„V posledním roce krypta prošla zásadní rekonstrukcí,“ zmiňuje průvodkyně Pavla Karásková na první pohled viditelnou skutečnost. Stěny krypty jsou čistě bílé a dávají vyniknout žebrové křížové klenbě a v opravené místností je ještě cítit dezinfekční odér. Kromě krypty prošly ošetřením i oděvy, v nichž byli nebožtíci před více než čtvrt tisíciletím na poslední cestu vypraveni.

„Měli jsme tu odborníky z Národního muzea, kteří nám sestavili jakýsi harmonogram potřebných úkonů, které bylo potřeba udělat,“ říká, že oděvy, do nichž byla zesnulá těla členů privilegovaných jaroměřských rodin ustrojena na poslední cestě, byla odbornými zásahy šetrně upravena a ošetřena. Aniž by těla opustila rakve byly oděvy vysáváním zbaveny prachu a nečistot.

Psali jsme:

„Změnilo se i uložení rakví tak, aby těla, která jsou nejvíce a nejlépe zachována, byla nahoře a návštěvníci si je mohli prohlédnout," stojí u rakví s nadzvednutým víkem, v nichž už drahně let leží nebožtíci v překvapivě zachovaných šatech.

První pohřeb do této krypty se konal roku 1734. Před tím byli majetní lidé se zásluhami pohřbíváni pod hlavní chrámovou lodí do země, kdy měl každý hrob silnou kamennou desku. Těla zesnulých se díky neustálému průvanu konzervovala, u několika osob se zachovala velmi dobře až do dnešní doby. Vzhledem k zápachu bylo ale pohřbívání v chrámu o necelé půl století později zakázáno, poslední pohřeb se konal roku 1782.

Na tzv. jaroměřských mumiích jsou právě oděvy tím nejvíce ceněným odkazem minulosti.

„Mumií je v rámci republiky poměrně dost, ale zajímavostí jsou celkem zachované oděvy. Je to v podstatě přehlídka módy 18. století,“ upozorňuje například na vyskládané roucho a nádherně nabírané krajkové rukávce jaroměřské nevěsty, která dle legendy zemřela v předvečer své svatby.

„Po odsátí prachu barvy oděvů úplně vystoupily a které po odsátí prachu vystoupily na světlo. Úžasná je i pevnost. Zkoušeli plátno natahovat a vůbec se to ani nehnulo,“ říká, že i po čtvrt tisíciletí oděvy látky drží.

Opraveny byly i rakve a místa pro jejich uložení. Návštěvníky zaujalo, že mnohé byly pomalovány lebkami. „Rakve jsou pestře malované. Baroko bylo obdobím symbolů a ornamentů, které zesnulé provázely i na poslední cestu,“ upozornila zejména na bohatě zdobené dětské rakve pomalované květinami.

Rakve dospělých mají na sobě již zmiňované lebky nebo třeba přesýpací hodiny. „S jistotou víme, že je tu 58 rakví a jedna je prázdná,“ dodala Pavla Karásková, s tím, že pohřeb do krypty bylo privilegium.

„Jsou to členové jen několika měšťanských, vzájemně spřízněných rodin. Je tu kromě jiných například pohřbena i nevlastní babička Bedřicha Smetany, jejíž dcera se stala druhou manželkou chvalkovického sládka, ale náš slavný hudební skladatel se narodil až z třetího manželství,“ zmínila historickou zajímavost vystudovaná ekonomka, pro níž je historie koníčkem.