"Ke střelbě došlo v 15.50 hodin v Červeném Kostelci v jednom z rodinných domů, kdy podle náhodných svědků starší muž na mladšího vystřelil ze své legálně držené krátké zbraně, poté zbraň obrátil proti sobě," popsala červenokosteleckou tragédii tisková mluvčí náchodské policie Eva Prachařová. Po příjezdu na místo hlídka v domě našla dvě mužská těla bez známek života. K nahlášené události okamžitě vzlétl i záchranářský vrtulník, který bohužel odletěl s prázdnou.

Policie zahájila úkony trestního řízení pro zvlášť závažný zločin vraždy. "Podezřelým z toto činu je 55letý muž, který měl několika výstřely ze své legálně držené krátké střelné zbraně usmrtit 33letého muže. Z prvotních šetření vyplývá, že úmyslným jednáním nebyl ohrožen nikdo z náhodných svědků ani dalších osob," doplnila k pondělní střelbě Eva Prachařová, a dodala, že kriminalisté na místě zajistili krátkou střelnou zbraň, která patřila staršímu z mužů, a odeslali ji k dalšímu odbornému zkoumání. "Podle dosavadních zjištění zřejmě mohly být pravděpodobným motivem jeho tragického jednání osobní a majetkové vztahy mezi oběma muži," uvedla Eva Prachařová bez bližších podrobností.

Smutná událost způsobila ve městě poprask a objevují se různé "zaručené zprávy" co neštěstí předcházelo. Žádnou domněnku ale policie nekomentovala. Podle našich informací měli oba muži určitý vztah k nemovitosti kde ke střelbě došlo. Policie totiž prověřuje osobní a majetkové vztahy mezi oběma muži, které právě mohly vyústit v tragickou událost.

O pondělní tragedii se dnes debatovalo i na červenokostelecké radnici. „Nic více oficiálního k tomu zatím nevím. Trochu se poptáváme, ale zatím žádné oficiální závěry k tomu nemáme. Zaznívají jen různé domněnky,“ uvedl včera ráno starosta města Rostislav Petrák. Právě na jednu z možností, že se jednalo o otce a syna se nedíval příliš reálně. „Taky jsem to zaslechl, ale nevím, spíš si to nemyslím. Neznal jsem je osobně, takže k tomu nemůžu nic říci. Zkuste si to ověřit u policie,“ nechtěl Rostislav Petrák spekulovat o vzájemných příbuzenských vazbách obou mužů. Jedno ví ale jistě – místo, kde k neštěstí došlo nebylo v minulosti s žádnými incidenty spojováno. „Každé pondělí dostávám hlášení od městské policie a žádné konflikty nebo prohřešky proti soužití tam neřešili," ujišťuje Rostislav Petrák, a dodává, že za dobu jeho starostování k žádné podobné tragédii nedošlo. „Je to naprosto ojedinělé naštěstí.

Exstarosta: Je to hrůza

Nic podobného jsme v Červeném Kostelci za dlouhé roky nezažili.“ Jeho slova potvrzuje i bývalý starosta Petr Mědílek: „Řeknu vám, že ať vzpomínám jak vzpomínám, tak takovýto mord, že by někdo střílel, v našem městě nepamatuji. Více k tomu nevím, co se stalo, ale je to každopádně hrůza,“ říká Petr Mědílek, který stál v čele města 12 let.

Policie nařídila dvě soudní pitvy a budou probíhat znalecká zkoumání a kriminalistické expertizy z oboru balistika a dalších. Přesné objasnění motivu a veškerých okolností případu je předmětem dalšího šetření.

Jak to vidí Jan Lašek: Přibývá lidí, kteří neumějí snášet zátěžové situace a uchylují se k agresi

Co se děje ve společnosti, že lidé při stresové situaci sáhnou po zbrani?
Těch faktorů v tom může hrát svou roli více. Ale v obecnější rovině si myslím, že přibývá lidí, kteří mají – jak my v psychologii říkáme – nízkou frustrační toleranci. To znamená, že nejsou v podstatě schopni snášet zátěžové situace. V tomto případě tam mohl být aktuální majetkový spor nebo nějaký vztahové problémy z minulosti. V tom momentě tito lidé místo toho, aby se problém pokusili řešit nebo se k němu otočili zády, tak se do něho tak ponoří, že nejsou schopni ho řešit jinak než nějakým útokem. Pak už bývá pozdě si říkat: “Ježišmarja co jsem to udělal, vždyť to není možný…”
 
Čím to může být, že přibývá lidí kteří nejsou schopni řešit zátěžové vztahy jinak, než takovým zběsilým koncem? Je to způsobeno nějakým dlouhodobým společenským tlakem?
Neřekl bych, že tam je nějaký společenský tlak. Právě naopak. Spoustu lidí nikdo neřídí a mají mít zodpovědnost sami za svoje chování a to neumí. Mají problém s tím se rozhodnout, snažit se domluvit, najít společné řešení. Jejich chování pak působí až pudově. Člověk je vybaven dvěma základními atavistickými reakcemi na subjektivně prožívanou zátěž - a to je buď útěku nebo útok. A agrese je vždy záležitost útoku. Pokud je člověk historicky cvičen ve své osobnosti v tom, že se mu agrese vyplatila nebo že nějakým způsobem díky ní něco získal, tak ji používá častěji než techniku únikovou. A jestli je k dispozici zbraň, tak je ta agrese pak dotažena do konce.
 
…a následují fatální následky. Co se pak děje v hlavě útočníka?
Následuje další zkrat. Když si uvědomí: “Co jsem to udělal, co teď se mnou bude – soud, kriminál… Radši to skončím sám.” Takže opět nezvládnutá zátěž.