezpochybnil a donucovací prostředky byly podle něj použity naprosto oprávněné, protože výtržník byl agresivní.

„Nicméně co následovalo poté, už podle názoru obžaloby nemělo nic společného se služebním zákrokem a oprávněním k použití donucovacích prostředků," náměstek okresního státního zástupce Vladimír Štěpánek.

Rány do obličeje loktem či pěstí

Spoutaného muže strážníci naložili do vozu a ještě povalený schytal údery do obličeje. Soud uvěřil tomu, že právě od Jurišty. „…poté, co byl spoután, byl napaden tak, že byl povalen na zadní sedadlo služebního vozidla a aniž by se pro spoutání za zády mohl nějakým způsobem bránit, byl nejméně jedenkrát obžalovaným napaden úderem ruky, snad pěstí, do obličeje," řekl v závěrečné řeči Vladimír Štěpánek. V podobném útoku měl strážník pokračovat i následně, když si s dalším sedli na sedadlo vedle výtržníka.

Proti Jurištovy v této kauze svědčil nejen napadený výtržník, ale i další dnes už bývalý strážník. Jurištova kolegyně, která se zásahu také účastnila, však incident údajně neviděla. Podle náměstka okresního státního zástupce druhý, dnes už bývalý, strážník také výtržníka pacifikoval, ale neudeřil ho tolik.

Později na obvodním oddělení státní policie byla k výtržníkovi přivolána záchranná služba, pro zranění na ruce, na které se měl pořezat už dříve, ale kromě toho krvácel z nosu, měl krev na obličeji a na oblečení.

Facka, až cyklistovi z nosu tekla krev

Podle státního zástupce všichni strážníci, kteří u incidentu zasahovali, lhali v záznamech o použití donucovacích prostředků, neboť se na stejném obsahu domluvili.

Další incident, ze kterého je Pavel Jurišta viněn, se týkal cyklisty, který chtěl jet jednoho podzimního večera podnapilý z Josefova. Cyklistovi měl strážník nařídit, aby si vypustil ventilky, následně mu je vyrazil z ruky. Protože se mu takové jednání nelíbilo a ohrazoval se proti němu, dostal od strážníka facku. Mladík sice před soudem vypovídal, že si nepamatuje, kdo mu facku dal, proti Jurištovy však svědčil opět bývalý strážník.

„Tady vůbec žádný důkaz není, který by svědčil, že takovýto skutek spáchal můj klient," uvedl ve své závěrečné řeči Jurištův obhájce Josef Svoboda.

Ten také připomněl, že soudní líčení je vyústěním sporu mezi bývalými a současnými strážníky. „Válka" u městské policie začala v roce 2012, kdy sbor muselo opustit několik strážníků poté, co současný velitel policie začal vyžadovat řádné plnění služebních povinností. Obhájce uvedl, že Jurišta patřil k těm, kteří povinnosti plnili řádně a práci bral jako poslání.

„Jsem přesvědčen, že z protokolu i z jeho výpovědí musíte dospět k závěru, že se jedná o velice zaujatého svědka, který je motivován pomstou…," uvedl na adresu bývalého strážníka, který svědčil proti Jurištovy. Obhájce také rozporoval tvrzení o tom, jak měl výtržník dostat do obličeje pěstí a loktem. „Je důvěryhodnější výpověď svědkyně Dubnové, která situaci popisuje shodně jako obžalovaný, nebo výpověď svědka Machače, který je zainteresován na tom, aby všem ostatním ublížil, a svědka Hřivny, který byl za své jednání odsouzen," ptal se obhájce.

Ke kauze se před soudem vyjádřil i Pavel Jurišta. Chvílemi měl slzy v očích. „Třicet let pracuju pro tady ten stát, pro lidi. Pro mě je to hrozně potupné, že jsem vůbec tady, protože jsem se nikdy nedopustil takového jednání, jaké mně obžaloba dává za vinu. Mám dvě děti, které pracují také u policie, snažím se je vést k tomu, aby se vždy chovaly tak, jako já… Říkám to tady na rovinu, ničeho jsem se neodpustil, nikdy jsem se nedopustil a ani se nedopustím. Když jsem odešel od policie, odešel jsem s čistým štítem," uvedl Jurišta.

Na adresu bývalých strážníků, z nichž někteří proti němu svědčili, dodal: „Byla tam skupina lidí, která sedí tady (část bývalých strážníků proces sledovala, pozn. red.), kteří řekli, že mě dostanou za to, že po nich chci práci. Řekl jsem, že nemají na to, protože jsem čistý. Řekli, že si něco najdou, tak si našli. Já už to nechám na vašem uvážení, jestli je to pravda, nebo ne. Já říkám jedno, já mám svědomí čisté," prohlásil před soudem Jurišta.

Soudkyně Alena Langová však rozhodla, že strážník je vinen, že neoprávněně použil donucovací prostředky a jako úřední osoba vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím právnímu předpisu. „Na základě hodnocení důkazů má soud prokázáno, že obžalovaný se popsaného jednání dopustil," uvedla. Udělila mu proto trest odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu dvou let. Rozhodla také o zákazu činnosti výkonu strážníka či jiného ozbrojeného sboru po dobu tří let.

„Byly zde dvě skupiny svědků, svědci, kteří v rámci police jsou kolegy obžalovaného, kteří pracují u městské policie nadále, a dále policisté, kteří policii už opustili. Soud hodnotil v tomto případě i výpovědi samotných poškozených, kteří zde před soudem vypovídali o obou událostech. Soud nemá o důvěryhodnosti těchto svědků pochybnosti, a to ani u prvního poškozeného, který byl v případě tohoto jednání už i zdejším soudem odsouzen…," uvedla soudkyně. Podle ní soud při rozhodnutí o trestu přihlédl k tomu, že policista jinak vykonával svou práci řádně.