„Psal se rok 1987, jezdili jsme ke kamarádovi na chlupu do Řeřišného a popíjeli vše co teklo – mimo vody. Jeden ze sortimentů, který byl v té době levný a dostupný, byla sladká ovocná vína, jimž se dodnes říká lidově čůčo. Napadlo nás zkusit vyrobit něco i doma. Oprášili jsme babiččiny recepty a tak vznikl první ročník této akce,“ vzpomíná na prahistorii Libor Martínek, který je technickým ředitelem Čůčobraní.
„Několik silných jedinců se sešlo v prosinci 1988 v Hostinci u Lidmanů v Machovské Lhotě na ochutnávali naše výplody. Bylo nás tehdy jenom pár, ale rozkřiklo se to, a příští rok už to bylo na sále,“ přidal další pohled do historie hlavní organizátor akce Petr Tyč.
V Machově se odehrálo sedm ročníků, pak se Čůčobraní přestěhovalo na tři roky do Bělého a až do loňska se koštovalo v Suchém Dole, který zažil 19 degustačních nářezů.
„Cílem této akce je nabídnout nejen odborné komisi, ale i návštěvníkům víno z čehokoliv, jen ne z vinné révy,“ připomíná neoddiskutovatelnou podmínku Libor Martínek.
Víno, které získá nejvyšší počet bodů se stane Královnou sklepa s putovní cenou, jíž je jednokřídlý anděl z pohřebního vozu. „Nejvíce se ale všichni těší na vyhlášení Ceny sraček za nejnepoživatelnější čůčo. Odměnou pro vítěze této kategorie je povinnost zkonzumovat na ex sklenici tohoto moku. Dále také obdrží putovní cenu – tou je sádrový trpaslík,“ dodal Libor Martínek, který na dnešní odpoledne zve výrobce domácích vín a všechny ty, kteří mají rádi recesi a dobrou zábavu. Součástí celého veselí je totiž nepřenosná scénka, která je vždy premiérou i derniérou zároveň.