Nejprve však museli dokázat, zda znají všechna písmenka, a jestli se během svého prvního roku ve škole skutečně naučili číst. Pod bedlivým dozorem například „louskali“ pohádku ze slabikáře, luštili křížovku a došlo i na zpívání, vybarvování obrázků či skládání pohádkových postaviček.
Poté již přišel zlatý hřeb celého setkání, kterému přihlíželo i několik rodičů. Dítka předstupovala ve dvojicích před Knihomolíka a opakovala po něm: „Vždycky budu šikovný, chytrý jako liška, když mi bude pomáhat kamarádka knížka.“ Pro vzpomínku na tento okamžik, který vedl k oficiálnímu zařazení mezi čtenáře, si žáci odnesli pamětní list, tužku a také dobrý pocit, že číst už nikdy nezapomenou. Knihomolík je totiž vyprovodil se slovy: „Čáry máry pod kočáry, ať vám ta písmenka nikdy nejdou z hlavy.“