Pro mnohé už nepohyblivé seniory, kterým jejich rodina už nemůže zajistit adekvátní odbornou péči, bývá často domov důchodců vysvobození, i když odborníci tvrdí, že domácí prostředí je nenahraditelné. Senior je ale obvykle doma dlouhé hodiny zcela sám a to rozhodně nepřispívá k dobrému stavu jeho psychiky.


V současné době je v náchodském okrese sedm domovů důchodců, a to v Náchodě, České Skalici, Teplicích nad Metují, v Malé Čermné, v Polici nad Metují, v Hronově a v Novém Městě nad Metují. Kromě toho jsou v okrese i Domy s pečovatelskou službou, které jsou však určeny spíše pro pohyblivé a samostatné starší lidi.


Čekací lhůty na místo v domově důchodců jsou různé podle obsazenosti domova. Drtivá většina těchto zařízení přijímá po uvolnění místa seniora, jehož zdravotní stav vyžaduje trvalou péči. I když má někdo žádost deset roků, ale je relativně zdravý, přednost má ten nesoběstačný. V žádném z domovů důchodců nepřijímají žadatele ihned.


„Je to služba pro potřebné, kteří se už o sebe nedokážou postarat,“ řekla nám pracovnice Domova pro seniory Oáza v Novém Městě nad Metují. V Domově důchodců Na Třešňovce v České Skalici žije v současné době přibližně stovka seniorů. Toto zařízení je už moderní a dobře vybavené. S pobytem v domově vyjádřila nedávno spokojenost i nejstarší obyvatelka města Antonie Karlová, která oslavila sté narozeniny. „Já jsem tady spokojená. Dobře se tu o nás starají a kam bych taky už ve svém věku chodila. Mám tady i kamarádku a je mi tu dobře,“ svěřila se Deníku stoletá stařenka.
Náchoďanka Jiřina Nováková, která bude mít za nedlouho osmdesát roků má však k těmto zařízením vyhraněný a dost negativní postoj. „Bydlím v garsonce a dokážu se o sebe dost dobře postarat. Když něco potřebuju, tak zavolám synovi. Myslím si, že domov důchodců je už konečná stanice, že se tam chodí umřít. Věřím, že kdybych onemocněla, tak se o mě rodina postará,“ myslí si náchodská obyvatelka.


Za žádnou cenu by své rodiče do domova důchodců nedala Jana Kejzlarová z Červeného Kostelce. Ta dosloužila svému otci až do jeho smrti. Nyní se stará o svou starou maminku a je připravena o ni pečovat také až do konce. „Připadá mi to úplně normální. Kdybych rodiče někam dala, nesrovnala bych se s tím. Nedávno jsem musela na chvíli dát máti do hospicu, protože jsem jsem byla v nemocnici. Přestávala jíst a bylo to pro ni traumatické, i když se o ni hezky starali,“ prozradila Kejzlarová. Ta se starala čtyři roky o svého otce a teď už tři roky o matku. „Je to pro mě sice zátěž, ale doma je doma. Když jsem na tom před lety nebyla zdravotně dobře, také se o mě rodiče starali,“ poznamenala Kejzlarová, která sama bojuje se zdravotními problémy. Přesto si myslí, že zvolila dobře. Lidi, kteří dají své rodiče do domova důchodců, neodsuzuje, ale na věc má jiný názor. „Ti lidé by museli ve svém životě hodně slevit a ne každý to dokáže. Myslím si, že i kdybych měla vlastní rodinu a pracovala, tak bych rodiče nemohla nikam dát. Prostě bych to pomyšlení nezvládla,“ dodala Jana Kejzlarová.