Podle soudce Jana Fifky ale nemocnice neměla povinnost informovat žalobce o úmrtí otce. „Nebylo zjištěno, že by nemocnice věděla o existenci syna žalobce. Z důkazů vyplývá, že vztahy mezi nimi byly narušené a otec na syna neměl ani žádný kontakt a ani ho neuvedl jako kontaktní osobu," řekl Fifka. Podle něj je možné připustit pochybení nemocnice jen při vydání věci. „Nebylo ale zásahem do osobnosti žalobce." Soud tak žalobci uložil náhradu nákladů řízení.

Nemocnice se žalobou od počátku nesouhlasila, podle ní byl ve zdravotnické dokumentaci zeť zemřelého uvedený jako jediná kontaktní osoba. Zeť zemřelého potvrdil, že se zemřelý se synem nestýkal kvůli sporům o dědictví. Potvrdil také, že nemocnice ho informovala o smrti muže a kontaktovala ho, aby mu předala jeho věci.

„Potom mi zavolali, že si syn zemřelého stěžoval, že mi ty věci neměli předat, tak jsem jim je vrátil. Po smrti jsme chtěli žalobce o úmrtí jeho otce informovat, ale neměli jsme na něj kontakt ani adresu," dodal zeť, který zařizoval také pohřeb zemřelého. Kvůli neskončenému dědickému řízení jsou věci zemřelého uložené stále v nemocnici.