Kdo byl někdy v životě zamilovaný, určitě potvrdí, že v tomto období člověk pociťuje těžko popsatelnou euforii a má chuť dělat věci, které by mu za normálních okolností připadaly přinejmenším bláznivé. Tento zdánlivě nevysvětlitelný stav se dá objasnit poměrně jednoduše.

Z biochemického hlediska je totiž zamilovanost ovlivnění vědomí koktejlem neurotransmiterů (látek sloužících k přenosu nervových vzruchů) a hormonů, jako jsou fenylethylamin, oxytocin nebo dopamin.

Podle Weisse pak zamilovaný člověk působí dojmem, jako by byl pod vlivem drog. I v lidové psychologii se říká, že je opilý láskou. On není opilý, on je zfetovaný láskou. Právě fenylethylamin, hlavní droga zamilovanosti, je složením podobný například pervitinu. Není proto divu, že se zamilovaní lidé dopouštějí naprosto neracionálních skutků.

Zamilovanost vzniká krátce po seznámení

„Zamilování je naštěstí vždy dočasná záležitost. Představte si stav permanentního zamilování. Takový život by nebyl k žití. Respektive, člověk by nedosahoval úspěchu v neméně důležitých oblastech, než je oblast partnerských vztahů.“

Svou definici zamilovanosti přidává i psycholog Jeroným Klimeš.

Celý článek si přečtěte v sobotní příloze Deníku – v magazínu Víkend.