Třeba v odvětvování kmene na čas. Dřevorubci se zapotili, protože kmen museli také otočit o sto osmdesát stupňů a kdo špatně ořezal kolíky, tomu se strhávaly trestné body. Žádnou legrací nebylo ani přesekávání polena napříč či na sílu náročná nakládka dřeva na valník. V Adršpachu, kde si podle místních dřevorubců každý správný chlap musí sám nadělat palivo, aby se doma ohřáli, to je prý základní disciplína. Vrcholem souboje mezi třemi finalisty pak byla královská disciplína kácení kmene na přesnost. Když se kácí v lese, je to prý dennodenní rutina a strom si při pádu mohou často řídit z jedné strany na druhou, neboť si těžiště připraví, jak chtějí. Na soutěži je to však prý více o náhodě a o štěstí.

„Jsou to stále nejtvrdší dřevorubecké závody v republice. Není to sranda se jich zúčastnit," usmíval se hlavní organizátor závodu Pavel Cohla.

V disciplíně odvětvování kmene proti sobě soupeří vždy dva dřevorubci. Tentokrát to byli i dva místní bratranci Ondřej Jirmann, loňský vítěz soutěže, a Jakub Vajda, kteří spolu navíc dříve v lese pracovali. Zápolili spolu po celé klání, a že by to byl bratrovražedný souboj, to se prý říci nedá. „Bereme to sportovně. Když vyhraje Kuba, budu šťastný," řekl Ondřej Jirmann. Jakub Vajda dodal: „Je to vzájemná radost, hlavně aby jeden z nás dopadl dobře."

Nakonec Ondřej Jirmann obhájil loňské vítězství a Jakub Vajda skončil druhý. Třetí místo obsadil Michal Novák, který v minulosti už také zvítězil.

„Titul zůstal v Adršpachu a první tři místa v broumovském výběžku," informoval Pavel Cohla.

Ondřej Jirmann, který je místním hajným a pracuje na trutnovské lesnické škole, sdělil, která disciplína pro něho byla nejnáročnější: „Přesekávání polena. Protože už v lese tolik nedělám, tak nemám takovou výdrž a mám pocit, že mi odejdou ruce."

Letos bylo startovní pole volné, nebylo omezeno počtem soutěžících, který tak dosáhl rekordu mezi dosavadními sedmi ročníky. Celkem se v boji o titul největšího borce mezi dřevorubci utkalo 23 závodníků. Do klání šli s kuráží nejen místní dřevorubci z regionu, dorazili také ze Šumavy, Jizerských hor, Krkonoš či Orlických hor. Nejdelší cestu absolvoval dřevorubec z Kvildy, a to 370 kilometrů.

Soutěžní disciplíny se letos mírně změnily. „Při soutěži v odvětvování se musela používat i lopatka a kmen se musel otáčet. Z druhé strany byly připraveny ještě další dvě větve, které závodníci museli zaříznout. Ještě více jsme to posunuli, aby disciplína byla co nejblíže skutečné práci v lese," vysvětlil Pavel Cohla.

Za divácky atraktivní podívanou stojí neskutečné množství práce, a to až sedm set hodin. Přípravy na další ročník začínají okamžitě po skončení soutěže. Intenzivní práce na celé organizaci závodů pak probíhá už od srpna.

„Závody mají svoji kostru, ale snažíme se, aby tady návštěvníci viděli stále zajímavé věci. Snažíme se program obohatit o něco jiného, aby se lidé měli na co dívat i mimo závody. Letos to byl třeba pojízdný katr, špalíčkovač, vyvážečka, železný kůň a řada dalších zajímavostí. Měli jsme tady sokolníky, tahání s koněm," doplnil Pavel Cohla.

Zajímavostí je i tradiční zápolení v sekání dříví mezi starosty Teplic nad Metují a Adršpachu. „Je to taková legrace. Nevadí mi to, kdyby ano, tak do toho nejdu," uvedl teplický starosta Milan Brandejs.

Jediné, co diváky v sobotu možná trochu odradilo, bylo počasí, neboť pršelo a zem byla rozbahněná. „Jsme v Adršpachu a počasí je nevyzpytatelné. Je to ale dřevorubec a nejsme z cukru," usmíval se přesto Pavel Cohla. Jde totiž o setkání dřevorubců, dobrou partu a náladu.

Závody dřevorubců se konaly už posedmé, ale tradice jejich setkávání vznikla už před šestnácti lety. Organizátor soutěže Pavel Cohla se tenkrát prostě chtěl potkat s kamarády. Protože v lese nebyl při práci čas, domluvili se a sešli se v zimě. Nejprve jich bylo dvanáct, rok od roku jich ale přibývalo. A když jich bylo už přes šedesát a nevešli se ani do té největší hospůdky v Adršpachu, řekli si, že udělají závody a pobaví se. Po náročné práci v lese si to prostě zaslouží.