Výtěžek z prodeje obrazů bude věnován Hospici Anežky České, který poskytuje komplexní péči těžce nemocným a umírajícím lidem. Není to první charitativní výstava paní Ludvíkové pro Hospic, podobnou výstavu uspořádanou z vlastních obrazů uskutečnila v Hradci Králové v roce 2007.

Vernisáž uvedl ředitel východočeského divadla Petr Dohnal a o tvorbě umělkyně promluvil člen výtvarného spolku Pardubice, František Zálabský.

„Děkuji výtvarnici paní Ludvíkové za její iniciativu ve prospěch těžce nemocných v našem zařízení, které si opravdu velmi vážím,“ říká ředitel Oblastní charity Červený Kostelec Miroslav Wajsar. „Paní Ludvíková pomáhá tam kde je třeba a způsobem, který je jí vlastní. Je také významnou představitelkou podporovatelů, kteří svým vlivem vtahují do konání dobra i ostatní.“

Táňa Ludvíková v úvodu uvedla: „Touto výstavou chci ze srdce poděkovat všem hodným lidem ze zařízení Hospic Anežky české v Červeném Kostelci. Svým profesionálním a ohleduplným chováním ulehčili pobyt a následně odchod ze života mému nemocnému tatínkovi a mamince byli oporou v tak smutné chvíli. Těmto lidem patří můj hluboký obdiv a dík nejen za mého tatínka, ale i další těžce nemocné pacienty, kteří neúspěšně prohráli boj s tak zákeřnou nemocí jako je rakovina. Vlídné slovo a ochota pomoci je pro ně samozřejmostí. Možná si ani neuvědomují, jak vzácné a milé je to pro pacienty a rodinné příslušníky.

A z toho důvodu jsem se rozhodla uspořádat tuto výstavu, abych mohla nejenom já, ale i vy, přispět na další kvalitní práci lidí, kteří své zaměstnání berou jako poslání. Děkuji všem, kteří koupili nebo koupí můj obraz. Autorské honoráře ze všech obrazů přijdou na to správné a potřebné místo do zařízení Hospic Anežky České,“ prozradila na adresu zařízení, kterého mohou využít jak lidé věřící, bez vyznání i sociálně slabí. „Uvědomme si, že tak těžce nemocných pacientů je mnoho,“ dodala Táňa Ludvíková.

Výtvarník František Zálabský tvorbu Táni Ludvíkové charakterizuje slovy: „Táňa Ludvíková je malířka, která si ve své tvorbě jde svou vlastní cestou. Život jí nepřinesl mnoho klidných chvil, a tak není divu, že v obrazech utíká k přírodním motivům, v poslední době se však nevyhýbá ani zobrazování člověka… Na jejích obrazech najdete především motivy stromů, které souzní s jejím duševním rozpoložením. Stromy jako symboly Života. Tiší velikáni, v nichž je skrytá životadárná síla. Celý záznam života stromů autorka podporuje těkavou barevností. Na podkladě neutrálních barev, kterými jsou především šedá a hnědošedá, nechává rozzářit oranžové, červené a rudé barvy, které v kontrastu s podkladovými prostorovými plochami rozechvívají hlavní motiv tak, že divák prožívá rezonanci daného okamžiku života každého jednotlivého stromu.

Obrazy Táni Ludvíkové v sobě obsahují kouzlo poezie, jakéhosi melancholického smutku s nadějí a vlastně i jistotou, že život jako takový nikdy neumírá a má své věčné, bezčasové pokračování.“ (ewa)