Kliknutím zvětšíte„Jsem si jistý, že v mém nekrologu bude stát: Muž, který objevil Titanic, dnes zemřel," žertoval pro CNN loni u příležitosti vydání svých memoárů oceánograf Robert Ballard. Vědce a badatele, od jehož narození uplyne ve čtvrtek osmdesát let, skutečně nejvíce proslavil nález vraku zaoceánského parníku, který šel ke dnu v roce 1912. Na dně oceánu přitom za svou kariéru našel lodí desítky. Někdy při tom posouval hranice možného.
Mezi největší Ballardovy úlovky patří kromě Titaniku také německá válečná loď Bismarck, letadlová loď Yorktown či torpédoborec PT-109, jehož potopení přežil i americký prezident John Fitzgerald Kennedy, který na něm za druhé světové války sloužil. Ani po objevení těchto pokladů, u kterých mnozí jiní oceánografové selhali, s prací pod hladinou neustal. A stále má před sebou nesplněné cíle.
Před covidovou pandemii se například pokusil objevit vrak letadla letkyně Amelie Earhartové, která se s ním zřítila při pokusu obletět svět. Neúspěšně. „Bylo mi tak líto, že Ballard z této výpravy přišel z prázdnýma rukama. Vzhledem k jeho předchozím úspěchům to bylo nečekané,“ uvedl po skončení expedice její člen, profesor floridské Embry-Riddle Aeronautical University, Leo Murphy, připomíná web Live Science.
K výpravě za ztraceným letadlem Earhartové Ballarda inspirovala fotografie oblasti kolem ostrova Nikumaroro z roku 1940. Právě tento snímek podnítil uspořádání dva týdny trvající expedice za miliony dolarů. Ballardův životní příběh a jeho nálezy ovšem dokazují, že někdy i něco, co připomíná bezvýznamnou maličkost, může být počátkem velkého dobrodružství, na jehož konci stojí objev, který uchvátí svět.
Poprvé, které se málem změnilo na navždy
Pozdější slavný oceánograf Robert Ballard, kterému blízcí říkají Bob, se narodil 30. června 1942. Dětství prožil na Pacific Beach, tedy plážích kalifornského San Diega. A jak sám říká, právě toto místo a to, co v něm jako dítě zažil, podnítilo jeho příští touhu po podmořských výpravách. Často se totiž v přímořské oblasti setkával s vědci, kteří se zabývali studiem oceánů. „Když jsem chodil na základní školu, mnoho lidí ze sousedství pracovalo v Scrippsově institutu oceánografie,“ popsal Ballard pro National Geographic.
K tomu se přidala záliba v dobrodružných románech. „Byl jsem silně ovlivněn knihami, filmy a televizními programy o podmořském světě, jako třeba Dvacet tisíc mil pod mořem,“ poznamenal Ballard pro portál Ocean Exploration provozovaný americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA).
Nebylo proto divu, že v dospívání si příští oceánograf udělal potápěčský kurs, a snažil se zúčastnit různých vědeckých letních škol. Na svou první expedici vyrazil jako sedmnáctiletý, málem však při ní i on sám skončil v mořských hlubinách. „Na moře jsem vyjel díky stipendiu Národní vědecké nadace pro vyšší ročníky střední školy. Brzy nás zasáhla divoká velká vlna, která málem potopila naši loď. Muselo se k nám připojit plavidlo pobřežní stráže, které nás doprovodilo zpět ke břehu,“ nastínil Ballard pro National Geographic.
Ani tato nebezpečná situace ho ale od jeho snu neodradila. Nadále se snažil dostávat na další výpravy, a když se mu to někdy nepovedlo, letní prázdniny trávil třeba tak, že cvičil delfíny. V roce 1965 promoval na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, kde získal bakalářský titul z chemie a geologie, pak zamířil na Havajskou univerzitu, kde dosáhl na magisterský titul z geofyziky. Titul Ph.D. získal později na University of Rhode Island, konkrétně z mořské geologie a geofyziky.
Hned po získání prvního titulu Ballard nastoupil k americkému námořnictvu. Byť v něm pobyl pouhých pět let v aktivní službě, neboť od roku 1970 byl přesunut do Námořních rezerv, získal hodnost důstojníka armádní rozvědky. Díky tomuto se mohl podílet i na tajných misích a právě jedna taková vedla k jeho nejslavnějšímu kousku - objevení Titaniku.
Čína se rozhodla postavit repliku Titaniku:
Kdo se vypraví do nejtemnějších hlubin
Na počátku své vědecké kariéry, kterou naplno rozvinul po odchodu k Námořním rezervám, se Ballard věnoval mapování podmořského dna jako takového. Pro tyto účely se podílel na vývoji třímístné ponorky Alvin, vybavené mechanickým ramenem. „V letech 1973 až 1975 v ní sestupoval do hloubky 2 750 metrů, aby prozkoumal Středoatlantský hřbet v Atlantském oceánu. Koncem sedmdesátých let byl součástí expedice, která objevila podmořské termální průduchy u Galapág,“ připomíná encyklopedie Britannica. Průduchy jsou místa na dně oceánu, ze kterých vyvěrá mineralizovaná voda o teplotě zhruba 400 stupňů Celsia s příměsí chemických látek. Ballard a jeho kolegové dokázali, že i v těchto místech se může nacházet život.
Ve stejném období ale začala růst jeho touha najít na dně i něco jiného - konkrétně ztracené vraky lodí. Třeba Titanic se, tehdy ještě neúspěšně, pokusil najít už v roce 1977.
Zároveň si uvědomoval, že pokud bude chtít něco podobného dokázat, musí na to mít vhodné technologie. Při sestupu do hloubek, ve kterých se některé vraky nacházejí, jde totiž lidem doslova o život. „Až do expedice k Titaniku jsem se vždy dostával k vrakům fyzicky. Ovšem klesnout do nejhlubších míst trvá i dvě a půl hodiny. To je celkem pětihodinová výprava. Jednou jsem šel právě asi čtyři kilometry hluboko. Trvalo mi to šest hodin a skoro mě to zabilo," poznamenal Ballard u příležitosti vydání svých memoárů.
Nejdříve se mu do vývoje něčeho, co se potopí "samo", bez lidské posádky, příliš nechtělo. „Původně jsem si myslel, že jedinou cestou, jak si vychutnat podmořský svět, je jít fyzicky pod vlny a vidět vše na vlastní oči. Jenže taková cesta je dlouhá, frustrující, a vzhledem k tomu, kolik času dole člověk nakonec stráví, také velmi drahá,“ uvedl Ballard pro NOAA.
A tak pomohl vyvinout dálkově ovládanou ponorku Argo, která poskytovala videopřenos z hlubin. Poprvé ji vyzkoušel právě v roce 1985, kdy se mu povedlo najít Titanic.
Dobové záběry Titaniku:
Tajná mise
Příběh nalezení slavného zaoceánského parníku White Star Line už je dobře známý, byť o jeho pozadí musel Ballard mlčet celá léta. Expedice, při níž byl vrak Titaniku nalezen, se totiž konala primárně za účelem objevení dvou amerických jaderných ponorek. Venku zuřila Studená válka a když americké námořnictvo Ballardovi nabídlo misi, při které má ponorky vyzvednout, a při které zároveň dostane pár dní na hledání Titaniku, přičemž pátrání po parníku bude označeno za oficiální důvod expedice, neváhal.
A s pomocí Arga Titanic za pár dní skutečně našel. Parník se stal největším úspěchem jeho kariéry, ale také celoživotním prokletím. Žádný jiný podmořský objev, který Ballard učinil v dalších letech, už mu neodpáře to, že ho lidé znají především jako Muže, co našel Titanic. A přitom i další kousky jeho kariéry jsou opravdu výjimečné.
Třeba v roce 1989 se mu povedlo najít za druhé světové války potopenou německou bitevní loď Bismarck (Deník o jejím příběhu psal ZDE). „Pátrání po vraku začalo už v červenci 1988, ale první expedice nepřinesla úspěch. Při druhé bylo před nalezením vraku pročesáno 200 čtverečních mil,“ zmiňuje server KBismarck.
Ballard chtěl zjistit, zda loď potopila britská torpéda, nebo poškozené plavidlo cíleně poslala ke dnu jeho vlastní posádka. „Ballardův tým našel Bismarcka zhruba šest set mil západně od francouzského města Brest. Použil při tom stejného podmořského robota, který prozkoumával a lokalizoval luxusní parník Titanic," uvedla den po nálezu Bismarcku mluvčí Woods Hole Oceanographic Institute Shelley Lauzon pro The New York Times.
Když Ballard Bismarcka objevil, zjistil, že trup lodi je opravdu téměř nepoškozený.
Jehla v kupce sena
Dalším Ballardovým úlovkem se v roce 1998 stala americká letadlová loď Yorktown, kterou potopili Japonci v Bitvě o Midway za druhé světové války. „Když ji Ballardův tým našel, byla vzpřímeně u dna oceánu a její obří protiletadlová děla stále mířila k nebi. Ballard o expedici prohlásil, že najít Yorktown bylo těžší, než objevit Titanic, jelikož je letadlová loď ještě o kilometr a půl hlouběji. Prvním znakem, že jsou průzkumníci blízko vraku bylo, když na dně oceánu zaznamenali hromady rozházeného bahna. Jde o typický úkaz způsobený nárazem obří lodi do mořského dna,“ uváděl dobový článek CNN.
V roce 2002 pak Ballard našel na mořském dně další plavidlo, které přepisovalo dějiny druhé světové války. Konkrétně šlo o torpédový člun PT-109, který v roce 1943 potopili Japonci, a na němž se v té době nacházel i příští americký prezident John Fitzgerald Kennedy. Expedice se konala pod záštitou National Geographic. Přestože objevu tohoto člunu předcházelo pátrání na poměrně malé ploše, a vrak oproti jiným, které Ballard našel, neležel tak hluboko, měl z něj oceánograf velkou radost. „Jsem velmi potěšen, protože toto plavidlo byla skutečná jehla v kupce sena. Pravděpodobně nejhorší jehla, jakou jsem kdy musel objevit,“ vyjádřil se Ballard pro National Geographic. Mořské dno v okolí posledního odpočinku člunu je totiž poseto dalšími vraky a podmořský terén je poměrně skalnatý.
O všech svých nejvýznamnějších objevech Ballard sepsal knížky. Ty teď slouží dalším nadšencům, jako byl kdysi v mládí on, a inspirují je k podmořským výpravám. S vědeckou činností slavný oceánograf neplánuje ustat ani jako osmdesátník. „Myslím si, že na dně moří je možná více dějin, než ve všech světových muzeích. Ovšem do tohoto podmořského muzea se nám daří otevírat dveře teprve teď,“ řekl před nedávnem Ballard pro web Science Friday.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
