Zaměřuje se na historické a krajinné zajímavosti, památky a osobnosti, přibližuje zdejší pověsti a, jak naznačuje název edice, přináší i trochu tajemna. Najdeme zde též úvod, v kterém se jeden z vydavatelů Petr Martinec vyznává ze vztahu ke kraji, kde v Malé Čermné trávil části svého dětství.

Knížka sama je mozaikou pohledů na kraj v minulosti i současnosti, má v sobě prvky místopisu i reportáže a své čtenáře dokáže zaujmout. Ve vyprávění mj. najdou pozoruhodné informace třeba o stopách dinosaurů u Červeného Kostelce, seizmické činnosti na Hronovsku nebo o tom, že až do roku 1899 patřil pod novoměstské hejtmanství i Náchod. Vedle historických osobností, připomíná i (téměř) současné jako kameramana Špátu v Hronově, herce Růžka v nedalekém Kostelci či náchodské literáty Škvoreckého, Blažka a Erbena. V bohaté obrazové části se prolínají dobové ilustrace se současnými pohledy. Sympatické je, že při líčení míst v pohraniční se text vyhýbá pojmu Sudety (který mnozí jiní autoři mají v oblibě).

Samo pojetí publikace avizuje určitou nezávaznost, jež by však neměla být bezmezná. Kniha se, žel, nevyhnula ani omylům, nedorozuměním, nepřesnostem a neaktuální sdělením. Významnou část jejího výtvarného doprovodu tvoří ilustrace J. a K. Liebscherových z Ottovy encyklopedie Čechy; kniha se však o tom, s dvěma výjimkami, nezmiňuje. Chybí i sdělení, že obrazy na přední a zadní desce jsou z alba A. C. Hauna.

Knížka je mozaikou pohledů na kraj v minulosti i současnosti, má v sobě prvky místopisu i reportáže a své čtenáře dokáže zaujmout. Bohužel se ale nevyhnula ani omylům, nedorozuměním, nepřesnostem a neaktuálním sdělením.V částech o polském příhraničí kniha směšuje polské a české názvy; v jednom řádku tak např. píše o Bardu a Vartě, což je to samé. Text zpochybňuje založení Broumova v roce 1255. Z řady Hrady zámky a tvrze v Čechách[…] uvádí letopočet 1265; jde však o přesmyčku data 1256, kdy bylo již existující město nepochybně poprvé zmíněno. Věta z věhlasných Sedláčkových Hradů, zámků a tvrzí českých, že Stárkov leží „vysoko nad hladinou Orlice“, připomíná, že ani toto autory zhusta citované dílo není bez chyb. Nedávná revitalizace broumovského kláštera nestála 25 miliónů, jak píše kniha, ale 250, protestantský sněm se v roce 1618 nekonal v Broumově, nýbrž v Praze. Po roce 1950 nevzniklo v broumovském klášteře muzeum, ale byli zde internováni mniši ze zrušených klášterů a poté řeholnice. Jirásek a Němcová, oproti tvrzení knihy, v Polici nikdy „nepůsobili“. V galerii v Náchodě není stálá expozice ruského umění a také Muzeum textilu v České Skalici už nenajdeme. To je, pro příklad, jen pár nepřesností. Pokud jde o avizované tajemno, zůstaly např. postavy „černého doktora“ Voborského z Bischofsteinu či Jana Šmádla z Nahořan nevyužitými příležitostmi.

Přehled použité literatury uvádí převážně turistické průvodce, povrchní popularizační pojednání a knihy esoteriků a záhadologů. Až na výjimky chybí odborné knihy z regionu (např. pojednání o Českém koutku E. Koudelkové a Kladské komise, knihy historiků Pichla, Dvořáčka, Juránka ad.). Citáty z nich se místy objevují v textu (např. O. Šafář, K. J. Hraše), ale chybí s řádnou citací v závěrečném přehledu.

Bez ohledu na zmíněné výhrady je kniha poutavým pozváním do našeho kraje a místním čtenářům může připomenout leccos zajímavého, co o svém okolí nevěděli.

Jan Meier