Kameny se pokládaly na sucho, malta se mezi ně nedávala. Spojuje je pouze hlína, pohromadě drží přirozenou gravitací.

Ředitel Městského muzea Dobruška Jiří Mach objasňuje, že přesná trasa, kudy kanalizace vedla, není známá, nezachovaly se totiž její plány. Jiná část se objevila již v 90. letech minulého století, při přípravě na budování pěší zóny na náměstí. „Tehdy se udělala sonda napříč celým náměstím a na jednom místě přetínala právě původní kanalizaci. Nyní dělníci narazili na její další větev,“ vysvětluje historik Mach. Je přesvědčen, že kanalizace je dosud nějakým způsobem funkční.

Předci ji vystavěli z placáků, kamenů pokládaných na sucho, které jsou nahoře zakryté kamenným překladem. „Mezi kameny se nedávala malta, spojuje je pouze hlína, drží pohromadě přirozenou gravitací,“ popisuje Mach stavbu. Vysvětluje, že základ kanalizace tvoří i podložní skála, která je v centru města poměrně vysoko. Proto voda neproniká do spodních vrstev země a odtéká. Nad vším je navíc přes metr zeminy a nad ní teprve vede silnice.

„Proboření? Ne nemám strach. To už by se dávno muselo stát. Nemyslím, že by něco takového hrozilo,“ je přesvědčen Mach. Vzpomíná však, že v dřívějších letech, kdy na náměstí parkovaly autobusy, se tvořily na některých místech prolákliny. Riziko zmizelo poté, co vznikla na náměstí pěší zóna. Těleso vozovky navíc tvoří, a tudíž i zpevňuje, kromě asfaltu i řada dalších vrstev.