„Myšlenka na pomník Boženy Němcové v tomto krásném údolí vznikla daleko dříve. První návrhy předložil Quido Kocian, ale ty se nakonec realizace nedočkaly,“ zabrousila do historie edukátorka Muzea Boženy Němcové Martina Kolinská. Až v roce 1920 u příležitosti stého výročí narození spisovatelky byl položen základní kámen, ale soutěž na realizaci byla vypsána o rok později. „Otto Gutfreund předložil dva návrhy pomníku Boženy Němcové. Jeden soutěžní, který znázorňoval postavu spisovatelky v šatech na piedestalu a druhý nesoutěžní, babičku s vnoučaty, který byl nakonec zadán k provedení,“ dodala Kolinská.

V úvodu setkání zazněla scéna z filmového zpracování Babičky od Antonína Moskalyka, kdy babička s dětmi jdou ze mlýna a vyprávějí si o hvězdách. Tato epizoda se stala v podstatě předlohou pro sousoší – ve zkamenělé podobě se děti dívají na hvězdnou oblohu a babička jim vypráví, že každý má svou hvězdu. Sochař zachytil děti s užaslými, bezelstnými výrazy. Jan, stojící zcela vpředu, má ruce frajersky zastrčené v kapsách, malý Vilém si dětsky strká prst do pusy. Adélka, mladší ze sester, drží panenku a dívá se s úžasem v očích k nebi. Něco jí okouzlilo, stejně jako Barunku, která zvedla ruce směrem k hvězdnému nebi. Babička stojí zcela klidně se založenýma rukama na sukni a v její nepříliš ženské tváři se nepohne ani sval.

Lidi láká už do postavení

Významný kubistický sochař Otto Gutfreund na celkovém architektonickém řešení pomníku spolupracoval s akademickým architektem Pavlem Janákem. Oba umělci patřili k nejvýznamnějším představitelům umělecké scény první poloviny 20. století. Pomník se již od odhalení těší velkému zájmu veřejnosti a nikdo, kdo navštíví ratibořické údolí, nevynechá zastávku u sousoší.

Autorem sousoší významný kubistický sochař Otto Gutfreund, který na celkovém architektonickém řešení pomníku spolupracoval s akademickým architektem Pavlem Janákem. Oba umělci patřili k nejvýznamnějším představitelům umělecké scény první poloviny 20. stolZdroj: Deník/Jiří Špreňar

Podle zadání soutěže nesměl celkový náklad přesáhnout částku 90 000 korun i s provedením v kameni nebo kovu, a to včetně autorského honoráře. Zhruba na tolik letos přišla jen samotná údržba pomníku. „Jsem velice rád, že se nám podařilo v podstatě symbolicky použít letos v červnu na restaurování pomníku stejně velkou částku jako před sto lety. Tak jako bylo v letech 1921 až 1922 vyčleněno 90 tisíc tehdejších československých korun na zhotovení sousoší, mohli jsme letos stejnou částku věnovat na celkové očištění, opravy spárování, drobné retuše a konzervace, díky čemuž získalo podobu z roku 1922,“ prozradil zajímavé finanční paralely kastelán ratibořického zámku Ivan Češka. „Máme radost, je to náš symbolický dárek ke 100. výročí odhalení pomníku, který si to jistě zaslouží. Nyní ho v podstatě vidíte v podobě, v jaké ho mohli vidět návštěvníci v roce 1922,“ dodal.

Narozeniny autorky nestihli

Realizace sousoší se nestihala ke 100. výročí narození spisovatelky, jak bylo původně plánováno. K tomuto jubileu byl 25. července 1920 položen základní kámen pomníku, na nějž poklepal sám Alois Jirásek. 9. července roku 1922, dva roky po složitém mezidobí soutěže, výběru, zhotovení, přepravy a instalace sousoší, se konala celonárodní „pouť“ do Babiččina údolí v Ratibořicích, při které bylo sousoší slavnostně odhaleno za účasti zhruba dvaceti tisíc osob. Velký podíl na realizaci myšlenky měl tehdy Klub československých turistů (KČST), zejména jeho odbor v České Skalici. Zdejší turisté proto nemohli chybět ani při stoleté oslavě.

„Sice nás tady není dvacet tisíc jako bylo na slavnosti před těmi sto lety, nicméně Stanislav Guth-Jarkovský se už při odhalení pomníků podivoval nad tím, že byla očekávaná účast nejméně dvakrát sto tisíc návštěvníků. To nevím, kam by se tady vešli,“ pozdravil přítomné předseda zdejšího turistického oddílu Petr Škrdla, který citoval část článku Turistika v kraji Boženy Němcové z roku 1927, v němž Klub českých turistů sliboval, že „…se vynasnaží ze všech sil, aby jedinečné tyto krásy naší vlasti byly pietně udržovány, turistům přístupny, aby chvilka v kraji Němcové byla každému návštěvníkovi příjemnou vzpomínkou…“

Muzeum Boženy Němcové k letošnímu 100. výročí připravilo výstavu, která je součástí prohlídkové trasy a určitě stojí za zhlédnutí. „Jsou na ní vystaveny exponáty, které ještě nikdy prezentovány nebyly. Patří k nim první skici Otty Gutfreunda k jednotlivým postavám, sádrová skica pomníku, a také model sousoší. K němu se pojí i zajímavá příhoda, ale tu vám neprozradím – přijďte se podívat do muzea a zjistíte tajemství Barunčiny sochy,“ pozvala k návštěvě muzea Martina Kolinská.

Původcem myšlenky a zadavatelem soutěže na vznik pomníku spisovatelky Boženy Němcové, určeného k umístění do Babiččina údolí, byl Klub československých turistů (KČST), zejména jeho odbor v České Skalici. Ten také organizoval položení základního kamene k pomníku již v roce 1920, kdy při příležitosti 100. výročí oficiálního data narození spisovatelky Němcové svůj projev pronesl a kámen poklepal spisovatel Alois Jirásek. Velkým příznivcem vzniku pomníku a přímluvcem ve věci jeho konečného umístění byl spoluzakladatel a generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Ten v době svého mládí působil čtyři roky jako vychovatel princů v knížecí rodině Schaumburg-Lippe, která s konečnou platností souhlasila s umístěním pomníku na svém pozemku. Pikantní je, že již v desátých letech 20. století se vyjednávalo o pomníku v nedaleké Bažantnici a majitel pozemků v Ratibořicích, princ Bedřich Schaumburg-Lippe nejdříve žádost zamítl, ale po krátkém jednání navrhl, že by pomník na své náklady nechal vybudovat. Znajíc dobře životopis spisovatelky Němcové, chtěl, aby pomník umístěný na jeho pozemku měl nápisy v českém a německém jazyce. Tato nabídka ale nebyla ze strany žadatelů akceptována, a vznik jakéhokoliv pomníku byl oddálen.