Mimochodem, tu zimu vám docela závidím. Chybí mi sníh, zimní oblečení, čepice, rukavice, šála… Vy mi možná závidíte každodenní slunce, ale věřte, že je to opravdu až otravné. Zvlášť, když tu svítí od šesté hodiny ranní, až do páté odpolední.

Písečnou bouři nikomu nepřeji

Už jsem tu zažila dvě písečné bouře a to opravdu nikomu nepřeji. Dalo by se to přirovnat k silné mlze v Náchodě, ale ta mlha je do žluta a ve vzduchu cítíte písek. Myslím, že naše plíce tu velice trpí každý den. Celá obloha je nažloutlá.

Když je bouře přes noc, to se pak ráno probudíte a v celém bytě je plno prachového písku. Ten je nafoukaný naprosto všude, i auta jsou pokrytá pískem a na silnicích to vypadá, jako když napadne slabá vrstva sněhu.

Utíraní prachu je tu skoro každodenní záležitostí a luxování taktéž. Vůbec nemluvím o tom, jak vypadá naše Abajá (černý hábit), když vyjdeme ven a nechtěně se o něco otřeme nebo si sedneme na lavičku venku.

Voda a jelení lůj jsou zde nezbytné

Je tu nulová vlhkost. Stačí mluvit třeba pět minut a už cítíte, jak vám pomalu vysychá v krku a musíte se aspoň trochu napít. Je nezbytné mít u sebe stále malou láhev s vodou a jelení lůj.

Rty tu trpí stejně jako celá pokožka, což nahrává výrobcům jakéhokoliv tělového mléka. Nikdy bych nechtěla vidět laboratorní výsledky vody, která zde teče z kohoutků. Musíme si kupovat barely s pitnou vodou. Když umyjete nádobí a neutřete ho, vše je flekaté.

Vlétě tu budeme mít padesát stupňů ve stínu, a to už je přeci jen trochu moc. Když jedete na dovolenou, člověk se plácne do vody a nic nedělá, ale pracovat a žít v těchto podmínkách není žádná legrace.

Království Saudské Arábie je opravdu nehostinná země a klobouk dolů před všemi, kteří tu žijí. Již se nedivím jejich pomalému způsobu života, že tu neexistují chodníky a venku nevidíte živáčka. Všichni všude jezdí v klimatizovaných autech a venku tráví nezbytně nutnou dobu.

Zemi nazývají klášterem muslimů

I přes to všechno má tato země hodně co nabídnout. Vše, co tu každý den prožívám, považuji za velikou a výjimečnou životní příležitost.

Věci, které tu člověk prožije, vidí a slyší jsou ojedinělé a nikde jinde na světě je nezažije. Ne nadarmo je Království Saúdské Arábie nazýváno klášterem muslimů. Myslí se tím to, že jsou tu dodržována ta nejpřísnější muslimská pravidla.

Na výlety jezdíme do pouště

Nyní tu panuje stále ještě poněkud zimní období, a proto vyrážíme každý víkend, jenž u nás připadá na čtvrtek a pátek, na výlety, které směřují převážně do pouště.

Je tu vytvořena skupina lidí, kteří každý pátek vyjíždějí na jiné místo a organizují celý den.

Sejde se třeba okolo padesáti aut, samozřejmě to nesmí být na nějakém veřejném místě, jako je parkoviště před supermarketem. Je zakázáno shlukovat organizované skupinky lidí, natož aby byly smíšeného pohlaví. Ale tohle jsou všechno jen příkazy, které by se měly dodržovat, ale po nějaké době poznáte, že všechno jde. Jen vědět jak to šikovně a hlavně bezpečně obejít.

Čtyřkolky jsou do písku ideální

My s Luckou jsme se již účastnili jednoho výletu a bylo to úžasné. Totiž, v jednu hodinu odpoledne jsou rijádské ulice prázdné, protože všichni Saudi ještě spí a najednou se z ničeho nic objeví kolona velkých čtyřkolek. Jede se někdy hluboko do pouště a osobní auto by tam zapadlo.

Tato kolona se přesouvá z centra do pouště a první auto sype na každé odbočce sádru ve tvaru šipky. Odboček tu moc není. Silnice jsou rovné jako v amerických filmech, a to několik tisíc mil bez zatáčky. Šipky za chvíli rozfouká vítr a zahladí se všechny stopy.

Zhruba za hodinu je kolona v cíli. Vozidla udělají veliký kruh a uprostřed se rozprostřou typické arabské koberce, grily a židličky na sezení. Všichni se zapíší, nováčci se zaregistrují a promluví vedoucí Haashe, což je jméno již zmíněné partičky nadšených výletníku.

Seznámí vás s programem a vy si můžete vybrat, zda chcete zůstat v kempu nebo jít pěšky předem zvolenou trasu. Můžete i běžet. My si na poprvé vybrali chůzi. Ale o tom, a o mnohém dalším, vám povyprávím až zase příště…

Markéta Klemmová