„Takovou akci Bělorusko nepořádalo a asi jen tak nebude," říká absolvent Univerzity Karlovy a český Bělorus z Náchoda Aleh Masaila.

Psal se rok 1999. Český národní tým tehdy načal slavnou éru zlatého hattricku a Alehovi, jemuž nikdo neřekne jinak než Oleg, táhlo na třináctý rok. Jeho rodiče se v tom roce rozhodli Bělorusko opustit a přesídlit do některé západní země s většími příležitostmi k podnikání.

„Původně měli v plánu Španělsko, ale zjistili, že v Česku v té době bylo poměrně jednoduché se usadit a založit živnost," popisuje Aleh důvody, které posléze jeho rodinu přivedly až do Náchoda.

Vrátil se třikrát, naposledy s hokejem

Do své domoviny, konkrétně pak do Minsku, hlavního města Běloruska, se dnes sedmadvacetiletý Aleh od té doby vrátil třikrát, aby navštívil své příbuzné. Naposledy před dvěma týdny, kdy v zemi začal hokejový svátek.

„Hokej je v Bělorusku hodně propagovaný sport, ale pro normální Bělorusy příliš drahý. Neřekl bych, že by se z nich stal národ hokejistů, i když jsou ve spoustě měst postavené stadiony. Teď v rámci mistrovství ale lidé fandí, po hlavním městě je hodně lidí v národních dresech a barvách, stadiony jsou vyprodané," přibližuje aktuální atmosféru.

Na téma běloruského šampionátu jsou však někdy slyšet názory, že Bělorusové na hokej jednoduše musí, aby se Lukašenko mohl pochlubit mistrovstvím uspořádaným bez chybičky. Prázdné tribuny totiž dělaly problémy organizátorům předchozích dvou mistrovství ve Švédsku a Finsku.

„Lidi jsou spíš rádi, že se v Bělorusku koná taková relativně významná sportovní akce. Ostatně ten větší ze dvou stadionů, kde se hraje, je domovským stánkem Dynama Minsk, týmu KHL. A ta hala bývá při jeho zápasech slušně zaplněná. Takže myslím, že lidé mají zájem i o mistrovství," uvažuje Aleh o návštěvnosti a přidává další postřeh na toto téma: „Ze zahraničních fandů tady potom jsou především Rusové a pak zřejmě Slováci. Někdy bylo dokonce Slováků více než Rusů, to mě překvapilo," podivuje se.

Bělorusové z Putina obavy nemají

Hokejové mistrovství však není jedinou mezinárodně sledovanou událostí, která se odehrává v blízkosti Bělorusů. Napjatá situace na Ukrajině je v současné době nejsledovanějším tématem světových médií, která spekulují, na co všechno si ruský prezident Vladimir Putin dělá zálusk. Podle Aleha však Bělorusové z Putina nemají velké obavy.

„Bělorusko je na Rusku mnohem více závislé než Ukrajina, to si lidé uvědomují. Rusko by jej vlastně nepotřebovalo obsazovat, protože už je de facto jeho. Rusko je největším odbytištěm běloruských potravin, Bělorusko je zase stoprocentně závislé na ruské ropě…" komentuje Aleh běloruské vnímání celého dění, i když je pravdou, že sám Lukašenko, velký spojenec Ruska, Putinovo počínání kritizoval.

Nabízí se otázka, jak vlastně Bělorusové vnímají vůdce své země, který se pevnou rukou ujal vlády již v roce 1994, a jak se jeho režim projevuje v životě tamních občanů.

V hospodě nejsou jen tak policajti

„Lukašenkovu přítomnost nevidíš na první pohled. V hospodě nejsou policajti, aby kontrolovali, co říkáš. V McDonaldu nejsou štěnice," říká Aleh trochu s nadsázkou, „takže když tam přijedeš, necítíš existenci té diktatury. Nevidíš ani protesty, ale nemyslím, že by se lidi až tak báli mluvit. Spíš už na to rezignovali. V 90. letech bylo mnoho protestů a nic se nezměnilo," vykládá s tím, že hlavně starší generace je s režimem v podstatě spokojena.

Právě starší lidé v Bělorusku snáze podléhají vlivu propagandy, neboť zřídka mají přístup k novým médiím.

„Tahle generace je ráda, že je tam klid, na rozdíl třeba od Ukrajiny, že v Bělorusku neproběhla žádná velká privatizace a podniky zůstaly ve státních rukou… Jsou spokojení, že je to tam takové stabilní. Mladší a vzdělanější lidé s tím samozřejmě nesouhlasí, spousta mladých Bělorusů chce někam emigrovat," vypráví Aleh o generačním názorovém sporu. Sám má v tomto ohledu rovněž jasno. Představa života v Bělorusku ho neláká ani trochu.

„V Česku jsem strávil svůj dospělý život a už jsem si zvykl. Navíc je tu více možností pracovat, aby tě práce nejen uživila, ale dala ti i prostředky navíc. Na koupi bytu, splácení hypotéky, na dovolenou. Ne že bys v Bělorusku umřel hlady, ale třeba na nějaký prodloužený víkend ve Vídni můžeš zapomenout."

Na příval cizinců nejsou zvyklí

Závěrem se však ještě vraťme k hokejovému šampionátu. Do země proudí tisíce fanoušků tohoto populárního zimního sportu, a na takový příval cizinců Bělorusové rozhodně nejsou zvyklí. Návštěvníci turnaje nemusí vyřizovat jinak potřebná víza, stačí jen registrace na internetu.

„Je pravda, že západních turistů v Bělorusku moc nepotkáš, ale ti obyčejní Bělorusové si s nimi stejně moc nepopovídají, protože většinou neumí anglicky. Takže bych neřekl, že by se nějak změnilo jejich smýšlení," uvažuje Aleh nad možným vlivem netradičně otevřených vstupních vrátek do země, „spíš to bude obráceně. Spíš ty ostatní země začnou vnímat Bělorusko o něco pozitivněji, ne jako diktaturu za ostnatým drátem. Uvidí čistý a bezpečný Minsk, široké ulice a bulváry. Možná o Bělorusku nebudou smýšlet jako o říši zla."

Pokud se tak stane, není pochyb o tom, že největší běloruský hokejový fanoušek, autoritářský prezident země Alexandr Lukašenko, bude nadmíru spokojen.

BRONISLAV JAROŠ