„Rozhodli jsme se, že letošní ročník už bude poslední. Soch máme po obci a okolních místních částí dost, a chceme nyní vymyslet nějkou jinou zjímavou podívanou pro lidi,“ říká starosta obce Josef Kačer. „Myslíme si, že jsme tu naši míru naplnili. Poměrně jsem se sochami v širokém okolí zviditelnili a tímto ročníkem končíme,“ dodal starosta s tím, že novým cílem je vymyslet akci, do níž by se zapojili hlavně děti.

Tématem letošního dřevořezbání byly pohádkové postavy, které budou poté rozmístěny po obci rozšíří řady soch, jež zde vznikly v předcházejících čtyřech ročnících. Proto pod přístřeškem na hřišti řetězy motorových pil vdechly život špalkům, jež se během dvou dnů proměnily ve vodnici s kaprem, čerta, skřítka, ježibabu a dva medvědy.

„Mělo nás být původně šest, ale kolega onemocněl. Proto jsem dělal dva medvědy, aby počet zůstal zachován,“ usmívá se Jan Paďour nad vousy spletenými do dvou copánků.

Na jednom z jeho medvědů se během procesu zrodu objevila prasklina. „To jsou skryté vady, Může to být zarostlá mrazovka, nebo ho líznul blesk. Jak se strom brání, tak se to zacelí slabou vrstvou kůry a přijde se na to až v průběhu řezání,“ vysvětluje Paďour. „Jasan je v tomhle navíc prevít praskavý, takže schnutím se to ještě asi zvětší,“ dodává, řezbář, který má nejradši k práci dubové dříví. „Ale i jasan je krásný, barevný materiál. Je tvrdý a houževnatý, spíš než na sochy je vhodnější n sportovní nářadí,“ říká, a jako příklad udává někdejší slávu jasanových lyží.

Hotové sochy teď najdou dočasný domov ve staré hasičské zbrojnici, kde přes zimu vyschnou a natřou se nátěrem s olejem a voskem.

„Tím dostanou patinu zároveň se ochrání proti vodě,“ vysvětluje starosta Kačer, který se i v případě potřeby umí postavit i k případnému vyspravení sochy. „Když při vysychání prasknou, tak udělám klíny, vylepím to, vytmelím a je to,“ říká starosta, který k řezbaření také přivoněl.