Když opustila brány dětského domova, bylo Samantě osmnáct let. Chtěla se vyučit cukrářkou. Jenže neměla dost peněz, aby si mohla pořídit potřebné vybavení. Chtěla si vydělat na brigádě a zkusit štěstí příští rok. „Nakládala jsem zeleninu u pásu, až devět hodin v kuse za malé peníze. Tak jsem s tím přestala,“ vypráví dívka.

Nový seriál Deníku. info Zdroj: Deník Nový seriál Deníku.

Deník.cz ve spolupráci s projektem Neviditelní mapuje skupiny lidí znevýhodněné na pracovním trhu a radí jim, jak sehnat práci.

Dlouho nemohla nic sehnat, až narazila na inzerát brněnské neziskovky Tripitaka. Ta se zaměřuje na tréninková zaměstnání a poradenství pro sociálně znevýhodněnou mládež a provozuje tréninkové pracoviště v módním obchodě Restart v Brně. Samanta je oslovila a na pohovoru uspěla. „Byla jsem nadšená, že mi dali šanci. Pro módu mám vášeň. Práce mi pomohla překonat samu sebe a zlepšovat se, hlavně v komunikaci s lidmi,“ pochvaluje si Samanta.

Po čtyřměsíční praxi v Restartu jí Tripitaka nabídla dvouměsíční stáž v Irsku. Po ní se začala učit na kadeřnici. „Baví mě to, chci se učit nové věci a stále se zlepšovat,“ vysvětluje.

Ceny bydlení i jídla šly nahoru, vysokoškoláci se proto často potýkají s nedostatkem peněz. Při snaze o přivýdělek však narážejí na překážky:

Její příběh ilustruje, jak je pro teenagery obtížný život po odchodu z dětského domova. Nejčastěji je opouštějí s nabytím plnoletosti. Většinu doby prožili buď zde, nebo ve své nefungující rodině. Neokoukali potřebné dovednosti a nezvládají samostatný život. Ostrý přechod do běžného prostředí přirovnávají odborníci z Tripitaky ke kulturnímu šoku podobnému jako při emigraci.

V dětských domovech bývají děti díky sponzorům dobře materiálně zajištěné, ale jejich životní úroveň jde venku strmě dolů. Naskakují jim dluhy způsobené nezkušeností a naivitou – za neplacené zdravotní pojištění, jízdy načerno, nebankovní půjčky. Finančně se zabezpečit bývá složité, jejich postavení na pracovním trhu je velmi křehké. Mají nízkou kvalifikaci, minimální vzdělání, žádné podpůrné rodinné zázemí. Často pocházejí z romských rodin, takže se potýkají i s rasovými předsudky. Když se dočkají první mzdy, leckdy ji spolkne exekuce.

Nedostatek lásky si nahrazují utrácením

„Pro ně je někdy složité se i jen omluvit z práce, když jim není dobře. Nikdo je k tomu nevedl. Stejně jako k hospodaření s penězi. Trpí citovou deprivací, nedostávalo se jim lásky, tak se potřebují nasytit něčím jiným. Dostanou výplatu a koupí si třeba drahý telefon, aby se nabažili. Pak nemají ani peníze na jídlo,“ popsala Julie Baštová z brněnské neziskovky Janus.

Triatlonista a filantrop Tomáš Slavata prostřednictvím sportu spojuje děti z rozličného prostředí:

Ta hájí práva a zájmy lidí z náhradní péče. Své klienty se snaží zachytávat už od čtrnácti let ještě v dětských domovech, připravit je na samostatný život venku, bydlení, práci, nakupování či vaření.

Pokračují i po odchodu ze zařízení, pomáhají nejen čerstvě dospělým, ale i třeba třicátníkům. Jejich práce nekončí, ani když jim pomohou stabilizovat bydlení, práci či sociální dávky. „Objeví se třeba psychická traumata z dětství nebo potíže s mizivým sebevědomím. Pak třeba přijde vztah, narození dětí a potřebují znovu podporu, protože chod normální rodiny nezažili,“ vylíčila Baštová.

Podle ní se o potížích těchto mladých lidí málo mluví, a málo se tedy řeší. „Pomůže se postiženým, seniorům. Ale mladí lidé? Bere se, že jsou zdraví, plní síly a že ani nemůžou mít žádné problémy,“ upozornila.

Učím je se zbožím. A i hospodařit

Když člověk zavítá do obchodu Restart v brněnské Veveří ulici nedaleko krajského úřadu, zaujme ho množství originálních šatů, triček, tašek či ozdob. Pocházejí od českých a slovenských malovýrobců, zboží bývá rukodělné a jde o limitované edice. Místní prodavačka o zaučující se mládeži z dětských domovů říká, že se obvykle velmi snaží a touží se učit vše nové. „Ze začátku jim dělá problémy nejen vybalovat zboží nebo skládat trička, ale musíte je i učit, kde si koupit oběd, ale taky jak hospodařit, aby si ho měli za co koupit,“ popsala žena. „Občas se stane, že za čtrnáct dní nemají ani korunu. Neumějí samostatně existovat, vše se učí od nuly,“ zdůraznila.

Josef opustil dětský domov a skončil na ulici, žije ve stanu. Se svým životním příběhem byl ochotný svěřit se Deníku:

Brněnská Tripitaka nabízí svá tréninková místa a také shání pro své klienty pozice na běžném pracovním trhu. „Firmy mají zájem, neboť místo je dotované z peněz Evropské unie, navíc mají hrazeného mentora přímo na pracovišti, jenž si bere daného člověka na starost. Pracovníka získají v podstatě zadarmo a ještě pomůžou dobré věci, takže jim to dává smysl,“ uvedl Zdeněk Raiser z Tripitaky.

close Obchod Restart s českou a slovenskou módou najdeme v centru Brna na Veveří ulici info Zdroj: Deník/Zuzana Hronová zoom_in Obchod Restart s českou a slovenskou módou najdeme v centru Brna na Veveří ulici

V průběhu tréninkového zaměstnání jim pomáhají s hledáním navazujícího místa. Poskytují jim také poradce či psychologa. Na běžný pracovní trh se prý úspěšně daří dostat zhruba 65 procent jejich klientů. „Práce jim jde pak snáze a snáze si ji udrží. Ale zázraky neumíme, někoho se prostě zachránit nepodaří,“ upozornil. Někoho zláká práce načerno, jiný si neudrží bydlení, propuknou u něj psychické problémy, popřípadě spadne do drog, gamblerství či krádeží.

Rady pro začátek:

  1. Obrátit se na organizace věnující se sociálně znevýhodněné mládeži
  2. Mít svého průvodce životem, mentora
  3. Najít si tréninkové zaměstnání
  4. Nenechat se odradit prvními nezdary
  5. Nepracovat načerno (neodcházejí odvody, nepočítá se do důchodu)