V knize Zvládej překážky vypráví svůj příběh onkologické pacientky. Coby optimisticky založeného člověka s velkou dávkou temperamentu, který se věnuje sportu a jí vyváženou stravu, v ní v minulých dnech vyvolal zděšení a pobouření mediálně propíraný pohled herce Jaroslava Duška na pacienty, kteří s touto zákeřnou nemocí bojují. „Absolutně neví, o čem mluví. Mezi onkologickými pacienty jsou i mladé maminky malých miminek. Opravdu věří, že ony nemají rády život?“ říká autorka knihy.

Jsou to přesně tři roky, kdy jste se tu hrozivě znějící diagnózu dozvěděla. Jak člověk tuto ledovou sprchu přijme?
V prvé řadě je to šok! Do této chvíle jste přesvědčený, že se vás onemocnění rakovinou netýká. Bum, najednou to je tady jako blesk z čistého nebe. Pohltí vás naprostý pocit zmatku, beznaděje a bezmoci. Zejména pokud je zjištěný nádor zhoubný. Zpracovat, přijmout a vyrovnat se s oznámením diagnózy onkologického onemocnění stojí hodně sil. Dle mého názoru se jedná o nejtěžší a nejnáročnější moment v celém procesu léčby. Nemalou roli zde hraje i velmi malá informovanost laické veřejnosti. Já si tento těžký začátek ulehčila tím, že jsem pro sebe děsivé a strach nahánějící slovo rakovina změnila na vetřelce. Nazvat si rakovinu vlastním, pro pacienta přijatelnějším názvem mohu vřele doporučit. Mně osobně tato maličkost velmi pomohla.

Asi to zní hloupě, ale dá se na rakovině najít něco pozitivního? Dala vám něco dobrého pro život, co byste třeba bez ní neobjevila?
Určitě ano, rakovina mi dala mnoho dobrého a pozitivního. Ve chvíli, kdy jsem začala onemocnění rakovinou vnímat jako životní výzvu, se mi před očima otevřel zcela nový svět. Věci všední, běžné a do té doby bezcenné získaly závratnou hodnotu. Onemocnění mi pomohlo najít vnitřní sílu, odhodlání a odvahu učit se a poznávat nové věci. To je ten zázrak života, kdy i závažná nemoc nás může posílit a posunout někam dál, kam bychom se jinak neodvážili. Přiměje nás přemýšlet nad smyslem života a jeho naplněním. Měla jsem také možnost poznat i spoustu skvělých lidí mezi lékaři a pacienty.

V jaké fázi léčby vás napadlo, že si své pocity a prožitky nenecháte jen pro sebe a napíšete o nich knížku?
Už v době chemoterapií jsem si uvědomila, kolik mylných a nepravdivých informací koluje mezi laickou veřejností. Například ne každému pacientovi vypadají vlasy. Ani chemoterapii a ozařovaní nemusí každý pacient podstoupit. Velkou roli hraje to, zda je objevený nádor zhoubný či nikoliv, v jaké části těla se nachází a mnoho dalších faktorů. Obor onkologie je opravdu velmi složitý a náročný. Každý pacient je samostatná jednotka a každému je průběh léčby šitý na míru na základě mnoha odborných vyšetření. Měla jsem stále větší potřebu toto všechno na základě vlastních zkušeností předat dál. V únoru 2021 jsem napsala prvotní článek Onkologická léčba očima pacienta. Ten jsem konzultovala s mojí ošetřující lékařkou. Té se článek moc líbil a podpořila mě s jeho zveřejněním. Dalším impulsem byla i má kamarádka, která si stejným onemocněním prošla před několika lety a byla ochotná se mnou o všem otevřeně mluvit. To mi pomohlo rakovinu vnímat jako jakékoli jiné onemocnění. Svoji knihou chci nabídnout tuto pomocnou ruku dalším pacientům a jejich blízkým.

Je kniha Zvládej překážky jakousi „kuchařkou“, která může podobně zasažené pacienty navést na správnou cestu, jak se s nemocí popasovat a zaujmout k ní postoj? Zkuste zmínit z vašeho pohledu nejdůležitější zásady, kterých se je třeba držet…
Nejtěžším okamžikem je vyrovnat se s oznámením diagnózy rakoviny. Podle mě se vše odvíjí od toho, jaký postoj zaujme jednotlivý pacient v dané situaci. Máte jen dvě možnosti. Buď budete nad sebou brečet v koutku a litovat se, nebo se vzepřete a ukážete tomu „vetřelci“, kdo je tady pánem. Rozhodnutí je pouze na vás a nikdo to za vás nerozhodne a neudělá. Snažím se svojí knihou podat důkaz o tom, že diagnózou rakoviny život nekončí, pokud je odhalena včas. Naopak je možné rozvíjet a obohacovat svoji osobnost, jsme-li ochotni se otevřít novým věcem. Chci zdůraznit, jak důležité jsou pozitivní přístup a aktivita samotného pacienta, které pomáhají odpoutávat myšlenky od nemoci, což napomáhá procesu uzdravení.

Co vám pomohlo odpoutat od nemoci své myšlenky?
Každý pacient si musí najít svůj vlastní zdroj vnitřní síly a energie podle svých fyzických a psychických možností. Pro mne to je sport, pobyt v přírodě a poznávání nového. Pokud někomu dělá dobře malování obrazů, rybaření nebo šití, tak nechť dělá tyto činnosti. To má každý ve svých rukou. Každý pacient je samostatný jedinec a je pouze na něm, pro co se rozhodne, co mu dodá tolik potřebný optimismus a sílu. Z besed v minulém roce mám také zkušenost, že pacienti, kteří jsou ochotni o svém onemocnění otevřeně mluvit, se s léčbou a vším s ní spojeným vyrovnávají lépe. I jejich okolí nabízí místo lítosti, která nikomu nepomůže, cílenou pomoc v podobě nákupů, úklidu, vaření a jiných pro zdravého jedince běžných činností, které jsou v době hlavně chemoterapií pro pacienta ohromnou zátěží. Je také potřeba se smířit a vyrovnat s možnými trvalými následky onkologické léčby, tak jako po každém jiném závažném onemocnění. Musíme si uvědomit, že chemoterapie a ozařování jsou pro náš organismus velkou zátěží, avšak nutností. Jsem přesvědčena, že v léčbě onkologického onemocnění jsou na prvním místě lékaři specialisté v čele s onkology a moderní medicína. Všechny alternativní a jiné způsoby léčby osobně vnímám pouze jako doplňkovou léčbu po konzultaci s lékařem. Zvláště v případě zhoubného nádoru.

Kniha je rozdělena na dvě části: na samotnou léčbu a vaši nově objevenou zálibu - vydávat se za studánkami. Jak vás napadlo jít po stopách životadárné tekutiny v krajině?
K hledání studánek v přírodě mě inspirovala moje ošetřující lékařka, která se pěší turistice spojené s hledáním studánek a pramenů potoků, říček a řek věnuje delší dobu. Pobyt v přírodě mě posiloval po fyzické stránce. Vymýšlení tras s vyhlédnutými studánkami zaznamenanými na mapě a psaní článků o těchto výpravách zaměstnávalo hlavu a odpoutávalo myšlenky od nemoci. V době léčby jsem se samozřejmě vydávala za studánkami jen v okolí mého bydliště vzhledem ke zdravotnímu stavu. Během těchto výprav jsem měla možnost poznat spoustu úžasných míst v našem kraji, o kterých jsem dříve neměla ani tušení. Až nyní si uvědomuji, v jak nádherném kraji s krásnou přírodou žijeme. Potvrdilo se mi, jak se často ženeme za poznáním celého světa a skvosty ukryté prakticky za humny nevidíme.

| Video: Youtube

Začátkem července pobouřil část veřejnosti výrok herce Jaroslava Duška, že rakovina je volbou lidí, kteří nemají rádi sami sebe, potažmo život. Co vy na jeho prohlášení říkáte - nepůsobíte dojmem člověka, který nemá rád život, a přece u vás propukla?
Výrok herce Jaroslava Duška ve mně vyvolává zděšení a pobouření! Rakovinou může onemocnět každý z nás… Věřím, že jsem optimisticky založený člověk s velkou dávkou temperamentu. Téměř celý život se věnuji sportu. Mám vyváženou stravu. Jím dostatek ovoce i zeleniny. Nekouřím a alkohol piji jen příležitostně v zanedbatelném množství. Navzdory těmto skutečnostem se mi onkologické onemocnění nevyhnulo. Mám za sebou chemoterapie, ozařování, potřebné operace. Akutní doba léčby trvala 21 měsíců, které byly velice náročné po stránce psychické i fyzické. Měla jsem po celou dobu léčby možnost vidět i ostatní onkologické pacienty. V současné době docházím na pravidelné kontroly. Panu Duškovi bych ráda vzkázala: Prosím, přestaňte šířit takovéto nesmysly! Absolutně nevíte, o čem mluvíte. Mezi onkologickými pacienty jsou i mladé maminky malých miminek. Opravdu věříte, že ony nemají rády život? Já ne! Věříte, že starší pacienti nemají rádi život? Naopak, starším pacientům dodávají vnoučata a pravnoučata odvahu a kuráž se onemocnění vzepřít, aby si je ještě alespoň krátkou dobu užili. Každý onkologický pacient během léčby musí vynaložit obrovské úsilí, aby tuto náročnou a zdlouhavou léčbu zvládl! Opravdu chcete tvrdit, že tito odvážní lidé plní odhodlání nemají rádi život? Pane Dušku, prosím, přestaňte šířit tyto nehorázné lži! Věnujte se raději herectví, za které vás lidé mají rádi a váží si vás.

Měla byste pro čtenáře nějaký vzkaz či radu?
Aby věnovali pozornost prevenci a přistupovali k preventivním prohlídkám zodpovědně. O co dříve je onemocnění odhaleno, o to větší je šance na uzdravení. Začněme o rakovině a její léčbě otevřeně a věcně mluvit. Občas mám dojem, že se tomuto tématu záměrně vyhýbáme a děláme, jako by žádná rakovina neexistovala. Tím, že budeme nadále před tímto závažným onemocněním strkat hlavu do písku a utíkat před ním, tak rozhodně nezmizí. Naopak bude nemocných stále přibývat. Mým osobním mottem je: „ Překážky jsou od toho, aby se překonávaly“. Pokusme se tedy chápat osvětu o onkologickém onemocnění a jeho léčbě jako naši společnou překážku, kterou je potřeba překonat. Přeji všem pevné zdraví a nemocným brzké uzdravení.