Začátek příběhu najdete ZDE.


Stopa k pachateli: bicykl

Pečlivý a detailní časový snímek osudných chvil přinesl ovoce. Detektivové se dostali na stopu zatím anonymního mladíka s bicyklem, opatřeným na rámu fosforově zelenou lahví.

Složité chvíle prožíval také vrah. Oprávněné obavy z vězení ochromily jeho běžný život: „Když jsem odcházel, ještě chrchlala. Věřil jsem, že žije. O její smrti jsem se dozvěděl až druhý den v krámě. Od té chvíle jsem nemyslel na nic jiného, okolí jsem přestal vnímat.“

Nepříjemné dobírání kamarádů

Podivného chování 18letého Jana Cilky si večer všimli i kamarádi.

„Jeli jsme večer na diskotéku. Všiml jsem si, že Cilka má silně zhmožděnou a nateklou pěst. Říkal, že se popral. Začali jsme si ho dobírat, že tu vraždu v Krásné Lípě má na svědomí on. Rozklepal se z toho - ale vzteky! Po zbytek večera byl nervózní, na zábavě se rychle opil a při prvním ploužáku se složil přímo v kole.“

Kruhy policejního pátrání po mladíkovi sportovní postavy, podlouhlého obličeje s výrazným nosem, se rozšířily až do Cilkova bydliště nedaleko Krásné Lípy. Nebyl problém zjistit, že jeho kolo odpovídá přesně popisu bicyklu podezřelého muže.

Nekontrolovatelné záchvaty vzteku

Dne 11. srpna 1994 absolvoval Jan Cilka první výslech, který později označí kriminalisté za spontánní, ovšem s nápadnou absencí pohnutí nebo lítosti nad smrtí oběti:

„Čas od času mívám nekontrolovatelné záchvaty vzteku. Musím pak kopat do zdi nebo mlátit pěstmi do stromu, dokud se neuklidním. To se mi stalo i teď. Nic mi neudělala, ale chtěl jsem se na ni vybít. Mlátil jsem ji pěstí, dupal jsem jí po krku, po prsou a po obličeji. Ona pořád volala nějaké jméno. Začal jsem jí kolem krku utahovat ručník, ten ale nakonec prasknul. To už se ale blížili nějací lidé. Rychle jsem si na ni lehl… Když přešli, klekl jsem si na ni a několikrát ji uhodil pěstí do tváře. Nakonec jsem jí několikrát skočil oběma nohama na krk.“

Překvapivé výsledky vyšetření

Cilkovo usvědčení coby brutálního pachatele, šokovalo okolí. Na většinu lidí působil jako tichý, pasivní, neprůbojný samotář, v práci velmi spolehlivý…

Jiné výsledky ukázaly psychoposudky, zejména sexuologická část, včetně falopletysmografického vyšetření: Cilka opakovaně a vysokými hodnotami reagoval na obrázky svázaných, týraných a zkrvavených žen.

Dlouhé vězení a sexuologická léčba

Třebaže k znásilnění oběti nejspíš nedošlo a mladík sexuální motivaci útoku popíral - „Nejsem úchyl a nechci do blázince. Jenom jsem chtěl, aby to jako znásilnění vypadalo!“ - označili ho znalci jako patologického sexuálního agresora, nebezpečného pro společnost.

Ochranná ústavní léčba se jeví jako nevyhnutelná. Soud poslal Jana Cilku za mříže na celých dvanáct let.

Viktorín Šulc