Každý den je podobný tomu předchozímu, ale o stereotypu nemůže být řeč. Výbuchy, valící se dým a strach, co bylo zasaženo tentokrát. Během dne je to kolem pěti výbuchů, někdy i víc. Každý z nich pomalu ničí domovy, oblíbená místa i infrastrukturu a demoralizuje místní obyvatelstvo. 

Boj o záchranu města

Přesto všechno se nevzdávají, charkovští hasiči v těchto dnech svádějí statečný boj o záchranu svého města. Ze všech sil se snaží zkrotit zdroje štiplavých černých mraků, které způsobují nevyčíslitelné škody na životech i živobytí. 

Záchranáři a vojáci se kryjí před ostřelováním ruské armády.
Muž vypráví o mučení v ruském zajetí: Bylo to jako návrat do 16. století

V místní nemocnici zase lékaři i sestry téměř nepřetržitě ošetřují oběti masivních útoků. „Jsem hodný člověk, ale nechci, aby lidé, kteří mi tohle provedli, žili,“ říká jeden ze zraněných mužů, kterému výbuch na místním tržišti roztříštil rameno. 

Další muž, pracovník městského úřadu, který pomáhal lidem zabednit okna jejich zničených domů a podniků, byl ostřelován třikrát. Dvakrát se mu podařilo vyváznout bez zranění, potřetí už takové štěstí neměl. Střepina mu prošla skrz kost a jen těsně minula tepnu. 

Kostel neopustím

Místem alespoň chvilkového klidu a soudržnosti je pro místní pravoslavný kostel, který dosud stojí. Reportéři Sky News jej navštívili již těsně před válkou, aby promluvili s tamním knězem Viktorem Marynčakem. Řekl jim tehdy, že se svými lidmi zůstane a svému slovu skutečně dostál.

Po dvou měsících tvrdých bojů s ruskými útočníky zde utěšuje, uklidňuje a povzbuzuje vyčerpané ukrajinské vojáky. Jsou mezi nimi dobrovolníci i těžce vyzbrojení jedinci. Všichni bez rozdílu však poslouchají mši a křižují se. 

Otec Marynčak odhaduje, že z Charkova uprchly dvě třetiny „jeho“ věřících a přiznává, že ve městě už neexistuje žádné zcela bezpečné místo. „Pohřbíváme naše bojovníky, navštěvujeme nemocnice, vidíme to utrpení. Díváme se do očí vyděšeným dětem a bezmocným starým lidem, láme mi to srdce,“ sděluje Sky News.

Kněz působí klidně, přemýšlivě a vyrovnaně. Ale přiznává, že pod tímto klidem a modlitbami má v sobě ještě jinou emoci. Pohrdání. Pohrdání Vladimirem Putinem. „Je to Satan v lidské podobě,“ říká o ruském prezidentovi bez váhání. „Přísahám, že z tohoto kostela neodejdu. Jediné, co by mě přimělo ho opustit, by bylo vážné zranění nebo má smrt,“ oznamuje rozhodně muž. 

Navzdory všem škodám a zmařeným životům je v Charkově stále vidět vzdor a odhodlání bránit se. Ukrajinci se rozhodli neprohrát. V nedaleké vesnici ukořištili nepřátelský tank. To, co zbylo z ruské vlajky visící z jeho věže, vojáci okamžitě strhávají. Vzápětí začnou černou barvou přestříkávat nechvalně známe logo „Z“ na bocích vozidla.