Kliknutím zvětšíteNejvětší událostí roku 1927 bylo otevření budovy parlamentu v Canbeře, kam bylo právě v tom roce přesunuto z Melbourne sídlo vlády. Dovršil se tak velkolepý záměr vytyčený australskou vládou už v roce 1908, a sice vytvořit novou australskou metropoli z nově vybudovaného města, vystavěného přímo za tím účelem. Jako vhodné místo zvolila Austrálie právě pozemky kolem vnitrozemského městečka Canberra, nacházejícího se zhruba na půli cesty mezi tehdejšími největšími australskými přístavy a velkoměsty Melbourne a Sidney.
Mezinárodní soutěž na budoucí podobu Canberry vyhrál v roce 1911 americký architekt W. B. Griffin a v roce 1913 byl na Capital Hill v Canbeře slavnostně položen základní kámen výstavby nového hlavního města. Otevření budovy parlamentu v květnu roku 1927 mělo završit jak první čtvrt století existence sjednocené federalizované Austrálie (Australského společenství, založeného v roce 1901), tak i přeměnu Canberry v novou australskou metropoli.
Země proto naplánovala k uctění této události velkolepé třídenní slavnosti za účasti světového tisku a provázené osobní přítomností příslušníků britské královské rodiny, konkrétně vévody a vévodkyně z Yorku (pozdějšího anglického krále Jiřího VI. a královny Alžběty).
Součástí oslav byla i velká vojenská přehlídka včetně přeletu kontingentu letadel australského královského letectva. Právě ten se však ošklivě zvrtnul.
Záhadný náraz
Při průletu stíhacích dvouplošníků SE5a třetí stíhací perutě nad budovou parlamentu se jeden z letounů ve vzduchu náhle zastavil, obrátil se přídí k zemi a vzápětí se začal řítit přímo na ohromené lidi, kteří se začali rozbíhat do všech stran. Nakonec prudce narazil do svahu před budovou a rozbil se napadrť. Náraz zvedl do vzduchu obrovský oblak prachu a objevil se také zášleh namodralého plamene.
Pilot dvouplošníku, osmadvacetiletý důstojník Francis Charles Ewen, samotnou havárii sice přežil, ale byl velmi těžce zraněný. Utrpěl několikanásobné zlomeniny pravé i levé paže, levé stehenní kosti, měl zlámaná žebra, otevřenou ránu na hrudi, další nespočet tržných ran po celém těle a byl v těžkém šoku. Jeho tělo bylo celé zalito olejem, protože při nárazu zřejmě prasklo palivové potrubí.
Z trosek letadla jej sice vyprostili ještě dýchajícího a živého ho také stačili dopravit do canberské nemocnice Telopea Park School, ale tam navzdory okamžitě poskytnuté péči kolem sedmé večer zemřel.
A protože nestačil promluvit, vzal si s sebou do hrobu i odpověď na tíživou a znepokojivou otázku: proč k této záhadné tragédii vlastně vůbec došlo?
Příčina neznámá
Trosky letadla prozkoumal poručík letectva Ellis Charles Wackett, který při havárii osobně sledoval průlet dvouplošníků z kontrolního stanoviště a viděl, jak Ewenův stroj vypadl z formace a začal se řítit k zemi. Wackettovi to připomnělo situaci ve válce, kdy při leteckém boji dostane pilot smrtelný zásah: letoun zničehonic opustil ostatní a jeho klouzání mžikem přešlo do strmé vývrtky a pádu.
Nyní se poručík snažil zjistit, co mohlo být příčinou tohoto stavu. Mohla to být závada řízení? Došel k závěru, že ne: stroj byl v naprostém pořádku a poslední důkladnou servisní prohlídkou prošel pouhý týden před tragédií.
Wackett proto obrátil svou pozornost k osobnosti pilota, ale ani tady nenašel nic, co by katastrofu vysvětlovalo: Ewen byl kvalifikovaný pilot, považovaný za silného a vyrovnaného muže. V jeho kariéře ani v jeho životě nebyly žádné výstřelky a nic nenasvědčovalo sebevražedným úmyslům.
Následně byli vyslechnuti ostatní letci z formace, ale ani jejich výpovědi záhadu neobjasnily. Pilot Sidney James Moir vypověděl, že letěl mírně nad Ewenem, když se Ewenův stroj náhle propadl a začal strmě řítit k zemi. O příčině tohoto kolapsu neměl Moir ponětí. Kdyby to byly problémy s motorem, pak měl pilot podle jeho úsudku dost času na to, aby přešel do klouzavého letu a pokusil se problém vyřešit.
Další pilot Howard Bowden-Fletcher uvedl, že si všiml, jak Ewenův stroj v zatáčce opustil formaci a v další půlobrátce zamířil k zemi. Také on byl názoru, že za normálních okolností to mohl pilot ještě vytáhnout a srovnat. Na otázku, proč to Ewen neudělal, zauvažoval, že po dvou hodinách ve vzduchu mohl být pilot náchylný k únavě a za kniplem jednoduše usnout. Ale příliš pravděpodobné to nebylo - proč neusnul nikdo jiný, když všichni letci ve formaci byli ve vzduchu stejně dlouho?
Koroner vyšetřující případ nakonec uzavřel šetření s tím, že příčina katastrofy zůstala neznámá. „Toto je jedna z těch nevysvětlitelných událostí, kterou nemohou odborníci ani kdokoli jiný objasnit. Zesnulý byl ve svém stroji sám a jeho tajemství zemřelo s ním; nikdo za to nemůže,“ uvedl ve své závěrečné zprávě koroner.
Stín zůstává
Pohřeb mrtvého letce se uskutečnil s plnými vojenskými poctami první středu po havárii na starém hřbitově kostela svatého Jana Křtitele. Ve výšce nad hřbitovem kroužila tři letadla, která svrhla k Ewenovu hrobu věnce jako poslední vzdání úcty od jeho spolubojovníků z letectva. Věnce zaslali také vévoda a vévodkyně z Yorku, kteří byli svědky slavností.
Pohřební průvod se skládal z několika stovek mužů od všech služeb australského královského letectva. Příslušníci civilního letectva nesli Ewenovu rakev. Bohoslužbu vedl biskup z Goulburnu a celý obřad zakončila smuteční salva vypálená nad hrobem.
Veřejnost a spolu s ní také australský tisk se však s pouhou pietou odmítaly spokojit. Jak upozorňuje web History snoop, přišli tehdejší australští novináři s objevem, že jeden z dvouplošníků měl podobnou nehodu už krátce před slavnostmi. Poručík letectva McGillivray musel nouzově přistát v lehce zalesněné rokli poté, co zjistil ve výšce několik desítek metrů nad zemí problémy s motorem. „Nejdříve motor nějakou dobu prskal, pak se najednou ‚zadřel‘ a zastavil,“ popsal to McGillivray.
Australské noviny začaly psát o tom, že v letectvu zavládla politika mlčení, v jejímž důsledku byla řada důležitých okolností tragédie přehlédnuta, a žádaly nové veřejné vyšetřování. Při tom spočítaly, že od července roku 1920 přišlo při různých nehodách o život celkem 17 pilotů, z toho 12 během pouhých patnácti posledních měsíců, od února 1926 do května 1927.
Noviny se tak začaly ptát, zda letectvo neskrývá nějakou systémovou vadu. Hodně novinářů se pozastavovalo nad tím, jak mohl Wackett s takovou jistotou označit stav letadla před nehodou za bezvadný, když je zkoumal ve stavu, kdy bylo na padrť rozbité.
Jiní novináři dál operovali s teorií pilotovy náhlé indispozice. Svědčilo pro ni i to, že se nepokusil vzít si padák, který měl pod sedačkou a který by v případě, že by byl v pořádku, zřejmě využil.
Aby uklidnila kritické hlasy, zahájila vláda nakonec nové vyšetřování. Jeho závěr se však nelišil od původní zprávy koronera: stroj byl letuschopný a příčinu havárie nelze určit. V Ewenově služebním záznamu zůstalo jako poslední slova červeným inkoustem zapsáno: „Zabit v letadle.“
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
