Další týden ramadánu je za námi. Musím se s vámi podělit o nové zážitky a jednu veselou příhodu z obchodu.

Před pár dny odpoledne jsme se s kolegy z práce vydali na nákup potravin. Já i Kristýna jsme měly opravdu veliký hlad. Zaplatily jsme a při čekání na kolegu Zdeňka jsme úplně automaticky sáhly do tašky. Já si vyndala hrušku a Kristýna bagetu. S radostí jsme se obě zakously.

Po pár vteřinách se vedle nás postavil muž v uniformě hlídací firmy pro nákupní centrum. Se zvláštním výrazem se na nás významně díval. „Ach jo, další „čumílek"," řekla jsem Kristýně. Ta se na něho otočila a přála bych vám vidět její strnulý výraz ve tváři. Její bageta ve vteřině zmizela v tašce, otočila se zpátky ke mně a říká: „Vždyť my nemůžeme jíst!" Na sucho jsem polkla a odhodila nakousanou hrušku do kabelky. Obě jsme se omluvně podívaly na strážníka. Spokojeně pokýval hlavou a odešel. Začaly jsme se šíleně smát. Naštěstí nám to prošlo velice hladce.

Další den jsme se opět my tři rozhodli vyrazit na pláž. Ta se nachází asi půl hodiny jízdy od naší vily. Přijeli jsme na místo, zaparkovali a hurá do moře. Tato pláž je uzavřená a oplocená. Jsou na ní záchody, sprchy, různé prolézačky pro děti a slunečníky. Při vjezdu vás pohledem zkontrolují hlídači. Pláž je totiž určena pouze pro rodiny, ženy a děti. Pokud si chtějí zaplavat tři kamarádi, na pláž nemohou. Vzhledem k tomu, že s námi byl jeden muž, museli jsme do rodinné části pláže.

Cachtáme se tedy v moři, povídáme si a zdá se nám, že na nás ti hlídači pořád nějak podezřele koukají. Nikdo jiný v tu dobu na pláži nebyl. Po návratu z vody zamířili strážníci přímo k nám. My se zatím domlouvali, kdo je koho manžel, manželka, sestra, bratr a co jim řekneme. Oba pánové se dívali pouze na Zdeňka a požádali ho, aby se dámy zahalily. V době ramadánu není povoleno veřejně vystavovat tělo v bikinách. Otočili se a odešli.

Před nedávnem jsem měla další příležitost ochutnat všechny neuvěřitelné dobroty na tradiční arabské večeři. Hlavně dezerty nemají chybu. Večeře o ramadánu se dělí na iftar, což je menší večeře, která následuje hned po modlitbě při západu slunce. Trvá jednu až dvě hodiny. Po ní následuje poslední pátá denní modlitba, po které je servírován suhoor. Ten je možné podávat mezi devátou hodinou večerní, až do prvních ranních paprsků, které ohlašují další postní den. Každý hotel a restaurace mají nyní speciálně upravené prostory, nazývají se ramadánové stany, kde si můžete rezervovat stůl. Je to opravdu gastronomický zážitek.

Markéta Klemmová