Jaké vzpomínky na listopad 1989 uchoval biskup královéhradecký Dominik Duka, dostihový žokej a několikanásobný vítěz Velké Pardubické Josef Váňa nebo hradecký rodák, houslový virtuos Jaroslav Svěcený?

Známých osobností z Královéhradeckého a Pardubického kraje z oblasti kultury, církve, sportu i politiky se redakce Deníku ptala, jak prožívaly listopadové události, od kterých toto pondělí uplyne už 19 let.

Někteří pracovali v továrnách, jiní jezdili po závodech, poslouchali Hlas Ameriky, a mnozí z nich ani trochu nevěřili, že se v těch pošmurných podzimních dnech schyluje k něčemu velkému.

Lubomír Franc,
hradecký hejtman
Bydlel jsem tehdy v Broumově a byl zaměstnaný v podniku VEBA. O událostech revoluce jsem se dozvěděl asi v devět hodin večer z rozhlasu, z Hlasu Ameriky. Že by mohlo dojít ke změně režimu, jsem tenkrát nevěřil.


Radko Martínek,
pardubický hejtman
Listopad 89 byl velmi hektickým obdobím, na které nejde zapomenout. Jako kantor na moravskotřebovském gymnáziu jsem byl se studenty účasten besed s vysokoškoláky. Podobně jako v roce 1939 opět dějinami hýbali studenti.

Jaroslav Svěcený,
houslový virtuos
Pamatuji si, že 15. listopadu jsem přiletěl z koncertu. Volali mi známí, a i když bylo dost náznaků už předtím, byl jsem úplně ponořený do hudby. Díky převratu jsem mohl uskutečnit hudební plány, které bych jinak nemohl.

Vladimír Martinec,
hokejová legenda
Bylo to tehdy po zisku mistrovského titulu Pardubic v tehdy ještě československé extralize, po které přišel v nadcházejcícím ročníku soutěže obvyklý útlum. Kluci tenkrát oslavovali a užívali nabytou svobodu i titul.

Dominik Duka,
hradecký biskup
Listopadové události nesu ve svém srdci jako nejkrásnější dny mého života. Od dětství jsem toužil po pádu komunistické diktatury a návratu svobody. Nedověděl jsem se o nich, ale byl při tom. Na Národní třídě 17. listopadu 1989.

Karel Holas,
hudebník, Čechomor
Ten večer jsem byl v jednom pražském kině. Když jsem vyšel ven, nevěřil jsem vlastním očím. Následující dny jsme chodili na Národní třídu. Nečekal jsem ani v nejmenším, že v ty ošklivé podzimní dny dojde ke změně.

Josef Pejchal,
pardubický herec
Chodil jsem v té době do čtvrté třídy základní školy v Českém Krumlově, odkud pocházím, a pamatuji si hlavně tu příjemně rozechvělou atmosféru těch dní. Vzpomínám si, jak skončilo titulování učitelek „soužky“ a „soudružky“.

Martin Filip,
hokejista HCHK
Hrál jsem v té době v Hradci už dva roky hokej za muže. S masérem jsme tehdy z prostěradla vyrobili transparent a ostatními hokejisty chodili na Velké náměstí. Pak jsem na to téma dokonce psal i maturitní práci z češtiny.

Zbigniew Czendlik,
lanškrounský farář
Zdejší revoluci znám jen z vyprávění. Žil jsem tehdy ještě v Polsku, u Katowic, prožíval jsem naše události a myslel jsem si, že Polsko udává rytmus změn, že my jsme centrem změn v Evropě, od kterých se ty další odvíjejí (smích).

Pavel Krejčí,
režisér, moderátor
Pracoval jsem už tehdy v královéhradeckém rozhlasu. Věděli jsme o událostech na Národní třídě, poslouchali Hlas Ameriky. Pamatuji si studentku Míšu Kuchařovou, která nám přišla dát zprávu a ukázat fotografie z Prahy.

Josef Váňa,
žokej
První dny po sedmnáctém listopadu 1989? Právě jsem se vrátil z Německa a postavil jsem se v Praze přímo na Václavák. Bylo tam takových lidí, že jsem se bál, že mě umačkají… (smích). Byla to nádherná doba. (rot, kim)