Nebylo cesty ven

Paní Vlasta svoje vrásky kolem očí a úst už dávno neřeší. “Špatně jsem se vdala,“ vzpomíná. “Můj muž byl opravdu zlý. Sám hodně cestoval, jezdil do lázní, já nebyla ani v Praze. Trápila jsem se celý život, protože cesty ven nebylo. Odtud všechny ty vrásky.“ Muž, na kterého paní Vlasta nevzpomíná s láskou, zemřel před osmnácti lety. Selhalo mu srdce. “A mně začaly nejlepší roky života,“ říká bez potřeby komukoliv cokoliv vysvětlovat, omlouvat se, obhajovat se. “Ze dne na den jsem se naučila obsluhovat plynový kotel, koupila jsem si automatickou pračku, kterou můj muž považoval za zbytečnost, a můj vnuk mi pořídil mobilní telefon, abychom o sobě pořád věděli.“

Paní Vlasta si se všemi technickými záležitostmi poradila rychle - věděla, že jí dávají svobodu i tolik důležitý kontakt.

Ilustrační fotografie.
Šmejdi okrádají hořické seniory

“Starý člověk samotou trpí. Jsem ráda, že můj manžel už není součástí mého života, ale o úplnou samotu nestojím - a bojím se jí. Hlavně kvůli zdraví. Když k chození po baráku potřebujete hůl, jste zranitelná a tak trochu bezmocná,“ vysvětluje nad svým facebookovým profilem, na kterém má sedm přátel. Přesněji - přítelkyň, které jsou na tom s pocity a zdravím velmi podobně. “Většinou se známe ještě z mládí, žijeme tady ve vesnici od dětství. Píšeme si přes messenger, jak se máme, občas se domluvíme, že si navzájem nakoupíme, a plánujeme výlety.“

Všichni nablízku

Paní Vlasta se svými kamarádkami už vyrazila na Nové Hrady, na litomyšlský zámek, do Hradce Králové, kde kdysi žila její matka, a sní o moři. „Třeba ho nikdy neuvidím, ale netrápím se tím. Jsem ráda, že mám na facebooku všechny svoje blízké, pořád na dosah.“

Přijímací zkoušky.
Vyzkoušejte si přijímačky na střední školy. Nabízíme druhý test z matematiky