Když Miroslav Gregor z místní stáčírny vod otevírá kovové dveře, dýchne do horkého dne příjemný chlad. Podle jeho slov je v chodbě vykutané do kopce příjemně v létě i v zimě, neboť teplota je tu v podstatě celoročně konstantní. Na konci více než 120 metrů dlouhé štoly nerezově září nadzemní část čtyř vrtů.

Ty buď kolmo nebo pod mírným úhlem směřují do pískovcového podloží, které je protkáno puklinami, v nichž koluje pramenitá voda splňující ty největší nároky na kvalitu. Je tak kvalitní, že bez jakékoliv filtrace nebo čištění pokračuje 1,2 kilometru dlouhým potrubím do nedalekého závodu, kde se hned stáčí do lahví.

A právě tento závod koupila vloni na podzim společnost Coca Cola, která tak do svého portfolia zařadila lokální pramenitou vodu kojenecké kvality. Během měsíců na přelomu roku firma modernizovala, implementovala nové procesy a od února postupně rozjíždí produkci perlivých, neperlivých a kojeneckých vod.

Pro nového majitele je nabídka pramenitých vod důležitá pro doplnění celého portfolia nabízených nápojů. „Pramenitá voda pro Čechy nám chyběla,“ potvrzuje zástupkyně společnosti, co vedlo Coca Colu k lokální akvizici v podobě odkoupení výrobního závodu od konkurenční společnosti PepsiCo.

K tomu, aby výrobní linka mohla produkovat 17 až 18 tisíc lahví za hodinu, je potřeba dostatečné množství podzemní vody. Podle ředitele závodu Teplice nad Metují Tomáše Jiráska se hladina spodní vody letos zvýšila.

Zatímco vloni z artéských pramenů jen vytékala, letos pod tlakem přímo prýští. „Před měsícem jsme měnili těsnění na přírubě a voda doslova stříkala. V současnosti je hladina vody určitě hodně nad námi – takových dobrých deset metrů,“ říká Miroslav Gregor u čerpadel umístěných 50 metrů pod povrchem a dodává, že voda má celoročně konstantní teplotu mezi 10 až 11 stupni.

Kdo by ale pod zemí čekal v hloubce 120 metrů pod povrchem obrovské jezero, z něhož čerpadla vysávají vodu na povrch, tak by byl asi zklamán. Od čerpadel vede do země pětimetrová nerezová trubka a dále to už je jen pískovec protkán puklinami, v nichž proudí voda.

„Když děláme revize vrtů, které snímá kamera, tak jsou vidět pukliny v pískovci. V některých vrstvách voda vytéká, jinde stoupá a někde zase natéká – je to, jako by pod zemí bylo nad sebou několik pater různě proudících řek,“ popsal vodní podzemní tajemství Miroslav Gregor, a doplnil, že dva hlavní vrty dávají kolem 15 litrů za vteřinu, zatímco dva menší mají zhruba poloviční vydatnost.

S výrobou začal nový majitel od února a postupně zvyšuje obrátky. „Když se podíváme zpětně na produkci před pěti, deseti lety, tak se zde produkovalo výrazně více. Stáčírna má odhadem asi třikrát větší kapacitu, než momentálně vyrábíme,“ dodává Tomáš Jirásek, který plánuje do budoucna zmodernizovat i technologii u vrtů.

„Rádi bychom tu osadili další zařízení na potřebná měření, která nyní provádíme v laboratořích. Jedná se například o měření turbidity neboli zákalu, které nyní měříme ručně v laboratořích, ale existují automatické měřáky, které to umí změřit online přímo na místě,“ říká ředitel závodu Tomáš Jirásek.

Závod v Teplicích nad Metují byl postaven před 28 lety má rozlohu 16 400 m², dvě výrobní linky PET a jednu RGB linku na sklo. Voda je z podzemí získávána prostřednictvím podzemní vrtů s artéským přetlakem (tzn. je napjatá a vyvěrá na povrch pod tlakem). Dopravuje se 1200 metrů dlouhým potrubím z nerezové potravinářské oceli přímo do stáčírny, kde je plněna do lahví v prostředí filtrované atmosféry bez jakýchkoliv úprav. K prameni vede štola v hloubce 50 m pod skálou, uvnitř jsou čtyři studny (hloubka vrtů je 70 m, voda jde tedy z hloubky 120 m).