Bohoslužba začne od 16 hodin v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově. V opatském chrámě je pohřben první královéhradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka.

Kazatel v Broumově a v Polici

První královéhradecký biskup byl celoživotně spjat s benediktinským řádem. Narodil se v roce 1618 v Rajhradě jako syn klášterního purkrabího Václava Sobka a manželky Salomeny Sobkové. Studoval benediktinské klášterní školy v Rajhradě a Broumově a do téhož řádu vstoupil v roce 1638. Na kněze byl vysvěcen o rok později, v roce 1639. Stává se úspěšným kazatelem v Broumově a Polici. Kromě toho zastává funkci provizora obou klášterů a vyučuje na broumovském gymnáziu. Jeho kariéra nabírá obrátky po jmenování opatem u slovanských benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském v roce 1649 a posléze ve Svatém Janu pod Skalou v roce 1651. Přestože se nejednalo o prestižní kláštery, svojí pílí a ekonomickou rozvahou staví obě instituce na nohy. Obnovuje konventní kostely a ve Svatém Janu rozvíjí kult sv. Ivana, poustevníka. Napsal o něm spis Život sv. Ivana.

Postupně získává další funkce v diplomatické sféře, je ustanoven tajným císařským radou a zplnomocněným dohlížitelem emauzského kláštera. Kardinál Arnošt Vojtěch Harrach ho jmenoval konsistorním radou. V roce 1657 se stal členem komise pro opevnění měst pražských. Hlavní zásluhy si získal v komisi vizitační, ta měla podat popis a výměru českých krajů a stanovení zemských hranic.

Jmenoval ho císař Leopold I.

Proto když se začíná uvažovat o zřízení biskupství v dalších českých městech, stává se jedním z možných kandidátů. V roce 1659 je císařem Leopoldem I. skutečně jmenován prvním královéhradeckým biskupem. Cesta ke skutečnému převzetí úřadu však byla ještě dlouhá. Odpor měšťanů obávajících se o zkrácení svých práv a nedostatečné ekonomické zajištění diecéze celý proces oddálily ještě o dalších pět let. Královéhradecká diecéze byla papežem Alexandrem VII. zřízena na konci roku 1664. Sobek přijal biskupské svěcení od kardinála Harracha 15. března 1665 v pražské katedrále sv. Víta a slavnostní intronizace na hradecký biskupský stolec se konala 29. července 1665. Ani po tomto datu však biskup v Hradci nesídlil a úřadoval ze svého zámku v Chrasti.

Věnuje se obnově katolické víry, zve jezuitské misionáře a světí řadu klášterních chrámů. Už od dřívějších dob se staví za mírný postup rekatolizace pomocí disputací a osobního příkladu, rázně odmítá její násilnou formu. Vyniká také jako literát a podporovatel umění.

Po uprázdnění pražského arcibiskupského stolce byl v roce 1668 jmenován patnáctým pražským arcibiskupem. Zemřel ve věku 57 let, dne 29. dubna 1675 uprostřed činorodé práce. Jeho srdce bylo pohřbeno ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta v Praze, vnitřnosti uloženy v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě a tělo pak převezeno k pohřbu do Broumova.Luděk Bárta,

Biskupství královéhradecké