Když přišel Aleš Černý o řidičský průkaz a začal jezdit na kole, netušil, že ho tím život nasměroval novým směrem. Nejprve shromažďoval a zprovozňoval stará kola pro organizátory metalového festivalu Brutal Assault v Josefově, kam se každoročně sjíždějí tisíce fanoušků tvrdé hudby z celého světa. Záhy začala přibývat vozítka všemožných tvarů a konstrukcí.

V Divokolárně sestavuje a vytvářím divokola z vyhozených kousků. Jezdí pro ně na sběrný dvůr nebo mu je lidé vozí přímo sem. „Pokud jdou opravit nebo jsou něčím zajímavá, zachovám je tak, jak jsou. Pokud ne, rozřežu je a udělám z nich dvoukolo, trojkolo nebo třeba sajdkáru. Jde o to, aby mohla nadále sloužit,“ říká devětačtyřicetiletý člen josefovské umělecké komunity tvořící a vystavující v historických kulisách tereziánské pevnosti, kterou zároveň opravuje.

Jeho nový koníček vznikl tak, že přišel o řidičák a začal jezdit na kole. „Jsem bývalý motorkář a řídítka jsou spojující prvek s tím, co jsem začal dělat. Z Prahy jsem do Josefova před lety přišel spolu s festivalem Brutal Assault. V první fázi jsem festival „mobilizoval“, aby se tady dalo jezdit na kolech. To byl původní hybný moment,“ vzpomíná Černý.

Žena bodla partnera nožem.
Opilá žena bodla po hádce partnera nožem. Může jít až na deset let do vězení

Bicykly a postupně i roztodivná vozítka vytvořená ze starých kol se stala jedním z charakteristických prvků festivalu. Nejenže baví fanoušky, ale výrazně usnadňují organizaci monstrózní akce, která na pár dní mění Josefov v hlavní město světového metalu.

„Vypadá to, že je tady všechno kousek, ale některé části areálu jsou neprůchozí a musí se poměrně dalece objíždět. Je to dané i architekturou pevnosti. Výrazně to ulehčuje a zrychluje přípravu festivalu i shon během něj,“ potvrzuje vyučený zámečník.

Dnes váhá s označením profese, které se věnuje. Na internetových stránkách umělecké kolonie Bastion IV je označen jako všeuměl. „Občas o mě píšou, že jsem umělec, architekt nebo výtvarník. Uznávám, že někdy to tak může působit,“ usmívá se Černý.

Za zhruba deset let nashromáždil přibližně pět až šest stovek kol, včetně bicyklů z první republiky. Z části z nich jsou exponáty výstavy v prvním patře josefovské galerie Prachárna, kde jsou k vidění stroje s ohýbanými řídítky zvanými berany. Před kolárnou jsou rovněž shromážděná kola značky Sobi 20.

V dílně Aleše Černého pracují i žáci ze Střední školy řemeslné v Jaroměři. Mladí řemeslníci dávají jeho práci další rozměr. „Má to určitou míru zábavnosti, takže to mladé láká. Jsou to kluci, které kola zajímají, sami na nich hodně jezdí. Jsou z oboru, takže je přitom i trochu vzdělávám, mají vlastní nápady, zkrátka se mi s nimi dobře pracuje,“ říká s tím, že pořádá také workshopy a vzdělává tak nejen učně, ale všechny, kteří se o to zajímají.

V polském Klodzku otevřeli nový obchod nejen pro kutily.
Dům, byt i zahrada. Češi objevují v Kladsku nový obchod pro kutily. Podívejte se

„Mohou se u nás naučit obsluhovat svářečku a pracovat s ní, případně si něco vytvořit,“ dodává a zamýšlí se nad otázkou, jakou má jeho činnost ekonomickou rovinu. Jeho výtvory se prodávají i pronajímají.

„Smysl toho celého spočívá zejména v úspoře. Materiál je za cenu šrotu. Pokud to v někom vzbudí zájem, může si kolo koupit, případně si je třeba půjčit, například na svatbu. Naše vozítka se zalíbila i lidem z pražského Cirku La Putyka, kde účinkují v představení Cesty. Výjimečné jsou pro mě kousky podepsané od metalových kapel nebo kola s příběhem,“ konstatuje a ukazuje na skládací dvoukolo stojící opodál.

„To je jedno z nich. Se synem si ho bereme s sebou do vlaku, když jedeme někam na výlet. Za skládačku nemusíme platit, přitom se na ni oba pohodlně vejdeme,“ směje se Aleš Černý, který je prý už asi mezi některými lidmi známí.

„Ve Vrchlabí jsem před časem mluvil s nějakými kluky, a když slyšeli, že jsem z Josefova, říkali, že je tam nějaký blázen, který svařuje kola. Ptali se, jestli ho neznám.“