Život českých krajanů v rumunském Banátu není vůbec lehký. Už šest let do Gerníku, jedné z tamních českých vesnic, vozí pomoc expedice školáků Základní školy Komenského z Nového Města nad Metují. Tamní prostředí a život také zachycují na fotografiích. Ty jsou od pondělí vystaveny v jedné z učeben školy, kde je mohou spatřit všichni zájemci.

Na fotografiích školáci zachytili tváře tamních obyvatel, stařenek, starců, dětí, jejich obyčeje i běžný život. Například jak cestují, neboť mnozí se i v dnešní době přepravují často povozy taženými koňmi. „Je to proto, že v Gerníku mají políčka daleko od svých domovů a musí svážet úrodu. Jinak to nejde. To v jiné české vesnici Eibentálu, vzdálené jen kousek, lidé pole nemají, protože pracovali v dolech na antracit a na azbest, a je to velký rozdíl. Mají jen zahrádky u domů a dobytek nemají skoro vůbec," říká zástupkyně ředitele školy Irena Kupková, která s dětmi do Rumunska jezdí.

Šestnáct kilometrů se jede hodinu

Snímky také ilustrují prostředí vesnic nebo cesty. Když tam našinec přijede, je to jako návrat o sto let zpět. Cesty jsou nezpevněné, spíše jako naše polní. „Kromě Svaté Heleny, která je šest kilometrů od Dunaje, tak do ostatních vesnic vedou jen nezpevněné cesty. Do Gerníku sice cestu před šesti, sedmi lety postavili dokonce z peněz Evropské unie, ale dnes tam už není. Měla tak slabý asfaltový povrch, že za dešťů a během zimy ji to spláchlo. Proto je opravdu těžké se tam dostat. Takových šestnáct kilometrů se jede hodinu," líčí Irena Kupková.

Obživu nemají krajané v Gerníku lehkou, žijí převážně z toho, co jim dají jejich políčka. Některé snímky školáků dokládají, v jakých podmínkách krajané úrodu zpracovávají třeba v mlýnech, vypadajících jako ze skanzenu. V Banátu však stále slouží svému účelu.

„Jsou zde zachyceny Vodenice, což jsou mlýny, na kterých si místní melou obilí. Leží kousek od Gerníku a sváží se do nich obilí a kukuřice. O mlýnky se průběžně starají jednotlivé rodiny, mají to na střídačku, a musí je udržovat, protože je to zdroj jejich obživy, aby bylo úrodu kde umlít a získat mouku. Když jsme tam byli, děti si to samy zkusily. Přímo v Gerníku je také jeden mlýn, který je funkční, ale na tom potoce jich je celá kaskáda," líčí kantorka.
Snímky zachycují také hřbitov a náhrobky, které dokládají třeba úroveň češtiny. Ta je na nich totiž často špatně gramaticky psaná. „Proto je dobře, že do Banátu jezdí čeští učitelé a působí v jednotlivých vesnicích. Je však velká škoda, že ministerstvo nyní počet učitelů omezuje a sdružuje jednoho učitele na dvě vesnice. To tamní češtinu, která je špatná, poškodí. Je to nesmyslné, protože v zimě tam kvůli sněhu nejde přejíždět přes hory z jedné vesnice do druhé. Vesnice jsou pak hodně odříznuté," upozorňuje Irena Kupková.

Hřbitovy v Gerníku jsou také dokladem, jakého věku se krajané dožívají. Je neskutečně nižší oproti České republice. „Pomoc pro tamní obyvatele byla dříve nedostupná. Nebo jak pracovali celý život na polích, neplatili sociální a zdravotní pojištění, tak k doktorovi nepůjdou, takže je to velký problém," uvádí novoměstská kantorka.

Novoměstští proto do Gerníku každoročně přiváží pomoc, která spočívá nejen v ošacení, které obyvatelé Nového Města darují ve sbírce, ale také ve zdravotnických prostředcích, obvazovém materiálu či základních lécích. „Je to pro ně obrovský dar. Takovému ibalginu tam babičky říkají růžové lentilky, ale takové léky, které jim uleví od bolesti, si tam ani nemohou koupit. Skutečně na ně nemají nebo se k nim kvůli vzdálenosti nedostanou," vysvětluje Irena Kupková.

Dbají tradic, nosí kroje

Snímky vystavené ve škole představují také některé obyčeje. Jedním z nich je květnový církevní svátek, při němž průvod putuje po křížcích a koná se bohoslužba. Zachyceno je i několik dětí, které měly zároveň s tím svaté přijímání.

„Byl to pro ně obrovský zážitek, byly ustrojeny nádherně v krojích. Lidé tam vůbec chodí do kostela v krojích. Oproti jiným vesnicím, kde se kroje moc nenosí, se v Gerníku tradice zachovávají nejvíce. Naše děti, když tam přijedeme, tak vidí střípky historie," dodává učitelka.

Praktická ukázka krojů je k vidění i na výstavě „Ženy v Gerníku mají v truhlách nejen různé kroje pro různé příležitosti, to je přesně dané, ale mají třeba i stovky šátků. Českých vesnic je v Banátu šest a ženy z jednotlivých vesnic se od sebe poznaly okamžitě podle toho, jak měly otočeny cípy šátků pod bradou. Gernický kroj má šátek mírně přehnutý přes uši a cípy šátku jsou otočeny směrem nahoru. Musely mít skutečně šátky dobře naškrobené, aby držely," dodává Irena Kupková.

Snímky v Gerníku pořizují novoměstské děti v rámci mezinárodního projektu Děti dětem. Příští rok se chystají na expedici do Banátu už posedmé. Nyní bude škola žádat o finanční podporu na projekt a cestu Královéhradecký kraj. Kromě toho projekt podporuje město a řada sponzorů.

Školáci během expedic nejen fotografují a poznávají život krajanů, ale také pracují na různých projektech, které pomohou zaznamenat tamní kulturu a zvyky. Spolu s dětmi v Gerníku tvořily třeba česko-banátský slovník či zpěvník zapomenutých písní.