Letos Antonín Samek připravil CD s názvem „Náchod včera a dnes na fotografiích očima kronikáře". K této příležitosti poskytl následující rozhovor.

Pane Samku, co Vás vedlo ke zpracování takového obsáhlého dokumentu, jakým je nosič CD s názvem „Náchod včera a dnes na fotografiích očima kronikáře"?
Od roku 2000 jsem se zavázal dělat v Bělovsi kronikáře. K textové části kroniky jsem začal přidávat každý rok obrazovou přílohu, obsahující fotograficky zachycené zajímavé události s doplňujícím textem. Téměř devadesát procent snímků jsem pořídil sám. Některé fotografie mi poslali místní občané a Městský úřad v Náchodě. Stále více jsem postrádal vazbu na náchodské prostředí. Jenže předchozí kronikáři přes obsáhlý popis života v Náchodě pro takový dokument neshromáždili chronologický dostatek informací o stavbách a zásadních událostech ve městě, i fotografií bylo poskrovnu. Proto jsem se rozhodl mimo svůj úvazek doplnit chybějící mezeru. Již před časem jsem zpracoval podobný dokument „Průmyslové objekty Náchod".

Kde jste tedy sháněl tolik fotografií a chybějící informace?
Od mládí jsem s přestávkami sbíral známky a s tím i pohledy a fotografie z celého okolí. Řadu snímků shromáždil již můj otec a jeho sestra. Již kronikář Oldřich Šafář mimo jiné napsal knihu o Náchodě „Vzpomínky mého mládí". Jenže jen s několika obrázky svého bratra Karla Šafáře. Občas náchodský Fotoklub i další samostatní sběratelé uspořádali výstavu fotografií starého Náchoda, jenže obvykle bez doplňujícího textu a časového zařazení, pouze s porovnávacími snímky ze stejných míst.

Před několika lety vydala Lydia Baštecká knihu se starými, velmi dobře popsanými fotografiemi „Zmizelý Náchod", končící v prvním desetiletí minulého století. Snažil jsem se na tuto knihu volně navázat, aby byla vyplněna dokumentační mezera za téměř celé století. Pouze jsem vynechal období protektorátu, protože tuto část podrobně popsal a fotograficky zdokumentoval Václav Sádlo společně s Alenou Čtvrtečkovou, a to v publikaci s názvem „Náchod za Protektorátu".

Kde jste tedy sháněl chybějící informace?
Je to různé. Především jsem čerpal ze svých vzpomínek, které ovšem časem ledaskdy vybledly. Proto jsem hledal pomoc v okresním archivu, městské knihovně, regionálním muzeu, na internetu i na stavebním úřadě. Různé události jsem pak konzultoval s řadou starých pamětníků. Při sestavování dokumentu jsem zjišťoval, abych dodržel jistou posloupnost, že mě řada fotografií chybí. Poskytla mně pomoc i řada sběratelů a ochotných občanů. Nové pohledy na zachycená místa jsem většinou zase fotografoval sám. Snímky zachycené většinou mobilem nemají sice uměleckou hodnotu, ale porovnávají události ve městě se současností.

Taková práce se zřejmě neobejde bez finančního krytí. Děláte to vše sám?
V minulosti jsem vydal především o Bělovsi několik knih vlastním nákladem. Takové martyrium s finančním krytím, sponzorů, sháněním přijatelných tiskáren a prodejem v různých knihkupectvích a stáncích, vzhledem k mému věku (75 let) již nejsem ochoten absolvovat. To není detektivka, kdy desetina zisku pokryje režii a ostatní jde do kapsy autorovi jako čistý zisk. Historická pojednání jsou v dnešní době vesměs prodělková. Proto dokument jako kniha už nevyjde. Dokument byl zpracován bez jakýchkoli finančních příspěvků. Náklady na režii jsem nesl sám.

Jak jste tedy dokument připravoval?
Ty tam jsou doby, kdy jsem první knihu psal na psacím stroji, co pamatoval ještě druhou světovou válku. Asi před deseti lety jsem koupil starý počítač, nechal jej repasovat a postupem doby jsem se zdokonalil tak, že mohu připravit celý dokument na CD k tisku. Téměř dva roky jsem po nocích dával dohromady fotografie a opatřoval je textem. Mezi tím jsem jezdil po městě a shromažďoval chybějící informace. Výsledkem je dokument o 194 stranách na formátu A4, vždy po čtyřech fotografiích na stránce. Dílko je rozděleno na čtyři části a celek převeden do formátu PDF (nelze tedy prohlížet fotografie na videu, pouze na počítači).

Co tedy říci na závěr? Jste spokojen se svou prací?
Dokument byl určen především pro okresní archiv, radnici, regionální muzeum a městskou knihovnu, kde bude zkopírován jeden výtisk pro čtenáře, kteří nemají k dispozici počítač. Pro zájemce o historii Náchoda jsem nechal zhotovit několik nosičů CD, které jsou k dispozici v Informační agentuře na Kamenici. Tak mohou dostat do rukou materiál, který je poučí, vyvolá vzpomínky na mládí a události dávno zapomenuté. Některé časové údaje jsou pouze odhadnuty, protože se mi přes veškerou snahu nepodařilo získat potřebné informace. Pro mou časovou zdravotní tíseň zde nejsou zahrnuty přilehlé vesnice, které jsou v některých případech již součástí města. Domnívám se, že i tak se zájemci dozvědí leccos zajímavého a CD nosič může posloužit jako vhodný dárek k jakékoliv příležitosti.

(bed, zr)