Náročného závodu, který se jel v bývalém povrchovém hnědouhelném dole, se zúčastnilo v kategoriích motocyklů, automobilů a náklaďáků kolem 150 posádek. Bratři Svobodové startovali s oranžovou Tatrou v kategorii nad 7,5 tun. „První den se jelo 15 kilometrů v těžkém terénu, kde se střídal písek s kamenitou tratí a bahnitými úseky. Na nejrychlejší čas v naší kategorii, který byl 15:20 minuty, jsme ztráceli na třetím místě 22 vteřin, za druhým jsme zaostali jen o dvě a půl vteřiny,“ přiblížil nám průběh prvního dne František Svoboda, a vysvětlil, že každému soutěžícímu byl sníman čas elektronicky při projetí startem a cílem. „Na základě umístění z prvního dne se odvíjela pozice na startu ve druhém dni,“ doplnil. To ještě netušil, že necelých 30 hodin po dobře zajetém úvodu skončí naděje posádky na dobré umístěni v nemocnici, a Tatra s číslem 423 se zdemolovanou kabinou na odstavné ploše, kterou se podařilo zajistit spolu s odtahovkou díky kontaktům člena doprovodu Standy Dobroty.


Druhý den ráno před závodem čekalo posádku dotankování, údržba vozu, kontrola pneumatik a přejezd na start vzdálený šest kilometrů od depa. Tentokrát na soutěžící čekalo 216 kilometrů v šesti kolech po 36 kilometrech. První projela Tatra v dobrém čase a z druhého odjela několik stovek metrů, když další jízdu překazil hrozivě vypadající karambol (podrobnosti o něm přinášíme na jiném místě).


Tato nepříjemná zkušenost ale oba bratry od závodění neodradila: naopak je motivovala k dalšímu vyjetí na závodní trať. Na květnové Germany Rallye, jež se pojede u Berlína, si ale kvůli dvojnásobné zlomenině ruky Františka Svobody prohodí role řidiče a navigátora. „Auto budeme mít vylepšeno o další bezpečnostní prvky. Zaměříme se na přímou kontrolu tlaku v každé pneumatice,“ dodal na závěr Václav Svoboda.

Tucet šroubů a čtyři zlomené prsty

Právě vjížděli do druhého z celkem šesti okruhů, které pořadatelé připravili na druhý soutěžní den.


A v tom se to stalo:


„V plné rychlosti došlo k defektu levé přední pneumatiky. Auto se v mžiku stalo neovladatelným,“ vzpomíná po týdnu na dramatické okamžiky řidič František Svoboda, který okamžitě začal více než sedmitunovou Tatru brzdit a snažil se jí zastavit a udržet na kolech. To se však nedalo…
„Auto šlo do smyku napříč závodní dráhou a převrátilo se na na bok u řidiče. Ještě takových 30 metrů jsme jeli po levé straně. Než jsme se zastavili, tak se vůz stačil převrátit na střechu,“ popisuje František Svoboda vteřiny, které mohly skončit ještě mnohem hůře než skončily… Jak se později podle kotoučku z tachografu ukázalo, závodní speciál jel v době defektu rychlostí 125 kilometru v hodině…


„První pocity v kabině? Ptali jsme se jeden druhého jak je. ,Všechno dobrý,’ zněly odpovědi nás obou. Ale při odepínání se z pásu jsem zjistil, že mám pochroumanou pravou ruku,“ vybavuje si bolest pravačky. „Není mi jasné, jak jsem s ní mohl bezpečnostní pás rozepnout. Vašek se odepnul bez problémů a předtím, než mi pomohl ven z kokpitu, přeřízl pás, v němž jsem měl zamotanou levou ruku,“ pokračuje, že ven z kabiny oba členové posádky vylezli předním oknem, které po nárazu vypadlo.


Sotva se oba bratři dostali ven, zastavila na místě nehody první projíždějící posádka, poskytla jim první pomoc, a zavolala organizátorům závodů o odbornou zdravotnickou pomoc. To už se ale začali projevovat následky řidičova zranění. „Začala se mi motat hlava ztrácel jsem vědomí.“
Po chvíli dorazila sanita která odvezla zraněného do 30 kilometrů vzdálené nemocnice Weißenfels. Zde rentgen odhalil dvojtou frakturu ruky, kterou němečtí chirurgové vyřešili během téměř dvouhodinové operace tuctem šroubů na obou přeražených kostech (rentgenový snímek) a následnou týdenní hospitalizací v nemocnici.

Rentgenový snímek. Takto dopadla ruka Františka Svobody

Dvojitá fraktura řidiče ale nebylo jediné poranění, k němuž při nehodě došlo. „Šel jsem večer navštívit bráchu do nemocnice a jen pro jistotu si zašel na rentgen s prsty na pravý ruce, o nichž jsem si myslel, že byly vykloubené. Když se doktorka podívala na rentgenový snímek, tak řekla jen ,Mein Gott’. Ukázalo se, že nebyly vymknuté, ale zlomené – čtyři z pěti,“ ukazuje Václava Svoboda sádru na pravé ruce. Když chirurg, který „šrouboval“ zlomené kosti dokončil svou práci na pravačce Františka Svobody, tak se ještě hodinu věnoval druhému z bratrů, jemuž pečlivě „modeloval“ zlomené prsty do té správné polohy.