„Ráno jsme vstali a viděli jsme masakr. Brána vyražená, ovce od krve jak byla potrhaná, jedno jehně s vyhřezlými vnitřnostmi druhé jsme našli až asi 200 metrů od baráku na poli z půlky sežrané,“ popisuje smutně do roušky ranní pohled na pastvinu Vlastimil Vejrosta z Božanova, a odtahuje staré lino, pod nímž leží torza po vlčí návštěvě v jeho ohradě. Útočící predátory neodradil ani bezprostřední blízkost stavení ani elektrickým proudem chráněná ohrada. „Člověk se s tím piplá celý rok a teď, když už jsem měl na jehňátka zájemce, tak jsou pryč. Děláme jen tak pro svoji spotřebu, aby u baráku něco bylo. Přemýšlím ale, že zlikviduji celý chov, přece je nebudu mít furt zavřené,“ říká Vejrosta, jehož pozemek sousedí s velkou pastvinou, na níž se pase odolné plemeno skotského náhorního skotu. „Na velký kus si netroufnou, ale přišel o všechna telata,“ říká hospodář, který slyšívá vlčí vytí z Broumovských stěn. „To se pak rozštěkají psi po celé vesnici, když na sebe vyjí,“ má zkušenosti s přítomností vlků.

Zhruba o dvě stě metrů dále má hospodářství Štefan Szabo. I jeho čekal při pátečním ránu podobný obrázek. „Přijdu do ohrady a koukám, že ovce leží zardoušená ve výběhu a chybí jedno jehně,“ říká hospodář, a dodává, že takhle blízko si vlci troufli poprvé. „Občas tady proběhne liška, ale vlk tu byl poprvé. To není dobré,“ rozhlíží se po zbytku vystrašeného stádečka. „Koukám, že i kozel kulhá a beran má vytrhanou srst,“ všímá si dalších následků nočního útoku. Jediné snad co ho těší je, že osiřelé jehně, které přišlo v noci o matku a sourozence, přijala k sobě jiná ovce se dvěma potomky.

Jiří Řezník