Další díl naší pravidelné rubriky Hyde Park najdete na stránkách Deníku příští čtvrtek a opět se budeme zabývat problémy Červeného Kostelce. Následně pak na našich stránkách najdete reakci zodpovědných pracovníků městského úřadu.

Lucie Kaněrová (33 let, pečující o osobu blízkou) – „Nejvíc mi vadí volně pobíhající psi. Lidé chodí venčit psy bez vodítek, a to jak v krajních částech města, tak i v centru. Mám strach o děti, mého syna už dokonce jeden pes napadl. Když se proti psovi bez vodítka nahlas ohradím, majiteli psa je to úplně jedno… Dalším, souvisejícím problémem Červeného Kostelce jsou psí exkrementy. Jsou všude, jak na chodnících, tak i na přírodních cestách, lidé psí hovínka vůbec neuklízejí. V jiných městech, co jsem měla možnost vidět, takovéto hrůzy nejsou.“

Romana Tomancová (na mateřské dovolené) – „Na Kostelci mi vadí, že je to taková větší vesnice. Není tady žádné vyžití, není kam jít. Chybí tu například plovárna. Broďák je špinavý, nevlezla bych tam sama, natož, abych tam pustila dítě… Není tu žádná příjemná kavárna či hospůdka, jsou tady samé „pajzly“… Také mi tu chybí nějaké pořádné obchody. Když člověk něco potřebuje, tak musí jet minimálně do Náchoda, protože tady nic nesežene – ať už se to týká potravin (tady je jen to nejzákladnější - v Konzumu a Penny toho člověk moc nesežene, zvlášť když chce něco speciálnějšího. Navíc úroveň dost klesla, poslední dobou jsem byla asi třikrát reklamovat plesnivé výrobky) nebo oblečení, bot, věcí do domácnosti, knih, zdravé výživy. Se zdravotnictvím to taky není žádná sláva, některé odbornosti tu úplně chybí. Když člověk potřebuje vzít krev, jít na ultrazvuk či na rentgen, tak musí kvůli všemu dojíždět. Chybí tady nemocnice. Ať se to vezme z kterékoli stránky, v Kostelci toho hodně chybí a má se tu hodně co dohánět!“

Kateřina Křížová (33let, na mateřské dovolené) – „Mně tady vcelku nic nevadí, snad jen nedostatek obytných zón, což způsobuje velký provoz mezi rodinnými domky. Je to nebezpečné hlavně pro malé děti. Ale to se většinou řeší bohužel až tehdy, když se něco stane…“