„Na začátku jsem pracovala s jedním z doktorů a pomáhala mu. Podávala mu nástroje, zvala lidi k odběru a vedla evidenci. Doktoři se ale postupem času museli vrátit do nemocnice, a tak jsem jejich práci převzala. Dnes už odebírám vzorky přímo já,“ vysvětluje Dominika, jakou práci zde ona a další čtyři studenti zastávají. A také dodává, že virus není ani zdaleka to jediné, co jim dělá starosti. S nepříjemným odebíráním vzorků je totiž potřeba se pořádně poprat, někdy bohužel doslova.

„Především na začátku byli lidé velmi pokorní a vděční. Teď je to ale úplně jinak. Jednou mi dokonce pán dal takovou facku, až mi odlétly brýle z hlavy,“ přiznává Dominika. Ačkoliv se snaží pacienty před samotným výtěrem varovat, každou směnu ji přilétne alespoň jedna facka nebo kopanec. Těžší práce je i s dětmi, těm ale medici vymýšlejí nejrůznější hry. V jejich speciálním oblečení to jde samo, hrají si s nimi totiž na kosmonauty. Některé děti jsou tak statečnější než dospělí.

O tom, jak je celý proces nepříjemný, ví Dominika svoje. „Sama jsem měla těžký průběh této nemoci. Tři týdny jsem ležela doma a bylo mi opravdu zle. Byla jsem slabá, všechno mě bolelo a hodně jsem kašlala. Nevydržela jsem ani půl hodiny vzhůru a denně spala i dvacet hodin,“ popisuje Dominika. Když mají teď pacienti obavy, aby ji nenakazili, jenom se usmívá. V příštích týdnech by ji totiž pořád měly chránit protilátky.

Velké příkoří zdravotníkům v první linii způsobují i již zmíněné speciální obleky. „Obléknout se do zdravotnického obleku mi trvá asi deset minut. Na sobě ho mám denně čtyři a půl hodiny a celou tu dobu nemůžu jíst, pít ani odejít na záchod,“ popisuje Dominika další z obtíží, které se sebou přináší právě zdravotnický skafandr. „Navíc má oblek dvě vrstvy, takže i teď na podzim je v něm hrozné teplo.“

I přes tuto těžkou situaci je Česko stále plné studentů s chutí přiložit ruku k dílu. Když se Dominika na jaře přihlásila nemocnicím jako dobrovolnice, byla teprve ve druhém ročníku na hradecké medicíně. Povinnost pomáhat se na ni tedy ještě nevztahovala, přesto neváhala. Znalostí má dost, a tak nevidí důvod, proč se nesnažit pomoci.

Tereza Stará, Tomáš Kulhánek