První měsíc Orwellova roku

Leden 1984 měl tu smůlu, že na něj připadlo kulaté výročí Leninovy smrti, což se samozřejmě promítlo do veřejného prostoru. Ale úmrtí se přece jen připomínalo méně intenzivně než narození, a tak si obyvatelé Československa mohli s úlevou říct: „Mohlo to být i horší.“

close info Zdroj: Deník zoom_in Civilní životy běžely jinudy. Rozjížděla se pomalu třeba sezona plesů, v níž zářil ten reprezentační v pražském hotelu Inter-Continental, kde hrál k tanci velký orchestr Gustava Broma a večerem provázela televizní hlasatelka Saskia Burešová. Nechat na sebe padnout trochu tohohle hvězdného prachu dělalo 175 korun za menu a 75 na vstupném do kongresového sálu. Dohromady to sice byla desetina platu, ale zato se tady za Lenina určitě netruchlilo.

Oranžový expres s prvním milionem

V roce 1984 to byly čtyři roky, co autodopravce ČSAD odstartoval provoz na expresních linkách Praha – Brno a Praha – Bratislava. Na lince mezi metropolemi Čech a Moravy mohl začít provoz speciálních spojů díky dobudované dálnici D1. Zájem byl obrovský, u předprodejů se tvořily fronty a právě před 40 lety uvítali už miliontého cestujícího.

Autor seriálu Michal Petrov představuje Retro Deník:

Zásluhou barevných pruhů na karoserii autobusů se pro spoje vžilo označení oranžový expres. Jízda bez zastávky trvala dvě a tři čtvrtě hodiny, první ranní spoj vyrážel z Brna v 5:15, v Praze byl před osmou. Autobusy ve vrcholné zájezdové úpravě měly své zvláštnosti, například vypuštění zadní sedadlové řady a využití prostoru jako šatny.

Dietl, televizní král

V lednu 1984 doběhla ve vysílání československé televize první řada seriálu Jaroslava Dietla Malý pitaval z velkého města. Patřilo jí celkem devět sobotních večerů. Později bylo dotočeno ještě šest epizod.

close Jaroslav Dietl opustil svá dosavadní schémata, čehož si všimlo ve své recenzi i Rudé právo. info Zdroj: se svolením Michala Petrova zoom_in Jaroslav Dietl opustil svá dosavadní schémata, čehož si všimlo ve své recenzi i Rudé právo. Dietl opustil svá dosavadní schémata, čehož si všimlo ve své recenzi i Rudé právo: „Televizní galerie seriálů se vedle Bavorů, Pláteníků, Sovů a dalších autorových hrdinů nerozrostla o jednu výraznou postavu, ale o osobnosti, které představovala skupina kriminalistů…“

Série byla určitě osvěžujícím bodem programu ČST. Navzdory tomu, že každý díl otevírala porada pod portrétem Felixe Dzeržinského a Leninovou bystou. Dát policii lidskou tvář byl úkol, na kterém se nešetřilo, náklady na výrobu seriálu se vyšplhaly bezmála na patnáct milionů korun.

Když zima, tak kalamita

Teplotní rozdíl přes dvacet stupňů – skok z devítistupňového denního průměru na minus dvanáct – zaskočil na začátku ledna před 40 lety Moravu. Byly to zatím nejnižší teploty právě začínajícího roku. Zatím šlo jen o mráz, ale v polovině měsíce dorazil i sníh, na jehož nedostatek si stěžovali zejména účastníci zimní rekreace na horách, a s ním samozřejmé komplikace v dopravě.

Na tehdejší zimu asi nezapomněla ani parta astronomů na Lomnickém štítu. Silný vítr zastavil lanovku a znemožnil střídání vědců, ke kterému mělo dojít po deseti dnech jejich služby.

První školní počítače

Se zpožděním několika týdnů byla v lednu 1984 zveřejněna informace o tom, že v novoborských Závodech průmyslové automatizace začala výroba prvních školních počítačů, které dostaly jméno IQ 150. Pro celý rok se předpokládal objem produkce asi pět set kusů. Dobové zprávy stranického tisku nešetří chválou na to, že si v ZPA vystačili se součástkami z tuzemska nebo ostatních států východního bloku.

Přístroj Apple Macintosh (Macintosh 128K) změnil svět. Na trh byl uveden 24. ledna 1984:

Programovacím jazykem byl basic, na jehož zastaralost odborníci marně upozorňovali. Ani samotný počítač nevynikal kvalitou, nakonec se stopadesátek vyrobila jen asi stovka, aby je nahradil inovovaný typ IQ 151 založený na programovacím jazyku Pascal, s lepší grafikou, disketovým systémem a dalšími vylepšeními. Sen o počítači bez problémů ale nesplnila ani tato novinka.

Další dítě ze zkumavky

V lednu 1984 se narodilo už druhé československé dítě jako plod asistované reprodukce. Došlo k tomu opět ve fakultní nemocnici KÚNZ v Brně především zásluhou předního českého porodníka profesora Ladislava Pilky a jeho týmu. První československé dítě ze zkumavky se narodilo v listopadu 1982 a byl to kluk. I v druhém případě se jednalo o chlapce. Vážil čtyři a čtvrt kila a měřil 53 centimetrů.

Smrt ve vodě

Horní zdrž vodního díla Nové Mlýny na Břeclavsku se v lednu 1984 stala místem jedné z nejhorších ekologických katastrof, ke kterým kdy došlo na evropských sladkých vodách. Kvůli porouchané čističce v Rakousku se toxická voda z tamní chemičky u obce Pernhof dostala do řeky Pulkavy, která se ještě na rakouském území vlévá do Dyje. Nejdřív začali hynout candáti, štiky a tolstolobici, pak i odolnější kapři, líni a sumci. Celkem zahynulo asi 250 tun ryb.

Nebylo to poprvé, co se u nás vinou chemičky otrávila voda, ale dosud nikdy to nemělo tak devastující následky. Už v lednu bylo jasné, že v létě se na Nových Mlýnech nikdo koupat nebude.

Bagry na Libeňáku

Jestliže se letos v souvislosti s částečným uzavřením Libeňského mostu tvrdí, že se na něj nesáhlo od jeho dokončení v roce 1928, není to tak docela pravda. Rozsáhlou rekonstrukcí totiž prošel právě před 40 lety, když se tu měnilo kolejiště pro tramvajové spoje k prodloužené trase C pražského metra.

close Libeňský most prošel rozsáhlou rekonstrukcí v roce 1984, když se tu měnilo kolejiště pro tramvajové spoje k prodloužené trase C pražského metra. info Zdroj: se svolením Michala Petrova zoom_in Libeňský most prošel rozsáhlou rekonstrukcí v roce 1984, když se tu měnilo kolejiště pro tramvajové spoje k prodloužené trase C pražského metra.

Dodnes koneckonců tuto událost dokumentuje malý pomník na libeňském předmostí. Vznikl proto, aby připomněl, že se tu dosáhlo stého kilometru při budování tratě panelovým systémem BKV. To také není úplně přesné. Těch kilometrů totiž bylo ve skutečnosti padesát – aby se dosáhlo kýžené stovky, započítávaly se zvlášť koleje pro každý směr. A rázem to byl dvojnásobek.

Zašít švadlenu!

Velmi odstrašující zprávu pro každého, kdo by v tehdejším Československu jen pomyslel na soukromé podnikání, přinesla před 40 lety černá kronika Rudého práva. Čtenář se z ní dozvěděl, že jistá jedenapadesátiletá švadlena z Prahy si šitím podomácku přišla mezi lety 1970 a 1983 asi na 137 tisíc korun.

Vzpomínáte na osmdesátá léta? V kvízu Deníku vyzkoušejte, co si z nich pamatujete nebo co o nich víte ze školy:

V součtu to možná byla úctyhodná částka, ale v průměru šlo o nějakých osm stovek měsíčně, což závrať hodně mírní. Jenže pražská krejčová neměla povolení národního výboru, dokonce o ně ani nepožádala, a tak měla na krku obvinění z trestného činu nedovoleného podnikání.

Zachráněná manželství

Celkem zajímavá souhrnná roční statistika, která se před 40 lety objevila, vypovídá o tehdejším stavu manželských svazků u nás. Sezdané páry v roce 1983 absolvovaly v Česku víc než 80 tisíc sezení v manželských poradnách. Odvrátit krizi hrozící rozpadem rodiny se dařilo asi ve třetině případů. Ve třech čtvrtinách rodin, kde došlo k rozvodu, byly děti. Ročně tak víc než 35 tisíc dětí přišlo o trvalé soužití s jedním z rodičů – obvykle s otcem.

Na manželské poradny se v drtivé většině obracely ženy, muži byli iniciátory konzultací jen v necelých třiceti procentech případů.

info Zdroj: Deník

Retro Deník
Jak se žilo v osmdesátkách? Připomeňte si s Deníkem výrazné události, k nimž došlo právě před 40 lety. Redakce ho připravuje ve spolupráci se známým dokumentaristou Michalem Petrovem, autorem knižní řady Retro ČS a také bezmála dvousetdílného televizního magazínu Retro.