Přístup dnešních dětí k domácím úkolům se mnoho nezměnil, ačkoliv je většinou mají bez pohlavků a křiku. Většina dětí se do školy těší, i když brzy přijdou na to, že to není jen zábava.

Příprava do školy i většina domácích úkolů patří zrovna k těm věcem, se kterými se malí školáci smiřují nejhůř. A rodiče většinou trpí s nimi. Někteří více, jiní méně. Sami si dobře pamatují, jaké pocity zažívali, když se s úkoly trápili, a aniž si to uvědomují, naskakují s dětmi do starých stereotypů, které zažívali sami se svými rodiči.

Naštěstí jak děti rostou, začnou být s každým dalším rokem docházky samostatnější i v domácí přípravě. Stačí si k nim sem tam sednout, nechat si odvyprávět, jak si s úkolem poradí, a na konci úkol zkontrolovat, podepsat… a pochválit. Právě ona rodičovská pochvala je na celé nepříjemnosti s domácími úkoly ta nejpodstatnější věc.

Vlasta je moderní časopis plný inspirace a zajímavého čtení. V pravidelných rubrikách rozebírá aktuální ženská témata, zabývá se partnerskými i mezilidskými vztahy, současnými trendy v kosmetice, módě, jídle i cestování. Přináší zajímavé rozhovory s osobnostmi, názory odborníků a nechybí ani televizní program. Týdeník Vlasta znamená rozmazlování, které si může dovolit každá žena.

Většina dětí nakonec přijme úkoly jako fakt. Jejich prospěch se nezhorší, když jim rodiče funí za krk, naopak se často zlepší. Děti nejsou hloupé a většina z nich chce uspět, takže když zjistí, že domácí příprava nese ovoce (a rodičovské pochvaly), na své povinnosti nekašlou.

A tak to bylo i u nás doma. Ve snaze přimět syna k větší samostatnosti jsem se s ním během třetí třídy přestala učit denně, pouze jsem ho občas přezkoušela nebo jsem mu pomohla připravit se na důležitý test. A voilá, bylo to ono! Přestala jsem domů chodit s pocitem, že mne čeká ještě další soustředění a přemlouvání unaveného syna k tomu, aby spolupracoval. A potvrdilo se to, co říkají odborníci, totiž že neexistuje líné dítě, jen špatně motivované dítě.

Tato samostatnost se však týká většinou jen dětí, které nemají žádné z poruch učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie) a nebylo u nich diagnostikováno ADHD či autismus.

Proto se obecně nedá specifikovat, jestli je lepší, když se rodič s dítětem „poctivě“ učí několik hodin denně, nebo se s ním neučí vůbec. Může v tom hrát roli více faktorů.

„Důvodů, proč se někteří rodiče učí s dítětem každý den i několik hodin, může být nepřeberné množství. Některé vycházejí ze specifických potřeb dítěte, některé z nadměrných požadavků školy a část z nich může být opravdu důsledkem zvýšených nároků rodičů na školní výsledky,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Masopustová.

Každé dítě je jiné

Není každé dítě stejné, což potvrzuje zkušenost maminky dvou synů z mého okolí. Jeden z nich byl naprosto bezproblémový, vždycky se učil dobře, prostě mu to šlo samo. S druhým to bylo složitější. Má poruchu pozornosti. Nešlo mu psaní, při čtení se mu pletla dlouho písmenka, psaný text se po něm nedal přečíst. Dodnes nerad čte. Aby mu ostatní děti neutekly, bylo pro něj a jeho rodiče trénování krátkých diktátů nebo opisování na denním pořádku.

Aby mělo učení smysl, musí se ale plánovat. Takže kdy je každodenní učení podpora a kdy přetěžování? „Nepovažuji za správné hodnotit cokoliv z života rodiny či dítěte bez širšího kontextu,“ vysvětluje psycholožka Masopustová, proč od ní neuslyšíme jednoznačnou odpověď.

Ve své praxi se totiž setkává s poměrně velkým množstvím rodičů, kteří se s dítětem do školy připravují denně nebo téměř denně, protože pro děti se specifickými poruchami učení je příprava do školy mnohem náročnější než pro zdravé dítě.

„V takových případech jsou pomoc a dohled rodičů nezbytné, mnohdy i na druhém stupni základní školy. Některé z dětí se specifickými potřebami jsou již po dopolední výuce tak vyčerpané, že je pro ně náročné soustředit se byť i jen na pětiminutový úkol. Ten se pak může protáhnout klidně na hodinu,“ dodává psycholožka.

Lakmusový papírek

Na rodičovských schůzkách se přesně pozná, kteří rodiče se s dětmi učí pravidelně, ti mají přehled o tom, co se zrovna ve kterém předmětu probírá. Pro mnohé rodiče je to zcela automatická činnost a prezentaci svého podílu na domácí přípravě si nenechají ujít. Až se to někdy zvrtne. Někteří pomáhají dětem při úkolech až příliš, nebo je dokonce raději udělají za ně.

„Ambiciózní rodiče chtějí, aby jejich dítě dosahovalo co nejlepších výsledků za každou cenu. V některých případech i za cenu toho, že dělají práci za něj. Jenže i tady bych ale byla s hodnocením opatrná. Vždy je potřeba znát širší kontext a zvažovat, jaké důvody k tomu rodiče vedou.

Někdy to může být třeba obava z toho, že podle školních výsledků dítěte bude posuzována schopnost rodiče o dítě pečovat (například v situaci sporů o svěření do péče). Případně může být motivem i snaha uchránit dítě před negativními zkušenostmi se školou. V takovém případě by pak asi bylo namístě zvážit, z čeho podobné potřeby a obavy pramení, a pracovat spíše s nimi,“ vysvětluje psycholožka.

Někteří rodiče si stěžují na nepřiměřené množství požadavků na domácí přípravu oprávněně. Zuzana Masopustová se ve své praxi setkává i s absurditami, kdy dítě dostává za úkol vytvořit doma rukodělný výrobek nebo prezentaci, která zcela neodpovídá jeho věku, schopnostem či znalostem. Nechce ani domýšlet, jaká propast se následně tvoří mezi těmi, jimž s náročnými úkoly rodiče pomáhají, a těmi, jejichž rodiče nechají školáka pracovat samostatně.

Líný rodič a úkoly

„Líný rodič je koncept používaný jedním z populárních výchovných trendů. Ona lenost v názvu je v tomto trendu předkládána bez negativní konotace, kterou toto slovo běžně má. Na tom z principu není nic špatného. Je to však, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný výchovný trend, zjednodušení.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Rady z tohoto výchovného trendu mohou být inspirací, nemohou však být aplikovány univerzálně. Doporučení, která mohou za ideálních okolností fungovat, se v situaci zvýšené zátěže způsobené třeba probíhajícím rozvodem či úmrtím v rodině mohou stát zcela kontraproduktivními,“ říká Zuzana Masopustová.

Větší úspěch budete slavit ve škole i doma, když pro inspiraci sáhnete po taktéž moderním trendu respektujícího rodičovství. Pozitivní motivace vždy funguje lépe než výhrůžky a křik.

Když jsou děti hodně unavené, je vhodné zkrátit dobu domácí přípravy na to nejnutnější, a když je prostor, tak s nimi učivo podrobněji probrat. S křikem a strachem zlomky rychleji nikdo nepochopí.

Pomáhat si v rodině

Učení s dětmi je sice časově náročné, ne vždy zábavné, ale za všech okolností důležité. Přináší totiž vyšší pravděpodobnost, že se z nepříliš nadějného žáka stane nadějný student. Každý dospělý měl ve škole spolužáka či spolužačku, kteří nijak nevynikali, ale přesto se stali úspěšnými. Co měli z diktátu v páté třídě nikoho nezajímá, důležité je neztratit chuť na sobě pracovat.

Nezpochybnitelné je, že pro děti s poruchami učení jsou náročné už samotné začátky základní školy a že je domácí příprava nutnost. Neměla by se z ní stát noční můra rodičů, protože jejich nechuť a netrpělivost děti vycítí. Neúspěch ve škole pro ně sice není příjemný, ale neuspět před rodiči je ještě větší stres a frustrace. Bez pomoci rodičů to takové děti prostě nedokážou.

Požadavky, které na dítě klademe, musí spadat do tzv. Zóny nejbližšího vývoje. Požadavky na dítě kladené by měly být trochu vyšší, než dítě zvládá zcela běžně samo, ale ne příliš vysoko nad jeho aktuálními dovednostmi. Dětem s poruchami učení školní výuka často nepřináší to, co by přinášet měla, a k pochopení učiva dochází, až když jej s dítětem probere rodič. Domácí příprava je tak nezbytností k získání základních znalostí.

Zuzana Masopustová
www.poradenstviprorodice.cz

Psycholožka, dlouhodobě se věnuje poradenství rodičům, kteří řeší obtížnou životní situaci (například rozvod), handicap (například autismus, ADHD) nebo emoční problémy a problémy v chování. Pracuje převážně s dospělými (rodiči, případně prarodiči, učiteli), protože je přesvědčená, že pokud dítěti pomůžou k jeho zdárnějšímu vývoji jeho nejbližší, je to lepší než mnoho hodin dětské psychoterapie.