Poznatek soudních lékařů k osmi ranám nůžkami na krku oběti zněl jasně: „Kanály ran jsou různorodé. To v praxi znamená, že se buď extrémně často měnila poloha útočníka a poškozené, nebo že útočníků bylo víc a napadali ženu z více úhlů.“

To, na co postupně kriminalisté přicházeli, na palčivosti neubralo. Čtyřiatřicetiletý mnohokrát trestaný organizátor „akce“, který se před lety s obětí poznal v místním JZD, využil beztrestnosti dětí. Odvezl pět nezletilců a svého mladistvého syna, vesměs romského etnika a zároveň chovance dětských domovů, některé z toho na útěku, poblíž obydlí oběti a počkal, až splní svoje zadání.

Soud ho uznal jako nepřímého pachatele a poslal na 14 let do vězení. Také jeho syn, odsouzený jako mladistvý k sedmi rokům vězení, sehrál roli jakéhosi najímatele.

Celkem šest násilníků vniklo dovnitř a zde jednaosmdesátiletou ženu napadli pěstmi a kopy, bili jí paličkou na maso do hlavy a bodali přinesenými nůžkami. Prohledali dům a odcizili asi dva tisíce korun.

„Mezi námi se pohybují děti, které vlivem nezájmu rodičů sklouzávají do kriminálního prostředí. Vinou protispolečenského jednání jsou umisťovány do výchovných ústavů. Zde se jim dostane vzdělání, ošacení, ubytování. Sporý počet vychovatelů jim ovšem nemůže zajistit to nejpotřebnější - cit a lásku. Děti jsou pak deprivované a frustrované, zejména v partě nemají problém dopouštět se závažných a surových trestných činů,“ řekl zkušený kriminalista.

Otřesné defilé

Jeho slova je možno glosovat konkrétními poznatky a citáty ze soudního spisu.

Odsouzený mladistvý: „Nikdy jsem nečetl knížku ani časopis. Teď čtu Robinsona, protože se na cele nudím.“

Znalci hovoří o řadě jeho útěků z „pasťáku“, v čemž ho rodiče plně podporují a také ho kryjí. V emoční sféře je zcela oploštělý, chybí lítost a pocit viny.
Nezletilý číslo 1: „Matka zanedbávala jeho výchovu od narození. Definitivně ho opustila, když chlapci bylo šest let. Strádá tím, že se rodina o něj skoro nezajímá. Přál by se k ní vrátit. Dítě s potřebou vysoce individuálního výchovného přístupu, včetně podávání psychofarmak.“

Nezletilý číslo 2: „Dneska je sedmého. A zítra devátého,“ říká při pohledu na kalendář. „V tý vesnici jsem vůbec nebyl!“ Nicméně ochotně a správně namaluje domek oběti.

Nezletilý číslo 3: „Nikde jsem nebyl. Jak jsem to mohl tak přesně popsat? Všechno jsem věděl, ale nebyl jsem tam. Nebo jsem tam byl a nepamatoval si to. Vy jste na mě zlí kvůli tý bábě. Tak jsem si do ní píchnul - no a co?“ Později se podílel na přípravě vraždy vychovatele odmontovanou strunou z kytary.

Nezletilý číslo 4 se po jednom z výslechů na policii obrátil ve dveřích a konstatoval: „Stejně tu budeme jednou vládnout my, černý!“ Znalci zjištěna tendence k přesouvání viny na okolí, unikat vlastní zodpovědnosti.

Nezletilý číslo 5: „Jakej mám názor na tu vraždu? Já už o tom nechci mluvit. Mě to nebaví.“ Jeho osobnost nese známky deprivace.