Byla krásná, oduševnělá, talentovaná, obdivovaná, měla své sny a tužby, které se ale nikdy nenaplnily. Z tohoto světa odešla v naprosté chudobě poznamenaná nešťastným manželstvím, ztrátou syna Hynka a usoužená těžkou nemocí. Do hrobu si česká vlastenka a autorka Babičky, spisovatelka Božena Němcová odnesla nejedno tajemství. Tím největším je tajemství jejího původu zřejmě totiž opravdu nebyla dcerou panského kočího Jana Pankla a jeho ženy Terezie, zámecké pradleny. K této teorii se přiklání i publicista a novinář Stanislav Motl, který se po stopách autorky vydal. „Hlavním východiskem při mém pátrání byly práce literární historičky doktorky Heleny Sobkové, která se co se původu Boženy Němcové týče dostala podle mého soudu nejdál,“ říká Motl.

S názorem, že Němcová byla dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské a kancléře Metternicha, ale nesouhlasí. Kdo jsou tedy podle vás jejími pravými rodiči?
Vše nasvědčuje tomu, aspoň v mé práci, že rodiči Barunky Panklové, potažmo Boženy Němcové, byli Dorothea Kuronská (jedna ze sester Kateřiny Zaháňské) a Karl Clam-Martinic. Usuzuje se tak i podle toho, že když srovnáte obrazy obou žen, jako by si z oka vypadly. Božena Dorothee později dokonce věnovala básnickou sbírku a ona jí píše: „moje drahé dítě“ i když to pořád ještě není důkaz. Tím pádnějším ale může být, že Kateřina Zaháňská v té době už jedno dítě měla. Porodila ho za dramatických okolností a další už mít nemohla, což je dokázáno.

Přesto právě Kateřina Zaháňská Boženu ještě coby Barunku podporovala.
Ačkoli Barunka bydlí se svými oficiálními rodiči v chaloupce na Starém bělidle, má klavír, soukromého učitele hudby, volný přístup na zámek, později dokonce i do knihovny Kateřiny Zaháňské. Dostalo se jí prostě privilegií, o kterých se běžnému dítěti v tehdejší době mohlo jen zdát.

Otazníky jsou i kolem data jejího narození vy sám soudíte, že byla minimálně o tři roky starší… Tento názor nezpochybňují ani ti největší odpůrci teorie o tajemství původu Němcové. Ve vídeňské matrice je uvedeno datum jejího narození 5. 2. 1820. Životopisci ale podle tehdejších zvyklostí, kdy se dítě křtilo hned po narození, usoudili, že se narodila 4. 2. 1820. Daleko pozoruhodnější je, že musela být minimálně o tři roky starší. Z dochovaných spisů totiž vyplývá, že ji matka, s níž neměla nejlepší vztahy, přivedla poprvé do školy v roce 1824 přitom podle tehdejšího zákona se děti posílaly do školy po dovršení šesti let. Navíc v roce 1830 nastoupila na pobyt v zámku ve Chvalkovicích, který patřil Kateřině Zaháňské a kde se měla mimo jiné naučit panským mravům. V dopisu z té doby píše: „Ať dospělá již, smyslnost ve mně vzbuzená nebyla.“ Jestliže bereme za dospělost v životě ženy menstruaci, v deseti letech ji mít nemohla. Pravděpodobnější je, že biologicky dospělou byla až ve třinácti. To by odpovídalo i tomu, že se o ni ucházel sedmnáctiletý písař Leopold Weisflog, jehož Barunka hodnotí jako „mladého neokřesaného hocha“. Kdyby jí bylo deset, tak by k němu nevzhlížela. A taky by se do takové dívenky nezamiloval ženatý chvalkovický správce Augustin Hoch.

Němcová okouzlila spoustu mužů. Můžeme za její největší lásku označit básníka Václava Bolemíra Nebeského, který ji přežil o dvacet let a který se stal součástí vašeho pátrání?
Jestli to byla láska největší, to si netroufám říci. Faktem ale je, že její první láskou nebyl manžel, Josef Němec. Poprvé se skutečně zamilovala až po příchodu do Prahy, kdy měla už čtyři děti. Básník Nebeský ji jako muž okouzlil. Byl zároveň tím, kdo ji vyzval, aby začala psát. Na základě jejich procházky v Šárce pak vytvořila svoji vůbec první báseň Ženám českým. Jejich intenzivní láska trvala asi od března do podzimu 1844. Nebeský potom odešel do Vídně, kde je to ale jen má hypotéza pod vlivem jejich rozchodu napsal Protichůdce, které literární historikové považují za druhou ústřední básnickou skladbu českého romantismu 19. století, po Máji Karla Hynka Máchy. A co řeknu teď, berte spíš jako moji licenci když chodíte po vyšehradském Slavíně, tak najednou zjistíte, že jeho tělo spočívá v hrobě, který je jen pár metrů od hrobu Boženy Němcové. Jejich profily jsou na náhrobcích natočeny jakoby k sobě. Mohli bychom tedy při trošce fantazie říct, že dva lidé, kteří byli plní romantiky a snů, ale bohužel se nepotkali ve správnou dobu, neboť jim společné štěstí a život nebyly souzeny, se zase našli. I když tak trochu symbolicky.

GABRIELA KOVÁŘÍKOVÁ

Celý rozhovor najdete na www.denik.cz/nemcova