Jiřina, původně divoce rostoucí květina z Mexika, se v Evropě objevila poprvé roku 1789, kdy byla dovezena do botanické zahrady v Madridu. České pojmenování květiny je odvozeno od šlechtitelského pokusu berlínského botanika K. L. Wildenowa, který pro výsledek své práce zvolil jméno německého lékárníka a botanika J. G. Georga – nová květina dostala jméno Georgina. Jiřina se dostává do Čech na počátku třicátých let právě z Německa a u jejího českého jména stojí Josef Svatopluk Pressl. První pěstitelé z východních Čech zakládají Jiřinkový spolek se sídlem v České Skalici roku 1836.

Letošní ročník Jiřinkových slavností se podle ohlasů pořadatelů nadmíru vydařil. "Byl velice úspěšný a velice slunečný," uvedla v reakci na téměř tropické víkendové počasí vedoucí Muzea Boženy Němcové Martina Zálišová. Ta mohla mít radost ze stříbrné příčky, kterou návštěvníci svými 156 hlasy dopřáli domácí jiřině Steidler, kterou opečovává zahradnice Renata Pavlová právě na záhonech u Muzea Boženy Němcové. Třetí skončil se 152 hlasy Kelvin Floodlight od pěstitelky Ludmily Matoušová, která zde měla premiéru. "Hlasování o nejkrásnější jiřinku má tradici již 186 let. Tehdy chodila komise, hodnotila vystavené květiny a na konci byla vyhlášena nejkrásnější jiřinka. V současné době ale tuto zodpovědnost mají návštěvníci, kteří vybírají z nominovaných květin jednotlivých vystavovatelů a na konci výstavy se vyhodnotí ta nejhezčí," doplnila Martina Zálišová s tím, že letos se do hlasování zapojilo téměř 1100 návštěvníků.

Ti se mohli ve sklepení tvrze a v muzejním areálu kochat jak výpěstky muzea, tak stovkami řezaných květin různých barev a tvarů. A letos jich přišlo hodně. „Návštěvnost odhaduji kolem 1500 lidí, což se dá označit za rekordní rok," byla potěšena Martina Zálišová zájmem veřejnosti, který ve srovnání s loňským rokem stoupl o 20 procent. "V letošním roce spolu s námi vystavovalo jiřiny dalších jedenáct vystavovatelů - nejenom těch tradičních, s nimiž se setkáváme pravidelně, ale máme zde i nové. Doufám, že vás pestrost těchto královen barev uchvátila a třeba někdo z vás se do nich zamiluje natolik, že v příštím roce bude chtít s námi vystavovat - a my budeme rádi," uvedla těsně před vyhlášením výsledků.

79 druhů, tisíce květů

"Počet druhů jiřin a počet vysazených hlíz zůstává zhruba stejný - k vidění tu je kvetoucích 79 druhů a 670 hlíz, květů jsou tisíce. Jsme rádi, když nám vyrostou a vykvetou," dodala. Jiřiny mají nepřebernou škálu barev ale jak to je s jejich vůní? „Nevoní," odpověděla bez zaváhání vedoucí muzea. „Jistý básník ji popisoval slovy ,jiřinko jsi krásná, ale nevoníš´. Přišlo mi to vůči těmto květinám trochu drsné, tak jsem si to poupravila na ,jiřinko jsi krásná, i když nevoníš´. To si myslím je vůči jiřinám milosrdnějsí, protože tu absenci vůně nahrazují barevnou pestrostí," dodala Martina Zálišová, kterou potěšil nárůst vystavovatelů, kteří se jinak velmi těžce shání. „Před pěti lety jsme měli sedm vystavovatelů a letos jich máme 12. Měl tu být i jeden polský pěstitel, ale ten na poslední chvíli odřekl. Je to závislé na tom, jak květiny narostou, jestli jim do toho nezaprší nebo nezafouká," vyjmenovala okolnosti, které ovlivňují pěstitelský výsledek.

Z HISTORIE JIŘINKOVÝCH SLAVNOSTÍ

Třicátá a čtyřicátá léta 19. století zařadila Českou Skalici mezi nejvýraznější centra obrozeneckého ruchu své doby. Příčinou této změny byly Jiřinkové slavnosti let 1837–1847, jež dění v provinčním městečku přivedly na stránky novin a časopisů. Zakladatelem a organizátorem slavností byl P. František Hurdálek, uznávaný pěstitel květin a ovocnář, který v průběhu jednoho desetiletí vyzvedl úroveň slavností svou pečlivostí a vkusem neobyčejně vysoko.

Jiřinkové slavnosti konaly v druhém týdnu měsíce září. K hodnocení výpěstků byla vždy ustanovena tříčlenná komise, z jejíž volby vyšli vítězové, odměňovaní pohárem s věnováním. Slavnost obvykle pokračovala odpolední hostinou v sále a večer jiřinkovým plesem. Vlastenecký a buditelský význam těchto akcí zdůrazňovala účast českých spisovatelů, umělců i představitelů společenského života. V letech 1837 a 1844 se zúčastnila slavností Božena Němcová, poprvé jako manželka Josefa Němce, podruhé již v roli nadané básnířky.

Poslední Jiřinkové slavnosti se konaly v roce 1847. V polovině dvacátých let 20. století byly Jiřinkové slavnosti v České Skalici obnoveny. Rok 1937 přinesl Celostátní jiřinkové oslavy na památku 100. výročí obrozeneckých slavností. Nová kapitola v historii slavností jiřinek začala roku 1962. Ke 100. výročí smrti Boženy Němcové byla péčí ministerstva školství a kultury a světové kulturní organizace UNESCO provedena rekonstrukce Steidlerova hostince a v něm byla otevřena expozice života a díla Boženy Němcové. Renovací prošel i Jiřinkový sál. Tak se Jiřinkové slavnosti vrátily do místa svého zrodu.