Prvním zákazníkem byla kříženkyně Apache. „Tak pojď, neboj se, no ty jsi krásná,“ získává si důvěru fenky klidným hlasem i nějakou dobrotou. Stříhání drápků i vyčesávání staré zimní srsti, čištění uší i dásní snášela s klidem, jen některé citlivější partie na bříšku přetrpěla s mírnou nevolí, ale pohlazení a malý piškotek ji udržel v klidu. "Tak už jsi zase fešanda," podrbala ji po zhruba hodinové proceduře. "Jsem ráda, že už zase můžeme pracovat, trvalo to dlouho."

Jana Pulterová pejsky stříhala 11 let ve Velké Británii a teprve předloni se vrátila zpět do rodného Broumova. „Pracovala jsem v salonu v centru Londýna. Stříhali jsme i pejsky celosvětově známých osobností z řad sportovců a ze světa filmu,“ vzpomíná na velkou školu za lamanšským kanálem. Tam pracovala v salonu Bishops Bark. „Jelikož jsem si chtěla svoji pracovní a osobní vzpomínku uchovat, tak jsem otevřela Broumov Bark což značí Broumovský štěkot,“ vysvětluje historii názvu psího salonu, na jehož opětovné zprovoznění se těšila. „Doufejme, že už to vydrží, situace se zlepší a život se začne vracet do obvyklých kolejí,“ věří, že se blíží stabilnější období.

Na rozdíl od zákaznic kadeřnických salonů její čtyřnozí klienti negativní test na covid mít nemusí. „Já samozřejmě mám respirátor i gumové rukavice. Převezmu si pejska mezi dveřmi a dohodneme se, kdy si ho vyzvednou – jestli přijde za hodinku, za dvě nebo počká na zavolání,“ zmiňuje nastavenou praxi.

Jak sama popisuje, tak pro její práci je nejdůležitější vybudovat důvěru se čtyřnohým klientem. „Někdy to trvá chviličku, jindy to je náročnější. Když je vystresovaný, tak tu majitel může být - nyní ale musí mít negativní osvědčení,“ říká, že to byl případ včerejšího stříhání černobílého kavalíra. „Byl to nový zákazník, poprvé na stříhání. Jelikož byl takový nejistý, tak si slečna šla koupit antigenní test a zůstala tu s ním a podržela ho,“ dodává Jana Pulterová k vyhlíženému návratu do pracovního procesu.